Vláda nám nalila čistého vína ještě před koncem roku, dálniční známka v ČR pro rok 2010 bude stát 1 200 Kč, neboť se dálniční síť rozšířila o cca 100 km od předloňského roku, kdy byla cena stanovena na 1 000 Kč (jak nás informoval mluvčí ministerstva dopravy Karel Hanzelka). Jednoduchým výpočtem zjistíme, že dálnice se rozšířila o 10% a cena se vyhoupla o 20%, ale o tom už pan mluvčí nehovořil.

Ale počítejme dál. V Evropě se v mnoha zemích platí mýtné, jinde se neplatí vůbec (D), tak můžeme srovnávat jen ty země, kde podobně jako u nás je nutné si pro jízdu na dálnici koupit vinětu. Dovolil bych si udělat mírnou korekturu u našich dálnic, kde polovina D1 (moravská část), většina moravské části D2 (do Lanžhota) a stejně tak i dálnice Brno- Olomouc jsou de facto „nesjízdné“ (cca 250 km) a stát by měl spíše motoristům za jejich užití platit za nadměrné opotřebení vozidla než naopak.

 

Řidič by očekával spíše pořadí obrácené – viz pověstné drahé Švýcarsko apod., nejlevnější jsou shodou okolností dvě bohaté evropské země. A to samozřejmě nebereme v úvahu příjmy obyvatel vs. spotřební koš, to by se rozdíly podstatně zvětšily – v neprospěch zemí směrem na východ

Naše ministerstvo dopravy zdůvodňuje nárůst o dvacet procent tím, že je nutné dálnice opravovat a stavět nové. Je to podobné, jako kdyby pekař prodávající plesnivé rohlíky zvýšil jejich cenu na dvojnásobek s tím, že až vydělá, bude prodávat rohlíky bez plísně.

Zřejmě bychom se měli ptát naší vlády, nejedná-li se spíše o skrytou daň na lepení dalších děr státního rozpočtu nežli o systémový krok příslušných ministerstev.

Ale nenastala u nás pomalu doba, kdy by vláda u nás měla zavést mýtné i pro vozidla do 3,5 t - investičně a technicky to už máme částečně vyřešené (dálniční porty pro nákladní dopravu)? V mnoha ostatních zemích se platí mýtné, je to v průměru cca 1,50 Kč/km, což je určitě dražší nežli uvedené dálniční známky, ale na druhé straně spravedlivější.

Pravicově smýšlející občan by s tím neměl mít problém – jistě rád zaplatí za to, co spotřebuje, ale nerad bude platit za jiné. Systém dálničních známek poněkud připomíná solidární zdravotní pojištění, kdy ti, co jezdí po dálnici jen občas, sponzorují ty, co „brousí“ české dálnice denně. Solidarita v systému zdravotnictví dává smysl, v užívání dálnic nikoli.

Pokud někdo namítne, že by se část osobní dopravy přesunula z dálnic na obyčejné silnice, bude mít zřejmě pravdu, ale pravdu budu mít i já, když budu kontrovat, že přetížené dálnice se uvolní.

A jaká by měla být cena za km dálnice? Zřejmě taková, aby se dálnice mírně vyplatila před obyčejnou silnicí při kalkulaci – úspora paliva, úspora času, vyšší komfort i bezpečnost, menší opotřebení vozidla.