A už prázdniny naplno.
Kateřina zmizela hned v sobotu 1. července kamsi na Orlík na obytnou loď, kam ještě nedojela, potloukají se s kámoškou a jejími příbuznými po chalupářských známých, stejně bylo blbé počasí, tak co. Oni tam někdy a nějak všichni dorazí.
Líbila se mi, jak si balila věci a filosofovala: "Když byla babička, tak jsem si nemohla vzít sebou, co jsem chtěla, ale zase na nic se nezapomnělo. A teď mi děda řekne, že sem velká holka, ať se starám, ale co když zase na něco zapomenu?" Za chvíli jí bude 15 let, bude mít občanku, už je to fakt velké holka. Na něco jenom, samozřejmě a ovšem... Žehlení a praní v tom zrovna nejni, ale když chce honit parádu, tak jí to nemine, já to za ní dělat nebudu. Vona to velmi dobře ví, někdy se jí to bude určitě hodit. Taky se dost podivuje nad faktem, že její kámošky si nejsou schopni uvařit vůbec nic, ani špagety s kečupem a sejrem. Ony prostě a jednoduše na to mají lidi, tak proč by se snažily.

Po Ústí chodí dealeři jedné developerské firmy, která začala stavět na starých důlních výsypkách kousek za Ústím, ve Všebořicích, docela exklusivní golfové hřiště. Stojí to celé asi velice slušný balík (někde jsem cosi zaslechl o 100 megakorunách a více), tak oslovují kde koho a prodávají akcie i po kouskách ( půlku,čtvrtku, osminku). Normální človíček si to asi nekoupí, tak vyrazíme, jako vždy, na jakoby podnikatele (což jsem pro ně i já ten případ).
Jakej pak jsem já podnikatel, sem už prostě starý, nemocný, utahaný a přiměřeně chudý potulný úředník. Tak ta známá zkratka OSVČ (osoba samostatně výdělečně činná) na moji osobu pasuje jako ta pověstná prdel na nočník. Ve staré Číně taky chodili po městech a sídlech lidé, kteří ovládali um psaní, měli sebou rýžové papíry, psací podložky a sadu štětečků s tuší a vyřizovali vše potřebné, jsem skoro na chlup ten samej případ. Jak říkám, prostě klasickej potulnej úředník.

Koukal jsem také u nás v MAKRU, kde jsou obrovité slevy hlavně na sportovní zboží, a tam ta nej-nejzákladnější sada holí, k tomu pár míčků, okolo 8 tisíc korunek (určitě značkové zboží odněkud z Hongkongu). A vsadím své poslední boty, že s tím se tam ukázat, tak sklidíš všeobecný posměch na otevřené scéně. A navíc pravidla golfu jsem už četl párkrát a že bych jim porozuměl plně, ani omylem. Já akorát vím, že nic to nechce, jen hrát lehce.
A taky vím, že ty všechny věci ještě okolo nejsou žádná sranda, mám známou samozřejmě od nás ze Střekova (odkud taky jinud), v Teplicích vlastní krámky s francouzskou kosmetikou, a ta taky objíždí golfové turnaje, občas z ní vypadne její dost závratný denní obrat jenom za voňavky. Na vedlejším snímku debatí s Winstonem ohledně čehosi pro jeho kanárskou doňu. A i on při svém neuvěřitelných příjmech nějaké nakupování vzdal. A pak taky jen ten golf - tričko za 3k, botky za 5k, ponožky za 1k, sluneční brýle za 2k, hodinky za 20k, taky platit toho mladíka, kterej to tahá všechno za tebou, furt pít koňak a whisky, případně šampaňské, kouřit těžké Havana a to mě všechno vůbec nechutná.
Navíc já při pověstné kvalitě svých starých očiček byl bych tutově jenom finančně přispívajícím členem, no. Tak jsem tomu jednomu pánovi vysvětlil, že bych možná a eventuálně, ale museli by mi tam udělat jednu jamku speciálně pro mě. Nějak jsme si ovšem neporozuměli a obchod se neuskutečnil. Škoda, mohla to být určitě světová rarita. To by nikde jinde na naší zeměkouli nebylo.....

