Souhlasím s panem ministrem, že se jedná o velmi komplikovanou záležitost vyžadující systematický přístup. Rád bych tímto článkem poukázal na jednu možnost řešení, která doposud u nás nebyla prezentována. V roce 2010 byly Mezinárodní organizací pro standardizaci publikovány normy ISO 10845 - 1 až 8, které řeší problematiku veřejných stavebních zakázek. Tyto normy systematicky řeší celý proces veřejných zakázek od jejího zadání až po vyhodnocení.

Po osobní zkušenosti v čele akreditovaného certifikačního orgánu a člena Českého národního certifikačního fóra (ČNCF) s bojem proti devalvací certifikace systému managementu kvality dle ISO 9001, kterou pan ministr nastínil ve výše citovaném článku, chápu obavy typu: zase nějaká ISO norma, zase nějaká byrokracie, isomanie apod. Musíme si však uvědomit, že k pokroku, kterého naše civilizace dosáhla, významně přispěla práva standardizace opakovaných činností. Ty výrazně eliminují možnost vzniku chyb a jejich opakování, šetří náklady a posouvají nás dále. Problém je v lidech, nikoliv v normách (i když i tam se může chybička vloudit). Norma je jen nástroj k tomu, abychom dosáhli požadovaného cíle. Pojďme si proto přiblížit obsah a strukturu těchto norem, které jsou výsledkem mezinárodní spolupráce a vznikly na základě nejlepších zkušeností získaných ve vyspělých zemích světa.

Norma ISO 10845 je členěna celkem do 8 částí. Každá část je zaměřená na různé oblasti veřejné zakázky. Cílem této normy je poskytnout obecný a standardní soubor postupů, procesů a metod pro zadávání, hodnocení a vyhodnocování veřejných zakázek, tak aby byly čestné, spravedlivé, transparentní, konkurenceschopné a rentabilní.

Část 1 popisuje proces zadávání veřejné zakázky, základní požadavky na chování zadavatele, dodavatele, zprostředkovatelů, členů výběrové komise a úředníků zapojených v procesu veřejné zakázky. Dále popisuje obecné metody a postupy pro zadávání zakázek, včetně těch, které se týkají prodeje. Norma obsahuje i návody k uplatňování některých ustanovení normy. Dále požadavky na vytvoření a řízení procesů veřejné zakázky, postup pro získání zakázky s nejvyšší přidanou hodnotou, různé druhy zadávacích řízení, proces pro vypořádání námitek vznesených v průběhu tendru proti jeho výsledku a návod na zveřejnění aukčních podmínek.

Část 2 se věnuje problematice přípravy a zpracování nabídky na úrovni dodavatelů a subdodavatelů, kteří se ucházejí o veřejnou zakázku. Rovněž obsahuje návody v podobě přílohy obsahující komentáře k jednotlivým článkům normy, příklad formuláře nabídky a jejího přijetí včetně návodu na uvádění rozsahu prací a standardy pro dokumenty veřejné zakázky.

Část 3 stanovuje požadavky na standardní podmínky výběrového řízení, které zavazují zadavatele a uchazeče k určitému způsobu chování. Dále stanovuje, co musí uchazeč splnit, aby mohl podat nabídku vyhovující zadání, požadavky na sdělování hodnotících kritérií a jakým způsobem zadavatel postupuje v procesu nabídky a přijetí. Rovněž obsahuje požadavek na poskytnutí potřebné zpětné vazby uchazečům o výsledcích výběrového řízení. Zajímavou částí normy je kapitola 5.11 věnující se hodnocení nabídek. Norma nabízí 4 sofistikované metody: Metoda 1 – Finance, Metoda 2 – Finance a kvalita, Metoda 3 – Finance a preference, Metoda 4 – Finance, kvalita a preference. Všechny metody stojí na matematickém základu a podávají transparentní informaci o hodnocení jednotlivých nabídek. Na tomto místě bych se s Vámi ještě rád podělil o další zkušenost.

