Volvo chce ještě víc vychovávat své zákazníky. Snad ho za to vytrestají

Volvo se rozhodlo, že ve svých autech začne nastavovat omezovače rychlosti na úroveň 180 km/h. Proč ne rovnou na úroveň 130 km/h? A co vše si ještě jeho budoucí zákaznici nechají líbit?

Už slyším reakce některých diskutujících o tom, jak se chce Polanecký na silnicích jen vyřádit a zakrývá to nesmyslným lamentováním o omezování svobody. Vždyť jak by mohlo někomu takové omezení vadit, když zákonný limit je o mnoho nižší, že. Tyto diskutéry však můžu ubezpečit, že o samotnou hodnotu omezovače konkrétního auta mi opravdu nejde. Mám stále ještě možnost si takové nekoupit. Mně jednoduše vadí, že by mě, jako svého možného (a „neuvědomělého“) zákazníka, měl nějaký výrobce vychovávat a usměrňovat, zbavovat vlastní odpovědnosti za mé činy i rizika, která chci případně dobrovolně podstupovat. Vadí mi představa, že mě soukromé firmy považují za nesvéprávného, jako bych toho neměl už dost ze strany státu.

Sám relativně moderní auto této značky každý den řídím, bylo mi svěřeno do plného užívání. A ačkoliv koncepčně nepatří mezi úplně nejnovější, už i u něj se tato snaha automobilky jednoznačně projevuje (různé signalizace, otravní jízdní asistenti, bezpečnostní varování, všelijaké „doporučování“ atd.). Ne, ne a ještě jednou ne. Nejsem hlupák, abych nevěděl, že je dobré se za jízdy připoutat nebo jezdit přiměřenou rychlostí. A pokud tyto zásady zdravého rozumu vědomě ignoruji, chci mít plné právo si za to nést osobní – životní důsledky (a tím nemyslím státní represi). Chci mít prostě právo na svou chybu. Chci mít možnost volby, rozhodnutí a svobody. A nepotřebuji, aby mě kdokoliv vychovával.

Tato opatření soukromé firmy (pod politickým a aktivistickým tlakem) se dají přirovnat ke snahám politických elit o zavádění dalších či nižších zákonných rychlostních limitů. Ano, nadměrná rychlost jistě zabíjí (pravděpodobné důsledky dopravní nehody při rychlosti 200 km/h jsou vyšší než při 100 km/h), ale domnívat se, že s tím rychlostní limity něco udělají, je naprosto pomatené.

Praxe totiž jednoznačně ukazuje, že zákonný rychlostní limit a bezpečnost jsou v mnoha případech dvě naprosto odlišné kategorie, ač nám mnozí „dopravní experti“ a politici dlouhá léta vtloukají do hlavy pravý opak. Většina lidí si díky tomu tyto dva pojmy již neomylně spojila. Takzvaný montanský paradox ovšem ukazuje, že úplné odbourání rychlostních limitů na dálnici může zvýšit bezpečnost, snížit počet nehod a ušetřit lidské životy. Podobný historický důkaz lze vypozorovat v Německu po ropné krizi či později v Austrálii. To ovšem regulovčíci nikdy nebudou s to pochopit.

Jak je to ale možné? Inu, lidé se, věřte tomu nebo ne, chtějí i v Čechách obvykle bezpečně dopravit z jednoho místa na druhé, nechtějí se na silnicích pozabíjet (mediální masáži a tvrzením falešných politiků a „expertů“ navzdory). Přičemž vždy, zcela přirozeně, hledají také bezpečnou a optimální rychlost v dané situaci. Rychlostní limit, typicky na dálnicích, však způsobuje nepozornost, únavu a falešný pocit státem garantovaného bezpečí. Proto jsou krátkodobé experimenty s neomezenou (doporučenou) rychlostí tak úspěšné, proto tak vadí všem sociálním inženýrům a regulovčíkům, kteří by nejradši všechny svázali do kozelce, neboť jejich svobodné rozhodování je pro ně všeobecně nežádoucí a potenciálně nebezpečné.

Suma sumárum, Volvo jen přihlouple kopíruje neutuchající tlak Evropské unie posedlé likvidací osobní automobilové dopravy, tlak dirigistických národních politických elit, samozvaných odborníků, všelijakých aktivistických skupin a přihlouplých ekologů. I přes ukončení vývoje dieselových motorů či omezování koncepce spalovacích motorů obecně vzrostla automobilce v posledním období čísla. Já ale doufám, že prodejní odezva na tyto pokračující kroky v duchu „uvědomělé“ doktríny ji časem tvrdě vrátí zpátky na zem.