A taky začalo období svatební, tak jsem se také jedné svatby zúčastnil jako pozorovatel a fotograf. No, dopadlo to, jak to holt dopadlo, jenom se na poslední chvíli musel shánět novej svědek. Ten dříve sjednanej se prostě a jednoduše nedostavil. Našel se ještě s jedním kámošem až při cestě do domu nevěsty, kde byl svatební oběd. Trochu prochlazeni a nastuzeni, ale vcelku jakž takž přežili. Museli zažít strašnou noc, byli večer v místní útulné hospodě s celou vesnicí zapíjet za ženicha jeho zítřejší svatbu a moc si toho klasicky nepamatují.
Proč chlastali za ženicha? Toho nevěsta po poradě s celou svojí rodinou (ne jeho) zamkla doma v bytě a prej celou noc stála u dveří a oken najatá ochranka, aby ještě náhodou nezmizel. Tak hrozný to celé asi nebylo, ale stejně mi to tedy nepřipadá zrovna jako dobrej začátek manželství. Ale vybral si, vybral, jeho problém. Mohl si vybrat jinou, mohl, tak co. Je dospělej a právně způsobilej dle Občanského zákoníku, taky je. Ať miláček sní, co si nadrobil, lehký to mít určitě nebude
Doufám tedy jenom, že jejich slavná a velká svatební noc nedopadla jak tady na tomhle obrázku. Takhle si z jednoho známého udělali kamarádi srandu. Zavřeli prostě najatou děvu do skříně v jeho hotelovém pokoji. Dost blbá sranda, on to své čerstvé krásné manželce nebyl schopen nějak logicky vysvětlit a manželství po pár měsících zaniklo. Vona všude tvrdila, že když tohle udělal o svatební noci, jak to potom v manželství bude vypadat dál. Prostě standardní ženská logika. A seš česky v prdeli!
Někdo je na tyhle fórky dost háklivej - ten starej fousatej, nablblej fór z podnikového školení. Jsou tam všichni, na jednoho se domluví a pošlou mu domů společný pohled, kde litují, že tady s nima není, že je tady krásně, jídlo dobré a pití také a podobné kecy. Všichni to společně podepíší. A má náš mladý chlapec docela vystaráno a postaráno o zábavu, až bude doma pracně vysvětlovat, kde těch pár dní vůbec byl. A taková trochu více podezřívavá manželka mu ze života udělá klasické soukromé peklíčko, má konečně v ruce písemný důkaz. Opravdu dobří kamarádi, opravdu, někdy by člověk řekl - k nezaplacení.

Ač jsem se trochu zapřísahal, že pro pány exekutory dělat nebudu, tak nebylo vyhnutí. Ale tahle historka se mi docela líbila. Dlužník dlužil někomu peníze, všechno prošlo soudem, on se neodvolal a dorazil po jisté době samozřejmě exekutor. Von žádnej movitej majetek k zabavení, bydlí na podnikové ubytovně, tam mu patří snad jenom pár osobních hadrů, jinak nic. Pan exekutor mu obstavil vejplatu, stejně moc nebral, tak taky žádnej kšeft. Ale jak se říká, exekutor a čert nikdy nespí, tak on zjistil, že dlužník si jezdí ve fáru za pár stovek tisíc. Tak k nám na Magistrát a hle, vozidlo je psáno na nějakého maníka jiného. Panu exekutorovi to zapálilo a vyrazil se mnou za tím ouředním majitelem.
Při výslechu třetího stupně, když už mu byl pálen svícemi bok a nasazena španělská bota, se přiznal, že to auto prodal a zrovna tomuhle dlužníkovi. Vytáhl i kupní smlouvu, dokonce notářsky ověřenou. Pan exekutor se ďábelsky zachechtal, popadnul smlouvu a zmizel. Počkal si na maníka a jak vylezl z auta a zaparkoval, tak na auto vlítnul a celý mu ho polepil nálepkami " ZABAVENO V PROSPĚCH " a jeho otisk razítka. Dlužník si prostě myslel, že když auto nepřihlásí na sebe, tak na něj nemůže, houby s octem. Podle platné kupní smlouvy je auto jeho, papíry jsou věc druhá. Tak na něj i s policajtem, musel vydat doklady od vozidla a klíče. A už si nezajezdil, druhej den si ho odvezl najatej šofér kamsi a docela rychle se prodalo v dražbě. Tam je ovšem vždycky jeden problém, kterej něco stojí - výměna všech zámků, s tím se prostě a jednoduše nedá nic dělat. Tady to nebylo, kupec ho vezl někam na druhej konec republiky a dlužník nemá šanci zjistit, kde to auto je a může mít klíčů dva habaděje. Tak s dlužníkem pan exekutor správně zametl. A je docela všude klid.

