Plzeňský hejtman Josef Bernard se vypravil ve čtvrtek do Prahy. Navštívil dva obchody nakladatelství Naše vojsko a nakoupil si tam, jak čteme ve zprávách, hrníčky s obrázky Adolfa Hitlera a Reinharda Heydricha. Ty pak odnesl na plácek pod sochou svatého Václava a demonstrativně je rozmlátil kladivem. Motiv svého počínání objasnil cedulí s nápisem Tohle svinstvo tady nechceme.

Na omylu je ten, kdo by si myslel, že popisem poněkud bizarního výjevu ho chci zlehčovat. Motivy hejtmana Bernarda chápu a sdílím, a kdybych ve čtvrtek náhodou šel kolem, pomáhal bych mu aspoň zametat střepy, aby skutečně po tom svinstvu nezbyl ani střípek. Hrníčky s vůdci, to je čirá propagace.

Co s tím? Hejtman Bernard jich pár nakoupil a veřejně rozmlátil, aby na fakt upozornil. To se mu vskutku povedlo.

Zajímavé ovšem je, kdo se na fotce jeho demonstrace na nás přísně z hrníčku dívá. Inu, je to Josef Vissarionovič Stalin. Kdyby se případ dostal před soud a producent a distributor hrníčků by se hájil proti obvinění z propagace fašismu, advokát by měl příležitost mávat hrníčkem se Stalinem nad hlavou: Stalin a Hitler tu jsou vyobrazeni bok po boku, hrníček na hrníčku. Nacismus jako komunismus, je to všechno jeden čert, to je poselství této porcelánové série.

Střih v čase. Někdy v pětadevadesátém jsem se poprvé dostal do Itálie. Spousta dojmů, jeden utkvěl v paměti. Návštěva samoobsluhy a tam, v bohatě zásobeném oddělení vína, flašky s Hitlerem, Mussolinim, ale taky s Che Guevarou, Leninem a Stalinem na etiketách. Vzpomněl jsem si na to a napadlo mě vygooglit si zadání mussolini wine. Existuje to dosud, po pětadvaceti letech? Arciť že existuje, nebo přinejmenším existovalo – loni o velikonocích jsem v Římě takové flašky zahlédl. Italové čerstvě přijali zákon postihující takovou komerční propagaci fašismu. Jakpak si asi poradili s Leninem a Che Guevarou? A co když někoho napadne dát na etiketu fotku Bernie Sanderse a Jeremyho Corbyna? Ale ne, ti zatím nemají na své místo na hrníčcích a etiketách nárok. Nejdříve musíte spáchat zlo, ale opravdu megazlo, abyste získali auru démona. Ta lidi, jak se zdá, magicky přitahuje. Hejtman Bernard by se mohl na Václaváku s tím kladivem umlátit, ale nezmění nic na faktu, že Hitlera najdeme skoro každý den někde v nějakém televizním programu. Na dnešek je Můj život v Hitlerově Německu, zítra Hitlerova říše – poválečný plán, ve středu volno, ale ve čtvrtek Hitlerův tábor smrti pro vojáky a Hitlerovy poslední dny, pak si odfrkneme a knírek spatříme zase v neděli, kdy budeme sledovat Hitlerovu mládež v bitevní řadě.

Fuck Hitler. Hejtman Bernard by měl mlátit do televizních obrazovek. Nebo by lépe bylo, kdyby se klepali na čelo ti, které zrůdy dějin dvacátého století tak fascinují, ať je to Stalin, nebo Hitler.

LN, 10.2.2020