Zajisté jste z úst našich čelních představitelů vlády zaslechli, že musíme vybírat tu nabídku, která je nejlevnější. Ano, ale mají to být takové nabídky, které jsou nejlevnější v rámci celého životního cyklu (Life Cycle Costing – LCC), tzn. od nákladu na stavbu, přes její provoz až po konečnou likvidaci. Tuto složitější problematiku optimalizace ceny zakázky při zohlednění celoživotních nákladů na stavbu lze řešit s využitím normy ISO 15686-5, která stanoví metody vyhodnocování nákladů a jejich strukturu. Nedávný průzkum Evropské komise o využívání této normy při zadávání veřejných zakázek prováděný v rámci přípravy novelizace Evropské směrnice pro veřejnou zakázku zařadil ČR mezi země, které tuto normu nevyužívají, zatímco např. ve Skandinávii je základem pro společný klasifikační systém od roku 2005 a také další země jako Belgie, Holandsko, Francie, Anglie atd. využívají běžně systém založený na této normě. Je nejen rozumné, ale přímo žádoucí, zapojit do této problematiky nezávislé, nestranné a odborně způsobilé instituce a moci předem optimalizovat celoživotní náklady na stavby placené daňovými poplatníky, než nechat zvítězit nejlevnější nabídku a pak s mnohem vyššími náklady stavbu provozovat, opravovat, udržovat a likvidovat.

Část 4 je zaměřena na standardizaci procesu vyhlašování veřejné zakázky, což v podstatě zahrnuje podmínky pro chování zadavatele a uchazeče o veřejnou zakázku, podmínky pro to, co musí uchazeč předložit, dále pak požadavky na seznámení uchazečů s hodnotícími kritérii a jakým způsobem zadavatel postupuje při vyhlašování veřejné zakázky. Součástí normy je opět příloha poskytující komentáře k jednotlivým článkům normy. Zde bych rád upozornil na tabulku A.3 uvádějící kvalitativní indikátory pro hodnocení kvality nebo na přílohu B popisující co všechno má obsahovat zadávací dokumentace.

Část 5 stanovuje požadavky na klíčové výkonnostní ukazatele v podobě podílu na plnění cílů zakázky (Contract Participation Goal - CPG). Jedná se o míru zapojení uchazeče při plnění cílů zakázky na základě smlouvy o poskytnutí zboží, služeb, inženýrské činnosti anebo stavební práce. CPG může být použito k měření výsledků smluvních vztahů nebo může stanovit cílovou úroveň výkonu pro zhotovitele k dosažení očekávaného nebo zvýšeného plnění smlouvy. Tato část normy stanovuje metody jak měřit klíčové ukazatele výkonnostní, kvantifikovat a ověřovat je v rámci plnění smlouvy. Součástí jsou opět přílohy poskytující komentáře k jednotlivým článkům normy, návody v podobě tabulek, dotazníků a příklady.

Části 6, 7 a 8 jsou zaměřeny na stejnou oblast jako část 5 s tím rozdílem, že část 6 řeší organizace vzniklé metodou Joint Venture. Část 7 je zaměřená na účast lokálních (domácích) organizací a práce na dohodu. Část 8 řeší problematiku jednotlivců plnících cíle zakázky.

Jak vidíme, nástroje máme k dispozici. Nepodceňujme význam aplikace norem ISO, při jejichž tvorbě bylo použito dlouhodobě prověřených zkušeností na mezinárodní úrovni. Spíše pojďme, co nejdříve vymýtit hluboce zakořeněné nešvary vyplývající ze zcestného a krátkozrakého pohledu tím, že se poučíme ze zkušenosti jiných.

Autor pracuje v Technickém a zkušebním ústavu stavebním Praha s.p., jako ředitel Úseku pro certifikaci systému řízení.