V záplavě současných informací a komentářů o globálním oteplování, kterou odstartovaly zpráva britského týmu pod vedením Nicholase Sterna a výsledky zprávy o stavu klimatu z pera OSN z minulého týdne, mi chybí jedna věc. Analýza, jak toto oteplování, způsobené s velkou pravděpodobností člověkem, ovlivní dlouhodobé cyklické změny klimatu na Zemi.

Z úhlu pohledu člověka sedícího na Řípu se klima v Evropě za posledních tisíc letech měnilo následovně: malé klimatické optimum (rozuměj – fajn teplo), malá doba ledová, malé klimatické optimum, malá doba ledová, klimatické optimum. Z pohledu cyklických změn klimatu, na které nemohl mít člověk vliv, máme tedy před sebou malou dobu ledovou a jak říká klimatolog Jiří Svoboda (MfD, 3.2.2007), současné klimatické extrémy na našem území jsou velmi podobné těm, které v letech 1836 a 1838 předznamenaly masivní pokles teploty na našem území.

Takže při pohledu z Řípu by se mohlo zdát, že globální oteplení přichází v pravý čas. Ale nebuďme sobci a podívejme se na globální cyklické změny klimatu. Poslední milión let to na Zemi chodí tak, že zhruba sto tisíc let panuje doba ledová, pak zhruba dvacet tisíc let doba meziledová, pak zase sto tisíc let doba ledová a tak stále dokola. My se dnes nacházíme v poslední době meziledové a přesněji řečeno na jejím konci. Vypovídající údaje a grafy najdete zde.

Do médií zatím nepronikla žádná vědecká zpráva, že by se podmínky, které poslední milion let určují klima na Zemi - toto střídání dob ledových a meziledových -, nějak významněji změnily. (Jsou to rozmístění kontinentů na Zemi a množství slunečních paprsků dopadajících na Zemi v souvislosti s oběžnou dráhou Země kolem Slunce, cyklicky se měnící z kruhové na eliptickou.) Takže i z pohledu nás, obyvatel severní polokoule (tedy tentokráte již většiny), by bylo výborné, kdyby námi způsobované globální oteplování zastavilo nástup doby ledové.

Dobré by to bylo z toho důvodu, že zatímco o vlivech globálního oteplování na náš život, životní prostředí a civilizaci se spekuluje, nástup doby ledové by pro naši civilizaci znamenal jednoznačně neodvratitelný kolaps. Stačí se podívat, kam až sahaly za poslední doby ledové pevninské ledovce, a je zřejmé, že se do Afriky všichni nevejdeme. (V Africe bylo „vždycky“ fajn, proto jsme se tam vyvinuli.)

Samozřejmě trochu přeháním, protože nikdo neví, zda nástup doby ledové nastane příští rok, nebo až za několik tisíciletí (ale to zas není tak daleko, že?). A samozřejmě by to byla velká náhoda, kdybychom se svým ohříváním planety přesně trefili do nástupu doby ledové – ovšem pokud ano, je třeba začít věřit v Boha i pod Řípem. Přeháním proto, aby bylo zřejmé, jak málo pozornosti se věnuje analýze vzájemného působení cyklických změn klimatu a člověkem způsobovaným oteplováním. Jen si představme, jak své veškeré úsilí věnujeme snižování exhalací skleníkových plynů a za nějakých pár set let, případně tisíc let (klima má velkou setrvačnost a náš životní styl ještě větší) dosáhneme úspěchu: Země se přestane oteplovat. A prásk, začne se ochlazovat nástupem doby ledové. To by byl paradox, co? To bychom se nasmáli!

Teď vážně. Určitě je dobré snižovat spotřebu neobnovitelných zdrojů energie, zalesňovat, rozvíjet jadernou energetiku a další moderní technologie, snižovat spotřebu zbytečných věcí, které kupujeme, skladujeme a pak vyhodíme. Jenom si myslím, že i toto je třeba dělat s mírou odpovídající velké nejistotě, co se s klimatem opravdu děje a bude dít. Souhlasím s dánským klimatologem Bjornem Lomborgem, že bychom měli více přemýšlet, jak se měnícímu se klimatu přizpůsobit (bude se to nám nebo našim dětem hodit tak jako tak) a přemýšlet, zda část zdrojů, které půjdou na boj proti oteplování, nevěnovat na boj proti něčemu jinému. Výběr je veliký.

Autor je spisovatel