Úterý 17. června 2025, svátek má Adolf
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 99 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

EVROPA: Šance dohnat naše zaostávání

Kolem Lisabonské smlouvy chodíme jak kolem horké kaše, světová ekonomická krize se nás prý nedotkne, říkali politici ještě donedávna, předsednictví Rady Evropské unie je jen o chlebíčkách, dodávali někteří, ač se ukazuje od samého počátku, jak je to náročný a složitý úkol, a tak bychom mohli pokračovat. Otázka zní: Čím to je, že jsme jiní? Proč se od staré Evropy tak odlišujeme? Kořeny je třeba hledat v dávné historii.

Od XI. do XIII. století se přes Evropu převalila vlna obrovských inovací - hospodářských, sociálních i myšlenkových. Do českých zemí se tato modernizační vlna dostala na konci XII. a počátku XIII. století z Francie přes německé země. Vyklučovaly se lesy, to znamenalo, že jednotlivé komunity již vykazovaly takovou produktivitu, že uživily lidi, kteří se nemuseli přímo starat o obživu a pracovali v lesích: zakládala se města, budovaly se chovné rybníky atd. Toto období bylo ale klíčové také proto, že v té době vznikl náš stát, spolu s křesťanstvím zajistil naši existenci a umístil nás do Evropy. Jenže Mojmírovci v IX. století a Přemyslovci v X. století, kteří s budováním státu začali, jak připomínal třeba Dušan Třeštík, museli v mnohém improvizovat. Nedostatečná výkonnost zemědělství jim nedovolila postavit stát na základech obvyklých na Západě.

V XVI. a XVII. století ale země koruny české klopýtly, nezachytly modernizační trendy západní Evropy a skončily pozadu, opět na agrárně a konzervativně katolické periferii. Někteří historici o této době ve střední Evropě hovoří jako o druhém nevolnictví. Štěstí jsme ale v Čechách měli v XIX. století, kdy jsme na rozdíl od ostatní středovýchodní Evropy plně zachytili předposlední modernizační trend průmyslové revoluce: Rakušané si nechtěli špinit Alpy průmyslem, a proto ho budovali v Čechách.

Tehdy jsme stihli radikální přestavbu celého života v XIX. století, i když Západ jsme ani tehdy nedohnali, jak říká historik profesor Zdeněk Kárník a jak ukazuje velikost měšťanských domů a venkovských statků třeba v sousedním Německu z této doby. Naši měšťané nebyli ani dost silní, aby dokázali účinně odporovat císaři a duchovenstvu, aby si osvojili právo odporu: ius resistendi. Dodejme, že od půlky XX. století jsme začali zase silně zaostávat. Zaostávali jsme tedy třikrát: v IX. a X. století, v XVI. a XVII. století a ve XX. století, a důsledky zaostávání se bohužel sčítají.

Za zaostávání Čech může ale rovněž Kutnohorský dekret z 18. ledna 1409, který zapříčinil de facto likvidaci našeho pražského vysokého učení, které bylo založeno Karlem IV. v roce 1348. Univerzita, kterou se tak rádi chlubíme, tedy existovala vlastně jen pár roků: 61 let. Na základě tohoto dekretu odebral 9. května 1409 králův zmocněnec Mikuláš Augustinův řečený Bohatý za přítomnosti pražských konšelů rektoru Mistru Henningu Baltenhagenovi univerzitní insignie. Shromážděné akademické obci také oznámil, že rektorem vysokého učení je jmenován Zdeněk z Labouně a děkanem jediné, a sice artistické fakulty je Šimon z Tišnova. Z Prahy tak odešlo víc než tisíc mistrů a studentů na univerzity do Vídně, Krakova, Heidelbergu, Kolína nad Rýnem, Erfurtu a do Lipska (někdy se hovoří i o Padově). Královská listina Václava IV. totiž změnila ve prospěch zemské příslušnosti poměr rozhodujících hlasů čtyř národů zastoupených na univerzitě, jak ustanovil Karel IV., a sice národa českého, saského, bavorského a polského.

