Od mládí mě zajímaly dvě otázky. Nemohl jsem pochopit, jak se mohlo stát, že svobodný duch renesance zabředl do bahna bigotní nesnášenlivosti. Stačí se podívat na strop Sixtinské kaple, ten odklon od svobodomyslnosti tam bije do očí, tudy už vedla cesta až k Eulalii Čubíkové. Tato literární postava je groteskní ztělesnění moralistního pokrytectví. Ovšem Chevalierovy Zvonokosy vznikly v době, kdy se kyvadlo bimbající mezi svobodou a nesvobodou navracelo tedy k duchu Michelangelova originálu, od ničemného zástěrkářstí. Jak to, že se to mohlo stát, jak to, že duch svobody v renesanci uvolněný musel po staletí bojovat o existenci?

Až mnohem později jsem si uvědomil, že tato otázka souvisí s jinou, která mi od mládí ležela na mysli. Proč tolik kvalitních tedy inteligentních, vzdělaných, kreativních, velkorysých lidí připravovalo půdu pro nástup vražedného stroje komunistického režimu? Když Jiří Wolker s takovým nadšením hovořil o nenávisti v duši, nikdy mu v noci nevytanula snová vize pankráckého popraviště a mírovských mučíren? Nota bene, když měl tolik informací, jak se ta nenávist v praxi projevuje – Praha byla tehdy plná politických uprchlíků. Všechno se tehdy vědělo, nebo aspoň mohlo vědět.

Takto jsem se ptával sama sebe, ptal jsem se pamětníků, četl jsem učené knihy, ale teprve prožitek mi dává odpovědi. Jak to krásně napsal Josef Škvorecký, že není zkušenosti kromě zkušenosti.

Ten posun k nesvobodě je zřejmý. Utahování šroubu vnímám týden od týdne. Není to ani půl roku, kdy jsem s Piráty manifestoval proti chystaným cenzurním zásahům do internetu. Tehdy jsem se bránil radikálnímu postoji důvěrou v jednoduchý princip: měřítko toho, co je v internetu postižitelné zásahem, je stanoveno zákonem. Co je trestné, na internetu být nesmí, a pokud to tam je, nechť stát koná. No a vida, už je tu ministr spravedlnosti Pelikán a z klobouku tahá nová a nová rozšíření pro trestní odpovědnost. Chcete zákon? Tady ho máte, holoubkové!

Bylo by to krásné, kdyby šlo jenom o jednoho ministra. Je tu ale stále početnější armáda zlepšovatelů světa. Zákazem špatného dobereme se dobra a co je špatné, to víme my. Zakážeme hate speech a olůvka pro rybáře. Před padesáti lety cenzuroval mistr Tenčík Erbenovu Kytici. Dnes je Kytice znovu na mušce, už ne kvůli náboženskému moru, ale kvůli cikáněti. Do stoupy poletí spolu s kocourem Mikešem kvůli nekorektním vztahům k cikánům. Mávnete rukou. Co je komu do nějaké pitomé Kytice a kolik dětí si čte o kocouru Mikešovi? Ale ona je dnes na mušce TV Prima. Začalo to práskačem uvnitř redakce, ujal se toho dobrovolný Taliban, podpořila to skupina ochotných novinářů a už to putuje do parlamentních vyšetřoven a cenzurních rad. Kočár už zase jede s kopce a na kozlíku jsou ti, kteří jediní znají Tu Správnou Cestu.

LN, 6.6.2016