V pondělí jsem ráno vyrazila do drogerie, abych si koupila filtry na kafe. Mám to pár kroků, ale stejně se mi bez ranní kávy z domu moc nechtělo… Jenže ouha – drogerie byla zavřená, a to zjevně nadlouho, ne-li navždy, všechny výlohy zabedněné, oznámení žádné. Překvapilo mě to, v pátek ještě obchod normálně fungoval, byla jsem tam, jen jsem na ty filtry zapomněla.

Pochopitelně to přičítám covidu, během pandemie s lítostí sleduji, jak mizí obchody, do kterých jsem byla zvyklá chodit. I když, bliká mi v hlavě kontrolní světýlko, obchody přece mizely už dávno předtím, s pitomým komunismem vzala za své doba, kdy se v tomto ohledu nic neměnilo, všechno mělo trvat na věčné časy. Ani ta „naše“ drogerie tam nebyla odjakživa, když jsem byla malá, bývalo tam hračkářství.

Vybavilo se mi, jak jsem před nějakou dobou slyšela z rádia, že mezi veřejnými podniky, kterým stát vyplatil jakési covidové podpory, byla i kasina. Pobouřilo mě to tenkrát, nemám kasina ráda, nemyslím si, že by se měla podporovat z našich daní. O užitečnosti drogerií zajisté nepochybuje nikdo. O užitečnosti kasin ledaskdo. Vzpomínám si, jak jsem před lety přiletěla do Jerevanu. Překvapilo mě, že v uličce vedoucí od letiště byla jedna herna a kasino vedle druhého. Ve městě je člověk naopak vůbec nepotkal. Myslela jsem si tenkrát, že to možná není špatný nápad, taková vymezená zóna – kdopak by si z Vinohrad jezdil zahrát na Ruzyni? Nu, u nás na takové podniky přispívá stát.

Minulý týden mi zazvonil telefon. Volala mi pošťačka. Mám si prý přijít do přízemí pro doporučenou zásilku. Dost mě to ohromilo, už když se totéž stalo asi o deset dnů dřív. Byla jsem od dětství zvyklá, že doporučené zásilky nosí pošťák (nebo spíš pošťačka, těch bylo, co pamatuji, víc) do bytu. Máme v domě výtah, tak jsem sjela, podepsala patřičný papír a jela zas nahoru do nejvyššího patra. V hlavě mi ovšem hlodaly dvě otázky: to už se teď nebudou doporučené dopisy doručovat do bytu? A kde vzala pošťačka můj telefon? Možná se změnily poštovní předpisy a doručovatelé dostávají telefony adresátů právě pro tenhle případ?

Že pošta nedoručuje knihy, které si občas objednám na internetu, na to už jsem zvyklá. Taky si knihy neobjednávám domů, ale chodím si pro ně do obchodu. Stejně bych pro ně musela na poštu, kam to sice nemám nijak daleko, ale je tam spolehlivě vždycky fronta, takže se to protáhne. A nabízejí mi tam losy a všelijaké služby, o které nestojím, a tím se to ještě protáhne. Chápu, že nosit pošťáckou brašnu s knihami by bylo pro doručovatele těžké, ale proč tedy pošta přijímá listovní zásilky, pro které pak člověk musí na poštu?

Jsou to samozřejmě maličkosti, prkotiny, ale i ty mi otravují život. Existují horší věci, musím si zvyknout, že se svět mění… znáte to, co si tak říkáme, když se nám něco nelíbí, ale nemůžeme s tím nic dělat a nestojí to za naštvání.

LN, 11.2.2022