No a jsme po krk v druhém desetiletí jednadvacátého století. To první desetiletí přineslo vysokorychlostní internet a s ním záhubu tradičních médií. Digitální fotografie už zabila klasickou analogovou. Mobilní telefony zrušily soukromí. Ale to jsou technické hračičky. Jaké jsou trendy společenské?

Vzmach ženského elementu. Už asi nemá smysl hovořit o nějaké emancipaci. Pro mě je symbol toho, co se děje, nepatrná příhoda z mé vesnice Zvole. Otevírali jsme tu dětské hřiště. Pan starosta řečnil, pak přestřihl pásku a do hřiště vtrhly děti. Chlapečkové a holčičky.

Holčičky obsadily houpačky a prolejzačky a skluzavku a chlapečkové si sedli na lavičku a pozorovali je a povídali si, jak jsou ty holky blbý.

Nebo jiný příklad, pro mě symptomatický. Od devadesátých let vedu kurzy praktické fotografie. Zpočátku byl poměr mužů a žen tak 8:2 ve prospěch mužů. Dnes je to v mých kurzech naopak. Někdy se mi sejde stoprocentní dámský klub. Tohle bude jistě pokračovat. Mluví se o tom, proč nejsou ženy vidět v politice. Možná proto, že jsou inteligentnější a charakternější než muži.

Všimněte si, že je v poslední době čím dál víc žen, které odhodily tu majetnickou koncovku „ová“. To je hnusný slovanský projev mužské nadřazenosti, něco jako obojek na krku nebo burka. Naše Anna Marie strávila rok studií na Erasmu v německém Tübingenu. Vrátila se a prskala, že si o ní ostatní mysleli, že je Ruska, kvůli tomu „ová“. Nepomýšlí na to, že by se obojku vzdala. Ono to nepůjde tak rychle. Je to zvyk. Máme pocit, že se česká jména k samostatné existenci v souvislosti se ženou nehodí. Taková Mae West nebo Greta Garbo, ty to měly snadné. Jedna kamarádka Anny Marie se jmenuje Skřítková. Chtěla by se žena jmenovat Jiřina nebo Milena Skřítek?

Proč ne, řeknu na to já. Jméno je zvuk a není na něm nic směšného. Jen to „ová“ na konci je trapné. S úporností lepší věci hodnou lepí šovinistickou koncovku na ženská jména sportovní novináři. Z čínské atletky Deng Wei jsou schopni vyrobit Deng Weiovou, bez ohledu na to, že příjmení, tedy rodový název, je zde Deng a nikoli Wei. Jihoafričanka Caster Semenya je u nás prezentována jako Semenyaová. Má problémy s pohlavní identitou. Třeba se ukáže, že je to Jihoafričan a potom budeme v klidu psát Caster Semenya .

Jakpak bychom se my, muži, tvářili, kdyby někde byla nějaká země matriarchálního typu a jmenný obojek by se dával mužům? Tam bych se jmenoval Ondřej Neffové a Procházka by se jmenoval Procházkové a Kameníček by byl změněný na Kameníčkové. Tak by to v té zemi chodilo. No a když by někdo tamním mužům navrhl, aby se obojku zbavili, divili by se: jak ale by se poznalo, že jsme muži?

No přece podle pindíka, pánové. Nečekám, že se zrovna tohle změní v právě zrozeném desetiletí. Že přibude žen bez jmenného obojku, o tom jsem přesvědčený. Mohlo by to začít třeba tím, že by se přestala mrzačit jména neslovanských hereček. Za první republiky se jména neprznila a nezdálo se, že by někdo měl problémy s určením pohlaví Mary Pickford!

LN, 10.1.2011