Po tomto dekretu získala česká akademická obec tři rozhodující hlasy a ostatní jeden, proto všichni odešli. Král tak učinil nikoliv z nějakých národnostních pohnutek, jak se vykládalo v učebnicích, ale chtěl si podřídit univerzitu, aby podporovala jeho právo na titul římského krále. Stal se ale opak, mistři, kteří z Prahy odešli, českého krále všude v Evropě pomlouvali a jeho mezinárodní pověst značně poškodili a univerzitu izolovali, což vedlo k úpadku, přestala být univerzální: z věhlasné univerzity, kde původně byly čtyři fakulty: artistická, juristická, teologická a medicínská, zbyla jen jedna, artistická, a v ní se jen přepisovaly knihy. Univerzita se stala pouhým zemským ústavem, gymnáziem, a později husitství, které zemi rozvrátilo hospodářsky, úpadek univerzity ještě urychlilo.

Takhle živořila univerzita skoro dvě staletí, až zase jezuité založili v roce 1556 pražské Klementinum, které našemu školství vrátilo alespoň částečnou prestiž: z koleje se roku 1611, díky císaři Matyášovi, stala Ferdinandova univerzita. Karlova univerzita byla dokonce po bitvě na Bílé hoře a popravě jejího rektora Jana Jesenského v roce 1621 na čas zavřena a byla obnovena v roce 1638 Ferdinandem III. K založení tzv. Karlo-Ferdinandovy univerzity došlo 4. března 1654. Roku 1882 byla univerzita znovu rozdělena na českou a německou a tak tomu bylo do roku 1939, kdy česká část byla zrušena a její majetek převzala německá univerzita, která byla zase zrušena v roce 1945 a její majetek převzala obnovená Karlova univerzita.

Kvůli všem těmto tahanicím a od roku 1945 do roku 1989 kvůli silným ideologickým tlakům totalitní moci ztratila schopnost hrát roli respektovaného, ale i angažovaného a kritického komentátora ve veřejném prostoru, jakou hrají ve světě staré univerzity, které se mohly vyvíjet kontinuálně.

Jak jen z tohoto stručného přehledu vyplývá, naše univerzita měla jen krátká období, kdy patřila do mezinárodní sítě elitních učilišť, na níž se střídali jako profesoři špičkoví vědci z celého světa. Mluví-li se u nás třeba o tom, že na začátku XX. století přednášel v Praze Albert Einstein, tak si lžeme do kapsy: on učil na německé Ferdinandově univerzitě a na Karlovu univerzitu nikdy nevkročil: obě univerzity spolu skoro vůbec nekomunikovaly. Bohužel.

Tohle bychom si všechno měli přiznat, abychom lépe pochopili důvody našich vnitřních obav ze sjednocující se Evropy a dokázali je v sobě překonat a abychom neopakovali chyby, kterých jsme se již několikrát v dějinách dopustili. Abychom sjednocující se Evropu vnímali jako šanci,

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6

Autor je novinář a spisovatel

Aston Ondřej Neff
17. 6. 2025

V pondělí představili Piráti svůj program.

Jan Ferenc
17. 6. 2025

Současný tarifní systém je složitý a hlavně zastaralý.

Gita Zbavitelová
17. 6. 2025

Mnoho Íránců se z útoků raduje a doufá, že režim padne.

Petr Kolman
17. 6. 2025

Když vás v devět nepustí do hospody, která zavírá v deset.

Ivo Fencl
17. 6. 2025

Lucie Hášová Truhelková: Příběhy čtvrtí.

fred Alfred Hostička
17. 6. 2025

Při úterní diskuzi sedmi českých europoslanců na CNN Prima News přišla řeč na zbrojní výdaje, snahy...

Lidovky.cz, ČTK
17. 6. 2025

Na jihovýchodě Indonésie vybuchla v úterý sopka Lewotobi Laki-Laki a vyvrhla sloup popela až do...

ČTK, Lidovky.cz
17. 6. 2025

Íránská armáda varovala, že brzy zaútočí na Izrael, a vyzvala obyvatele izraelských měst Haify a...

Josef Kopecký
17. 6. 2025

Miliarda přijatá v bitcoinech od muže zapleteného do obchodu s drogami zaměstnává poslance. Šéf...

Lidovky.cz, ČTK
17. 6. 2025

Polsko eviduje rušení signálu GPS nad Baltským mořem, které podle něj souvisí s akcemi Ruska,...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz