Do 19. září 2023 to vypadalo, že debata kolem legalizace konopí nepostrádá racionální jádro. Těšil jsem se, až parlament schválí potřebnou legislativu a zejména CBD už nikdy nebude problém.

20. září se v médiích objevilo, že by český stát mohl klidně legalizovat i tvrdé drogy, například kokain. A tentýž den došlo v Brně k tomu, že zfetovaný týpek napadnul nožem školačku. Taková shoda okolností se často nevidí!

Prý jsme ve válce s drogami. A prý jsme ji prohráli. A prý bychom si to měli konečně přiznat. Pokud tohle přichází z Úřadu vlády, nezbývá než vzít rozum do hrsti a začít promyšleně posilovat sebevládu.

V první chvíli jsem si myslel, že za nejnovějším prohlášením šéfa odboru protidrogové politiky Úřadu vlády ČR jsou plánované úspory v nepříznivě se vyvíjejícím státním rozpočtu. Protidrogový odbor se zruší a všechny pomáhající organizace pracující s narkomany se 1. ledna rozpustí. Stát přestane proti drogám aktivně bojovat a jejich uživatele a prodejce začne pasivně registrovat. Konopí nebo kokain, vsjo róvno. Každý občan si bude moci konzumovat drogy jaké chce. Stačí, když se zaregistruje a stát bude mít pod kontrolou veškeré finanční toky. Prohlásíme se za nejliberálnější společnost na světě a konečně vyřešíme problém se státním dluhem, protože v drogovém byznysu se přece točí miliardy!

Ale vážně. Tohle je mentální posun jako Brno. Opravdu chceme jít touhle cestou? Od měkkých drog, které můžeme mít pod kontrolou, k tvrdým drogám, které mají pod kontrolou nás?

Měkké drogy jako CBD, kofein nebo thein jsou bezpečné přírodní látky, které se dají pořídit za rozumnou cenu a dělají přesně to, co potřebujeme, tedy uvolňují psychické napětí, zlepšují náladu, prohlubují koncentraci a není problém udržet je pod kontrolou. Tvrdé drogy jako kokain, pervitin nebo fentanyl jsou umělé sloučeniny vyráběné a distribuované hlavně proto, aby se zvyšoval počet platících závisláků nepoužitelných v reálném životě.

Podporovatelé široké legalizace návykových látek namítají, že alkohol a tabák jsou přece také látky způsobující závislost a stát je pokrytec, když tyto substance povoluje a jiné ne. Mají pravdu, ale o tohle tady přece vůbec nejde. Jde o to, kdo jsme a jak chceme žít. Pokud jsme bytosti bez vůle a bez schopnosti sebekontroly, pokud jsme opravdu rezignovali na osobní zodpovědnost a racionální chování, pak jsme tuhle válku s drogami opravdu prohráli a není nám pomoci.