Nejmenovaný novinář nejmenovaného deníku mi tento týden napsal, že ČSSD je strana bolševická. Stál jsem o důkazy, protože k tomuto zjištění zatím nedospěli ani oponenti této u nás nejstarší a nejsilnější levicové strany, ale ani ctihodná Socialistická internacionála a ani orgány Evropské unie. Žádal jsem vysvětlení, proto položil hrst otázek s prosbou o odpověď, aby se mi rozsvítilo:

Vládnoucí ČSSD během osmi let šikanovala až likvidovala opozici? Zavládla v Česku cenzura? Pokusila se ČSSD falšovat volby či jim zabránit? Odmítala tato strana referendum? Manipulovala veřejným míněním při vstupování do NATO či do Evropské unie? Bránila některé z opozičních parlamentních stran realizovat se aspoň „poměrně“ k výsledkům voleb? Znemožňovala ČSSD výkon práce zvoleným samosprávám? Byly v ČR zahájeny politické procesy? Cítí se občané v Česku po osmi letech vlády ČSSD nesvobodně?

Novinář odpověděl stručně, že lze v podstatě na všechny moje otázky odpovědět „jednoduchým ANO“. (!?)

Ano, naše demokracie je mladá, proto křehká, jako i jinde není u nás všechno „tak akorát“. Pilíře, na kterých stojí náš pluralitní systém (moc výkonná, zákonodárná a soudní), mají viditelné i skryté kazy. Zaslouží si ale ČSSD opravdu oněch devět novinářských ANO?

Většina pánů a dam od novin se pyšní tím, že je pro ně a pro jejich noviny tou nejvyšší hodnotou nezávislost, bez které by objektivita a pravda kňučely kdesi v koutku, a brání se nařčení, že se u nás zabydluje „mediokracie“. Pro „mého“ novináře byly všechny otázky zralé pro „jednoduché ANO“. Pro co zraje on? A pro co česká novinařina? Také zajímavé otázky, že?

Pozn.: Socialistické internacionála je mezinárodní organizace sjednocující soc. dem., social. a labouristické strany se sídlem v Londýně, založena v r.1951 ve Frankfurtu nad Mohanem. Z pozic dem. socialismu odmítá marxismus-leninismus; je pokračovatelkou Socialistické dělnické internacionály, zal. 1923.