Ozval se Mike ze Sydney, mají tam teď docela prý dost ohavné počasí, konečně u protinožců teď vrcholí zima. Poslal pár obrázků prázdných pláží, jenom padákové létání.

Osobní zprávy:
O pršavém víkendu (v sobotu a neděli už to šlo) jsem se byl podívat taky na svoji matku. Pokročilý věk, ale furt to s ní jde. V baráku poloprázdno, můj velký bratr je na své velice dobrodružné cestě Evropou. Před 14 dny letěl s pár kamarádama a s kolama do Ženevy a zpátky do Ústí nad Labem přes Alpy. Ozval se před pár dny odněkud od Innsbrucku s tím, že to je velice náročné, nedivím se mu vůbec. Jenom doufám, že je dobře pojištěn.
Barák, kde bydlí s naší matkou, je kousek od hlavní třídy ústecké na kopci. V dávných dobách tam končila civilizace, dneska vedle Průmyslová škola a obrovité sídliště Severní Terasa. K těm pár baráčkům náležejí také zahrady, většina jich je tam dál. Nic vcelku neobvyklého, nic taky moc úrodného. Přesto na této plošce cca 20 arů je jedna zajímavost. Jsou tam krtonožky a v některých ročních obdobných v docela hojném množství (cvrčkokrtek).
Velice ošklivé zvířátko, žijící pod zemí a absolutně nevyhubitelné. Bába vede s ním válku už šedesát let a furt ta potvora vyhrává. Vsadím stodolar proti penny, že hodně málo čtenářů vůbec tu potvoru někdy vidělo na živo. Noční zvíře, kombinace krtka s chroustem či co, dokonce někdy i létá. Já jich pár chytím, dám do sklenice a ukazuju po hospodách. Každej se strašně diví. Dokonce před pár lety jsem jich nachytal pár, dal do smrtiček a dodal do Národního musea jako exemplář, tam je neměli. Vona prostě leze pár cm pod zemí a na co narazí, překouše. Krásně ti zplundruje zahrádku. Hnízdo pod zemí jak malej meloun a v tom stovky vajíček a nebo už nymf, dost děsný pohled. Eště snad lokalita v zahrádkářské kolonii Konvalinkový vrch v UL a toť vše v širém okolí. Můžu pro vašeho nepřítele souseda dodat i pár živých vzorků, aby měl zábavu, ale radši bych to do svého okolí tedy netahal.

Tohleto celé vzorně pasuje na mého Ptáka Anduláka, alias Velkého Ptáka Paroubáka. Akorát mu nerozumím, co na mě řve. Což vo to, Paroubkovi taky ne
David dostal k narozeninám papouška. Dospělého, s příšerným chováním a ještě horším slovníkem. Každé druhé slovo bylo sprosté. Ta slova, která nebyla sprostá, byla alespoň urážlivá. David se snažil papoucha převychovat, neustále na něj vlídně hovořil, aby mu dal dobrý příklad. Nic nepomáhalo. Řval na papoucha a papouch na něj řval nazpátek. Třásl jím, ale to papoucha jen rozčílilo a byl ještě sprostší. Nakonec papoucha v největším zoufalství strčil do mrazáku.
Nějakou chvíli se ozývalo kvičení, kopání a křik. Pak vše ztichlo a půl minuty bylo ticho. David se vyděsil, že se papouchovi něco stalo a rychle otevřel dveře. Papouch pokorně vystoupil z mrazáku, vkráčel do Davidových nastavených rukou a řekl: "Domnívám se, že jsem vás patrně urazil svým neomaleným jazykem a akcemi. Budu usilovat o to, abych to napravil. Je mi to opravdu líto a prosím o odpuštění." David užasl nad tou změnou ptákova chování a chystal se zeptat, co zapříčinilo tu dramatickou změnu, když tu pták pokračoval: A mohu se prosím zeptat, co provedlo to kuře?"

