Na Šumavu přišlo jaro. Rozkvetly horské louky, do svěže zelené barvy se oděly majestátné lesy – tedy aspoň ty, které tu zbyly a přežily řádění kůrovce v minulých letech. A jaro taky rozproudilo krev v žilách politiků, ekologických iniciativ, občanských sdružení, pracovníků Národního parku Šumava i obyvatel šumavských obcí. Jaro je tady, další kolo boje o Šumavu začíná!

Tentokrát je rozbuškou vhozenou do sudu se šumavským střelným prachem návrh zákona o Šumavě a taky odvolání ředitele parku, který se snažil s problémy na Šumavě aspoň nějak pohnout. Nový zákon - schválený už Senátem – chce mimo jiné zdvojnásobit rozlohu nepřístupných prvních zón parku, na druhé straně park má podporovat udržitelný rozvoj obcí. A konflikt je tady!

Prezident oznámil, že zákon vetuje, protože rozšíření bezzásahových zón je neúměrně velké. Pro hnutí Duha je rozšíření prvních zón naopak neúměrně malé. Podle nich zákon pochází z dílny kmotrů z Hluboké nad Vltavou a je napsaný pro těžařské firmy a spekulanty s pozemky. Obce proti posílení svých pravomocí nic nenamítají, na rozdíl od patnácti tisíc lidí, kteří podepsali petici Za dobrý zákon o Šumavě.

Upřímně řečeno nic nového pod šumavským sluncem. Takto se debatuje už dobrých 15 let. Jaký je výsledek? Asi čtyři procenta tehdy uschlého lesa se zmnožila na 30 %. Kůrovec zlikvidoval celkem na 15 tisíc hektarů šumavských lesů. Lesníci, obyvatelé Šumavy i její návštěvníci to považují za katastrofu, ekologisté za vítězství přírodních procesů. Na Šumavě vznikne původní les, jásají.

No nevím, kůrovec v posledních letech pohřbil i posledních 17 ostrůvků, kde ještě rostly původní šumavské smrky. Původní les tu tedy rozhodně nevznikne. Navíc pokusu obnovovat původní šumavskou přírodu – rozuměj něco jako prales – v místech, kde se ještě relativně nedávno hospodařilo, byly tu vysázeny hospodářské lesy a žily tu tisíce lidí, tak úplně nerozumím.

Těžko říct, jaký bude další osud předkládaného zákona o Šumavě. A stejně těžké je odhadnout, jak může jakákoliv legislativní norma Šumavě pomoci nebo ublížit. Národní park Šumava vznikl ve všeobecné euforii v roce 1991. Za dobu jeho existence vznikly desítky koncepcí, strategií, iniciativ s mezinárodním přesahem, vědeckých prací a studií i těch nejvznešenějších myšlenek.

Výsledek? Milióny uschlých stromů, těžby dřeva vyšší než před vznikem parku a rozsáhlá území, které oko návštěvníka Šumavy nesmí spatřit. Proč? Vždyť i on ze svých daní přispívá na ochranu přírody a měl by mít právo za jasně daných pravidel i chráněná místa navštívit.

Z tohoto pohledu byl vznik Národního parku Šumava chybou - park vlastně sežral sám sebe. Chtěl bych mít záruku, že nový zákon o Šumavě nebude chyby posledních více než dvaceti let opakovat. Obávám se ale, že mi ji nikdo dát nemůže a taky nedá.