Tedy, hned zkraje uvedu na pravou míru podbízivě bombastický titulek. Nebyl jsem macho, ale myslel jsem jako macho. Zkrátka, bylo to následovně.

V sobotu jsem zavedl svůj fotografický seminář Dílna na Aerobatic freestyle challenge v pražských Letňanech. Byl to závod leteckých akrobatů, lidí bez nervů, vybavených absolutním postřehem a s tělem ze železa. Při akrobatických figurách dosahuje přetížení deseti gé. To znamená, že sedmdesátikilový chlápek v tu chvíli váží sedm metráků.

Tož tak. Počasí přálo, pořadatelé mé Dílně přáli také, takže jsme se dostali až za ohrádku, přímo k závodním strojům. Podotknu ještě, že jsem letecky skoro nepolíbený, létal jsem jen na ultralehkých letadlech, ale to už je dávno a dnes bych do té věci nesedl, a o světě letecké akrobacie jsem informován asi tak jako o starostech argentinských výrobců konopných lan. Takže takto nepolíbený přijdu k jednomu takovému letadýlku a ona se tam u kabiny naparuje a natřásá ženská, nota bene blondýna, trošinku při těle, rozhodně žádná manekýna.

Pomyslel jsem si cosi o tomhle světě, ve kterém se musí ženská natřásat na kamnech, aby se ta kamna dala prodat, a ženská je na každé reklamě a v boxerském ringu nosí ceduli s oznámením, kolikáté je to kolo, a tak podobně. Kam se podíváte, civí na vás ženská u nějakého produktu. Nejčastěji v plavkách, tak aspoň tahle nejapná ženská byla v montérkách nebo v nějakém overalu, nebo co to bylo. Kdyby byla v plavkách, možná bych začal na protest hvízdat. Zkrátka, hlavou mi táhly nelichotivé, víceméně protiženské a protiblondýnovské myšlenky.

No a ona ta legrační, trochu při těle blondýna, která se podle mého názoru nejapně natřásala na křídle akrobatického letadla, byla Světlana Kapanina, mistryně světa v letecké akrobacii, která po tom natřásání nakonec do kabiny vlezla a předvedla na letňanském nebi figury, že všem padala čelist.

A nejen to. Z kuloárů jsem se dozvěděl, že téhle legrační blondýně při tréninku praskl přívod oleje do motoru a olej pronikl do kabiny a v tu chvíli to průhledné, v čem pilot sedí, přestalo být průhledné a ona vůbec nic neviděla. Takže odpálila zaolejovaný poklop a přistála, jak se to mohlo povést, nechápu.

A ještě méně chápu, že po téhle příhodě byla schopná do té věci znovu vlézt.

Asi je to ve mně jako v koze, ten předsudek, že příslušnost k ženskému pohlaví je diskvalifikační – přinejmenším z letecké akrobacie. Ano, stydím se za ty pitomé myšlenky, které mě napadly. Takže tohle veřejné přiznání k hlouposti berte jako pokání. Příště až uvidím blondýnu šplhat po akrobatickém letadélku, řeknu si, aha, to bude nějaká mistryně světa, žena bez nervů, vybavená absolutním postřehem a s tělem ze železa, neboť její tělo, dejme tomu padesátikilové, bude v některých chvílích vážit půl tuny.

No a ona to bude nějaká blond manekýna, kterou posadí na křídlo letadýlka, aby byla jako reklamní magnet a oni mohli na její fotku lákat diváky, protože, co je to platné, machismus nemachismus, ta blond hříva prodává.

LN, 18.6.2012

Foto: Jiří Wagner