Tak já bloud jsem si myslel, že ta letitá cauza s mým rádoby dopravním přestupkem je už po čtyřech letech vyřízena. Kdepák, proti rozhodnutí (viz dále) se odvolalo Okresní ředitelství Policie ČR v Litoměřicích. Zdá se mi to už na odvolání dlouho, ale prý mají asi 500 nebo snad 1k dní či něco takového. Takže ta sranda se bude řešit na Krajském úřadě u nás v Ústí. Policajti jsou prostě a jednoduše dost nasraný, jinak česky a slušně se to napsat nedá.
V srpnu 2006 došel už několikátý dopis do vlastních rukou od přestupkového oddělení Městského úřadu Litoměřice. Tušil jsem, o co jde, po otevření jsem se zatetelil rozkoší a okamžitě jsem odepsal. V přípisu bylo, že se řízení o mém dopravním přestupku z října roku 2003 zastavuje. Nesouhlasím s tím a tvrdím furt, že jsem žádný dopravní přestupek neprovedl, tak proč se to zastavuje? Vypadám jako lump, na kterého zrovna nic nenašli.
Vo co šlo a vo co, jak je zjevno, furt jde?
Vracel jsem se takhle odpoledne z Libochovic, před Lovosicemi normální cesta ucpaná, tak jsem to objel po dálnici. Dálnice z Prahy končí v Lovosicích - značka 100 km, 80 km a konec dálnice. Zhruba 100 metrů za značkou "Konec dálnice" se silnice zužuje do jednoho pruhu, pravý pruh je označen žlutým šrafováním (na kterém se nesmí stát). Samozřejmě si tento zúžený úsek vybrala naše slavná Policie ke kontrole, zda řidiči mají dálniční známku. Zastavila mě docela fešná policajtka (pracovně jsem si ji pro sebe nazval policajtkou Máňou).
Ona se ptá se : Máte dálniční známku? Odpovídám: Nemám.
Ona: Přednáška na téma, že 5000 korun a podobně a vůbec, jinak, že u mě se to vyřídí 1 000 korunkami českými a jestli jsem ochoten zaplatit? Odpovídám: Samozřejmě nejsem ochoten zaplatit
Ona: Jak to a vůbec proč, známku nemám a co se vzpěčuju!
Odpovídám: Jsem na silnici prvé třídy a zde, jak doufám, dálniční známku nepotřebuju, značka dálnice je cca 100 m zpátky, tak vo co jde. Ona: Jak jste se sem dostal?
Odpovídám: To snad není předmětem naší debaty, to je zástupný problém, já jenom tvrdím, že jste mě zastavili na silnici první třídy a chcete na mně dálniční známku, s čímž samozřejmě nesouhlasím.
A takhle se to opakovalo několikrát, já jí to vysvětloval trpělivě a asertivně jak malému dítěti, vona už pomalu hystericky furt - jak jste se sem dostal? A platí tady každej, koho chytíme! Nakonec se naštvala: Půjdete k soudu!
Tak jsem v pohodě vylezl z auta, vzal si svůj oblíbený digitální foťák a začal jsem se vracet k dopravní značce, abych si vyfotil svoje autíčka za koncem dálnice, a to i s ní. Už dost ječela, navíc strašná spousta aut vokolo - Dejte si to auto na odstavný pás! Já na ní, že se tam nesmí stát, že bych dostal od Policie pokutu - začalo to bejt všechno už trochu hustý.
Ptal jsem se jí též, proč nezastavujou auta před značkou Konec dálnice, ona na to chudák skočila jak myška na špek a povídá, tam jezdí všichni rychle a byly by problémy.
Už přiběhl její šéf a začalo to kolem dokola celý znovu. Já jim vysvětloval, že se na světě nenajde soudce, který by mě odsoudil za to, že na silnici prvé třídy nemám dálniční známku. Sepsal všechno se mnou včetně mého odmítnutí a od té doby si krásně dopisujeme. Při odjezdu jsem zaslechl, jak na ni řve "Krávo". Vzhledem k tomu, že byl pátek už dlouho po poledni, jsem jim asi trochu znechutil víkend. Některým lidičkám prostě chybí logika v uvažování.
Chtěl jsem policajtce Máně ještě na rozloučenou řící, že samozřejmě jsem dálniční známku jednorázovou měl a za značkou konec dálnice jsem ji strhnul a zahodil s tím, že už ji potřebovat nebudu. Ale už mi to připadalo všechno dost blbý a začalo mi bejt pěkný holky líto. Je fakt, že dle silničního zákona tě mohou zastavit na sjezdu z dálnice (EXIT) a seřvat tě jako psa, ale tady prostě žádnej sjezd není, tady dálnice končí a začíná I. třída. To vona furt nechápala.
Tak to sem tedy krvežiznivě zvědav jak to všechno dopadne, furt si myslím, že mám pravdu, ale to vůbec nic neznamená. A kdyby, snad mě nezastřelej a při nejhorším nějaká ta pětka za tu bohapustou srandu určitě stála. A konečně můžu tvrdit, že jsem známku měl a že jsem ji na silnici prvé třídy, když jsem stál ve frontě aut, zahodil. A mám na to svědka, kterej se mnou jel, někoho prostě koupím. Nuž a co teď, vážená krajská přestupková nadkomis?

