Ministr dopravy Vít Bárta (VV) již dříve avizoval zastavení čtyř z celkem šestnácti rozestavěných projektů silniční sítě, což následně také potvrdil na tiskové konferenci v pátek 13. srpna. Práce tak skončí na rozestavěném hlavním tahu z Ostravy do Opavy (název stavby Mokré Lazce), který se měl vypořádat s neuvěřitelně zastaralou silnicí. V Česku bývalo zvykem, hovořilo-li se o něčem zvlášť mizerném, dovolávat se časů Marie Terezie. U stávajícího hlavního silničního spojení Ostrava – Opava bohužel ono rčení „jako za Marie Terezie“ platí doslova.

Když po první slezské válce bylo Rakousko v roce 1742 Berlínským mírem nuceno odstoupit Prusku slezské území až po řeku Opavici, muselo se vyřešit spojení mezi Ostravou a Opavou, neboť dosavadní rakouská cesta po levé straně Opavice (pěkně zobrazena na Müllerově mapě z roku 1716, dostupné na oldmaps.geolab.cz), vedoucí z Opavy přes Benešov do Bohumína (Oderberg) se ocitla v Prusku. Výsledkem byla nově (za císařovny Marie Terezie) vybudovaná silnice vedoucí z Ostravy do Opavy přes Velkou Polom a Hrabyni. Aby bylo spojení po vlastním území rychle obnoveno, upustilo se tehdy od náročných úprav kopcovitého terénu (jde vlastně o předhůří Nízkého Jeseníku) a výsledkem byly takové silniční kuriozity, jako je např. Hrabyňský kopec, problematický jistě i pro formanské vozy, v dnešním silničním provozu ale něco naprosto šíleného. V roce 2009 bylo zjištěno, že na této trase mezi Ostravou a Opavou denně projede na 18 000 vozidel, z toho šestina nákladních. Je zbytečné popisovat tuto zastaralou, stále se rozpadající a stále látanou silnici, vinoucí se klikatě středy obcí Velká Polom a Hrabyně, zde pouhá slova nestačí, nutno vidět a projet.

Není divu, že přetížená cesta se neustále opravuje. Naposledy – v červenci a srpnu tohoto roku - to byla třítýdenní oprava úseku od začátku cesty v Ostravě do Velké Polomi. Ve směru na Ostravu se objíždělo přes Dolní Lhotu a Vřesinu, v opačném směru přes vesnice Děhylov, Dobroslavice, Háj ve Slezsku a Mokré Lazce. Regionální TV ostravské zpravodajství je s prominutím už tak zpitomělé, že redaktorka ukončení této objížďky (nehody hned od prvního dne) oslavně líčila jako nevídaný úspěch. Mnohatýdenní objížďky jsou zde každoročně běžnou věcí, vždy se nějaký úsek rozpadá a je jej nutno alespoň kosmeticky do příští zimy opravit. Nehledě na různé krkolomné objížďky takřka polními cestami, které jsou důsledkem nehod. Není ničím zvláštním, začíná-li cesta do Opavy v Ostravě na sjezdu z Rudné stovky metrů dlouhou kolonou krokem se vlekoucích a postávajících vozidel a těch 30 kilometrů do Opavy trvá jednu hodinu. Zde věc po léta běžná.

Údajně se měla nová cesta do Opavy postavit po roce 1938, když se tato silnice ocitla po Mnichově v německém záboru, brzy ale začala válka a z podobných plánů na výstavbu nových cest, rozšíření dálniční sítě aj. sešlo.

Po roce 1989 připravovaný projekt nového hlavního tahu Ostrava – Opava byl založen na prodloužení Rudné (odpadlo by projíždění Porubou) a na obchvatu obcí Velká Polom a Hrabyně. Cesta z Ostravy do Opavy by tak trvala 15 minut. Vše mělo být hotovo v roce 2012. Vykoupily se pozemky pro stavbu, vykácely lesy a odstranila spousta munice z konce druhé světové války (území urputných bojů Ostravské operace). Na vozovce kolem Hrabyňského kopce se značně ztížil průjezd v obou směrech v důsledku stavebních prací. V průsecích lesů vyrostly první pilíře silničních mostů.

Ponechme stranou tuto zastaralou silnici mezi dvěma statutárními městy. Denně je utrpením pro desetitisíce cestujících a pro obyvatele na ní ležících obcí. Její četné oběti zde nedovolují dělat si legraci ze stavu, který byl provizoriem již před více než 250 lety. Jsme ale opravdu tak bohatí, abychom si mohli dovolit zmařit to, co se muselo již vynaložit?