Tak sem se pěkně… jak se to říká slušně, když se člověk nasere?

No, to je jedno. Mně je jasné, že v životě není nic zadarmo. Když si vlezu někde do bazénu, je mi jasné, že se nekoupu jen ve vodě. V tý vodě je něco navíc, abych tam nechytil nějaké breberky či chorobu.

Ovšem musí to být přiměřené. Když tak koukám na televizní zprávy a už jsem „ukoronovirovanej“, myšlenky zabloudí do Itálie, páč Jižní Koreu neznám, stejně tak Čínu. Dumám-li, proč ausgerechnet zrovna v Itálii se ta mrcha šíří jak divoká, je mi to jasné. Italové jsou veselí, ale čuňata. Vzpomínám třeba na krásnou Ischii. Tam je úžasně. Ovšem italská magorovitost a problémy s hygienou se i tam projevuje přímo grandiózně.

Tak třeba chcete-li se někde v Itálii vykoupat v bazénu, musíte mít na hlavě koupací čepici. Tu si, pokud to nevíte předem, můžete na místě koupit, pochopitelně šíleně předraženou. Například v jinak překrásných lázních Poseidon na Ischi i u městečka Forio, co jim tam postavili Němci, tuším že Bavoráci, plavou šetrné Němky v super-hyper bazénech a na účesu mají natažený igelitový pytlík. Italský plavčík čučí, baba má něco na hlavě, tak je to v pořádku. Hygiena je podle předpisů. Má na hlavě hygienický návlek.

Ovšem ve Foriu musíte celou dovolenou chodit kolem smradlavých černých pytlů s odpadky, které tam na ulici v pětatřiceti nad nulou leží týden. To je vzdoušek. Ve filmu to neuvidíte. Třeba v Nebožtíci přejí lásce neuvidíte ani jeden smradlavý pytel. Ani že se kolem, na pláži i v mořských vlnách, houpou tlusté igelitové pytle od chemikálií. Což je ovšem realita.

A taky nelze zapomenout, pokud přemýšlíme o koronaviru, na to, že Miláno a celá oblast je neustále pod obrovským poklopem smogu. Jako velká část severní Itálie až po Padovu. Spaliny, kouř, smog. Smrdí tam vzduch jako kdysi u nás v Ústí nad Labem. A jako - podle svědků - dneska ve Wu-chanu. To je taky médii opomínaná „italská špína“.

Úplně umořen u České televize haldami keců o koronaviru, kteroužto chorobu jinak ani na okamžik nepodceňuji, zdrhám od obrazovky. Už nedokážu vydržet, jak si tam kdekdo vykecává rozumy, včetně kecálistů z ODS a který další magor to zase byl u Moravce. U nich je vidět, že tomu ani za pětník nerozumí a jen si ohřívají svoji zasmrádlou politickou polívčičku. Jak jsme jako kluci říkali, „cintají si pentli“. Protože o tom nic neví a hlavně nemají žádnou zodpovědnost. Mají jen ty kecy.

Na další kolo ohlášeného žvanění, při kterém se hlasatelé tváří jako dvojnásobní nositelé Nobelovy ceny za virologii a kladou otázky, za které by třídní učitelka v páté třídě navrhla dotyčného Pepíčka či Andulku na vyšetření školním psychologem, zda by neměli raději absolvovat školu se zvláštním režimem, už nejsem zvědavý.

Tak si pustím nějaký program. A hele, na Prima Max dávají inspektora Clouseaua. To je starý a roztomile naivní, ale člověk by měl být vděčen za chvilku klidu a pohody. No, chvilka pohody se nedostavila.

Jak jsem už řekl, vím, že nic není zadarmo. Takže reklamy jsou jednou z daní, kterou musí člověk při zhlédnutí filmu v televizi zaplatit. Takže reklamy.

Ovšem když po patnácti minutách filmu běží hodina reklam, je to moc. Díváte-li se totiž na ten nekonečný proud nablblých reklam, jste jak ten divadelní kritik, co napsal o zhlédnuté hře: „Když jsem se podíval v půl jedenácté na hodinky, bylo čtvrt na devět.“

Zhnusen reklamami na jedné stanici jsem začal přepínat. Ovšem na devíti z deseti kanálů v ten samý okamžik běžely ty samé řvavé reklamy. V nových českých televizních filmech a seriálech velké části toho, co herci říkají, nerozumíte, protože mumlají, šumelí, huhlají a mluví mimo mikrofon. Jak si už stěžují i filmoví kritici. Zato reklamy, jak naběhnou, okamžitě řvou jak kráva na lesy.

Tak jsem to vypnul. Na tohle nemám sílu. Jo, a protože se na všech kanálech do zblbnutí opakují stále stejné reklamy, řekl sem si, že ta úžasná auta ani báječně sladké limonády a sušenky si nikdy prostě nekoupím. Když mi idiotskými reklamami neustále lezou do bytu, kašlu na ně. I na tu idiotskou pojišťovnu, co se scukla s tou druhou. Víte, co byste mi mohli?

Už se nedivím mládeži, že s televizí nechce nic mít. Hysterické zprávy pro idioty komentované přihlouplými všeználky, a neustálé reklamy, reklamy, reklamy. Už chápu, že si někteří lidi raději čtou Aeronet.