Názor lidu českého a dělného: Vy to, hlupci, asi nechápete, ale oba vůdci našich největších stran byli vždycky po debatách, jak udělat něco dobrýho pro nás, pro vobyčejný lidi, tak vyčerpaný, že si museli jít hned na někoho lehnout, aby přišli na jiný myšlenky před novym náročnym dnem. Dyk voni to s těma kolegyněma nedělali kvůli sobě, dyk voni to dělali kvůli nám, pochop to už jednou konečně, prostý lide český.
Osobní vyznání jednoho z lidu - Na rozdíl od premiéra Topolánka se mi na Jirkovi Paroubkovi kromě jeho svalnaté a sexy sportovní postavy a mladistvého vzhledu nejvíce líbí jeho smysl pro humor, smysl pro fair-play, pravdomluvnost, respekt pro jiný názor a umění prohrávat.
Pozn. B. Já si tedy osobně myslím, že ta Petra Kováčová je jakousi pátou kolonou ODS, která ji na Jyrku nasadila, aby Nejjasnějšího z Jasných oslabila v jeho neutuchajícím boji za blaho národ. ODS v čele s Topolánkem tak učinila zcela zákeřně a úskočně, když zjistila, kde má Jyrka třináctou komnatu, a prostřednictvím blondýny na Jyrkovu dokonalost a bezúhonnost věrolomně zaútočila, a to v součinnosti se CIA, BIS, KLAUSem, MOSADem, SDECE, židovskou SHIN-BET, ruskou GRU, slovenskou tajnou službou (i přes odpor Fica) a taky tajné služby US NAVY, protože se předpokládá, že noví partneři budou trávit hodně času u moře, kde tlumočnice Petra Kováčová bude čekat potomka. Předci se Jyrka nenechá zahanbit svým politickým sokem Topolánkem. Von rozvod, já taky rozvod, ale úplně jinej. Von dítě, já taky dítě, ale jiný. Je to ovšem velice katastrofické vyznění - Jyrka bude mít dalšího potomka se socankou. Bůh ochraňuj nás a Bůh ochraňuj tuto zemi. Zase se ovšem proslýchá že Fico nabídl Paroubkovi politický azyl, až to všechno na sockomouše praskne, hned jak si Petru (Slovenku) vezme.
Já jen doufám (spíše nedoufám), že od něj je to klasické mužské zblbnutí (konečně ,stalo se skoro každýmu, že zmagořil pro pár zrzavejch chlupů, a je to dokonce i k pochopení) a ne kalkulovaná a chladná vypočítavost, kterou mu poradili jeho imagemakeři na zlepšení pověsti. No a s Petruškou se dohodli pro případ kandidatury na presidenta Evropy. Ne naší republiky, to je pro něj málo, co nějaká špeluňka 4. třídy, sice vhodně umístěná, ale........
Jestli mě moc nevěříte to tvrzení, že sličná Petra je agentkou ODS a vymyslel to všechno Topolánek, aby se tak elegantně zbavil svého politického soka, tak dále máte důkaz vědecký. Ovšem mate mě u toho jeden fakt - kdyby to s Velkým Jyřýkem seklo v posteli s Petrou blonckou, tak si zase z něj udělá ČSSD mučedníka na věky věků a bude mu stavět po celé republice sochy v nadživotní velikosti. On se předci obětoval pro stranu a ta mu to nemůže zapomenout.

Soulož s milenkou může být nebezpečná pro zdraví
Známou skutečnost, že mimomanželské pohlavní aktivity mohou mít tragické následky, končící dokonce smrtí, potvrdili patologové z univerzitní kliniky ve Frankfurtu nad Mohanem. Při podrobném zkoumání příčin skonu šedesáti mužů, kteří zesnuli při milostných hrátkách, zjistili, že šestapadesát jich zemřelo během soulože na infarkt myokardu. "Jejich průměrný věk činil 59 let a většina jich skonala v náručí milenky nebo prostitutky (nebo taky tlumočnice)," uvedli patologové. Ani sex mezi manželi nemusí končit jen šťastně, nicméně ze sledovaného vzorku byl manželský sex osudný jen čtyřem mužům ze sledovaného vzorku.
Příčinu tohoto nepoměru spatřují výzkumníci v tom, že v cizích postelích se starší pánové daleko víc snaží dát najevo svou mužnost než v postelích manželských.
Ale dost už bolo Paroubka!

Tak jsem taky toho památného dne 7.7.2007 navštívil náš Výzkumný ústav vodních radostí se sídlem v Brné (na koupališti, kde jinde). Účast na plenární schůzi naprosto mizivá, dílem počasí, chládek a foukal vítr a také tím datem. Většina členů chlastala po svatbách (obřadní místo, schválně neříkám síň, na Hradě Střekově obsazeno k prasknutí) za peníze novomanželů, resp. za penízky jejich rodičů, pochopitelně. Na koupáku se také objevila jedna chudák nevěsta ukradená z hradu, seděla tom docela schlíple v jediném otevřeném stánku, bílé šatičky, již značně vypouklé bříško, na sobě vaťák od přívozníka, ušanku a pěkné nožky zabalené v dece. Dost to tam při řece Labi foukalo. Jenom doufám, že jí manžílek brzo našel a vyplatil, aby mu chudinka nenastydla. Jó eště - v bazénu 50 x 25 byly 4 osoby, dvě mladé studentky, velmi korpulentní, mladý muž, který honil km, a já, starej dědek. Za dvacku na celej den, no neber to. Voda ovšem teploučká, tak co, dyž je ti zima, můžeš se potopit.
V Ústí se ovšem ten den děly divy, ženil se jeden hasič, tak Hasičský záchranný sbor Ústeckého kraje z toho udělal mimořádnou akci. Jen mi vadilo, že to byla akce jen jako. Měli aspoň podpálit nějakej barák v předlickém nebo trmickém ghettu, aby to bylo trochu realistické. Dyť některé baráky tam jsou vskutku otřesné ruiny a drahé jenom za to zapálení. Dyť kolik stojí benzin nebo nafta!
Druhá velká akce se konala v restauraci Tivoli ve Velkém Březně (vlajková loď ústeckých pivovarů, resp. Pivovaru našeho milého malého ve Velkém Březně). Tam svatební obřad byl na přívozu spojujícím Velké Březno s Povrly na druhé straně vody. V tom větru a docela vlnách prej to nebyla žádná sranda. Fotky mám přislíbeny, tak později něco dodám. Tak jen history snímek z přepravy vojska:

Tak na závěr pro nás všechny - rada zkušené ženy a ta se mě opravdu, ale opravdu velice líbí:
Ať už se svého muže dotýkáte kdekoli a jakkoli, dělejte to s láskou, citem a přízní. Pusťte se do toho s náruživostí hladové tygřice, přítulností předoucí kočky a hřejivostí laskající medvědice. Hrajte si, vymýšlejte, experimentujte a hlavně si to užívejte. Ostatně jak se říká: Když už něco děláš, dělej to proto, že chceš, a dělej to pořádně. Jinak jdi snad radši do kina...
Krásně nakladená slova!!!

A to je: