Pro ty, kteří by však o něco takového, co poznávací zájezdy nabízejí, nestáli a raději by z jednoho místa vyjížděli sami, se nabízí i zájezdy pobytové; tady ovšem svéprávný turista lehce může podlehnout iluzi, že cestovka ho na místo pouze dopraví a tam už bude vlastním pánem. Většina lidí o takovou nezávislost koneckonců ani nestojí; nechce se jim něco si sami organizovat, a tak vaše turistická skupina i zde bude po místních „pamětihodnostech“ stejně nejspíš popojíždět pospolu, po večerech budou pak při skleničce besedovat s průvodcem o tom, kam zase zítra všichni pojedou; proti gustu žádný dišputát, ale budí-li vás ráno v šest hodin telefonem v hotelu na Bali zbytečně, protože z recepce svolávají přece do houfu všechny, trpce pocítíte tíhu minority. Na ustlaném polštáři nachází sice večer turista květ orchideje (věnečky květin se tu povalují i u vchodů do obchůdků, nezřídka auty rozježděné), ale možná už nenajde něco, co si tam ráno zapomněl – a tak jsme zůstali bez náhradní baterie do videokamery …

Průvodce se svým svěřencům věnuje; má to v pracovní náplni; musí je i hlídat, aby se nikdo nezabil, neztratil, nezpůsobil komplikace – za všechny je zodpovědný. Už jeho zaměstnavatel je preventivně (ještě před začátkem zájezdu) nadopoval prášky proti malárii, aby tam náhodou někdo nepil vodu z řeky a nezemřel (lze pochopit, co by to bylo za nežádoucí reklamu…) – co na tom, že průvodce sám ta svinstva nebere, jelikož moc dobře ví (taky ho oblbli jen poprvé), co s psychikou udělají, obzvláště když se tento rád napije; kromě toho musí ovšem průvodce také naplnit svůj batoh lukrativními artikly k převozu a vybírat pro vás pečlivě ty nejkonstruktivnější dodavatele dopravy, stravování a atrakcí; jistě se mu nelze divit, že se snaží problémům předcházet: preventivně se vám tak dostane rozličných varování: kupříkladu švédské stoly – Češi a švédský stůl na snídani, to je noční můra nejednoho zkušeného hoteliéra, jakož bohužel často i smůla pozdě ke stolu příchozích; jste tedy diskrétně upozorněni na ostudu, co tu způsobila jedna paní posledně, když si začala obsah stolu systematiky ládovat do igelitky. V jiném hotelu došlo zase k té smutné události, že jiná paní přepínala kanály na televizi v pokoji tak dlouho, že pak, prý, musela platit sto dolarů – nejlepší bude tedy nezapínat televizi vůbec ...

Vydejme se však po vlastní ose – lze si přece půjčit auto či motocykl. V mumraji chaotického provozu, kdy za hodinu a půl ujedeme padesát kilometrů, abychom zjistili, že stále jen popojíždíme dalšími a dalšími osadami, v nekonečné vesnické aglomeraci, konečně člověk pochopí, proč je v této části světa taková hustota populace. Bloudí, neustále zastavuje, aby koukal do mapy, a na druhý den už si raději objedná řidiče. Benzin je tu velice levný, mnohem dražší je pracovní síla, co se dobře naučila nebýt na prodej pod cenou. Dáte řidiči dobrý celodenní kšeft a najímáte si ho za tutéž cenu i na druhý den; může se ale stát, že ráno čekáte před hotelem marně, dopravce nikde. Odchytnete tedy jiného, absolvujete povinné handrkování o cenu v ruční řeči (tento domorodec anglicky neumí), nakonec kývnete na kompromis a usednete v bláhové naději, že se teď dvě hodiny povezete: omyl. Chlapík jenom zajede o dvě ulice dál, vystoupí, zajde do jakési budovy a vyjde – s policajtem!

Místní strážce zákona vám přátelsky vysvětlí, že je bratrem tohoto řidiče; brácha ale nezná cestu a ani se s vámi nedomluví, takže vás tam doveze jejich další brácha - za pouhý dvojnásobek smluvené ceny. Razantně se dožadujete odvozu zpátky k hotelu. Uniformovaný příbuzný vás donutí hádat se s ním dalších dvacet minut, než naštvaně ustoupíte kamsi k samotné hranici svojí důstojnosti, toužíce už jen zachránit denní plán výstupu na sopku. Jedete tedy pro toho druhého bratra. Auto zamíří o několik ulic dál do dvora, kde už pobíhají ženy; v dálce zpěvavě nějaký svatý muž deklamuje z mešity první modlitby, stále je ještě tma jak v pytli. Z baráku vytáhli třetího bratra, ten si oplachuje obličej v lavoru, zatímco jejich drůbež už tu vstala taky. Konečně vyjíždíme, bratři s námi pojedou pro jistotu oba. Cesta nás obohatí o další dobrodružné zážitky: řidič jede s kšeftem, a tak má absolutní přednost: běda protijedoucímu motocyklistovi, trval-li by na svém právu na tento jízdní pruh: dovedným úhybným manévrem na krajnici prakticky dokazuje, jak je mu život milý - aniž by ovšem sám snížil rychlost. Jinde nás zase zastavuje policajt, nejspíš pro asi tak dvojnásobné překročení povolené rychlosti v obci (která je tu všude, kde nejsou hory), ale těmhle on poroučet nebude – přidají plyn a marně za námi mužík v placaté čepici píská a poskakuje …

Pod Mount Agungem je klášter, před vchodem zametá jakýsi stařík, nikde nikdo; chceme vejít dovnitř. Dědeček nejprve se žvatláním vzrušeně mává koštětem, pak rukama, a odbíhá za roh, aby vzápětí přivedl mladšího příbuzného. Ten nám vysvětlí, že do svatyně lze vstoupit jen ve speciálním sárí, které nám za pouhých deset dolarů na osobu rádi zapůjčí. Roztrpčen naším zdvořilým odmítnutím prohlídky svatostánku, pokusí se nám alespoň tedy vnutit své průvodcovské služby na kopec, neboť sami se jistě ztratíme. Jen nerad nás pak bez úspěchu propouští, chmurně předpovídajíc naše nevyhnutelné problémy …

Tato část světa vypadá na glóbu jak propletenec roztrhaných pevnin s plejádami ostrovů a ostrůvků, všech s pobřežím, což evokuje potenciál nekonečných pláží. Pamatuje-li si někdo z dětství – kdy ti, co už dnes jsou za půlkou svého života, ještě relativně čistou přírodu opravdu zažili - černomořské nebo jadranské pobřeží, přirozeně tady očekává něco o řád úchvatnějšího: jakého zklamání se dočká! Moře je tu většinou tak znečištěné, že je na něm k shlédnutí leda tak občas nějaký ten surfař. Vypadá málem jak po havárii tankeru, eventuelnímu odvážnému plavci akutně navíc hrozí i přilepení igelitového pytlíku na čelo.

Turisté se tedy opalují u hotelových bazénů; těch slovansky mluvících tu moc není. Ulehnete-li však na liduprázdnou pláž, ihned se zase vyrojí domorodci nabízející své služby a výrobky. Mladík vám – vidě vás kouřit - strká pod nos vyřezávané pouzdro na cigarety, potom píšťalku pro vaše děti a nakonec sošku pro manželku. Nechcete-li mu, milovník klidu, věnovat kus svého času, raději mu rovnou rezignovaně obětujete něco peněz za tretku. Postarší masérka nedá jinak, než že celkem levně důkladně promne vaše zádové svalstvo a klouby, avšak náhle jsou vám kýmsi masírovány i nohy a hned je tu další služba, kterou jste si neobjednali - zaplatíte ji, nezačnete-li se ihned razantně bránit: relaxace v ráji.

Někdo si ovšem přivezl ploutve a potápěčské brýle v představě perlivých korálových moří – je tu pamatováno i na něj: za trojmístnou sumu v dolarech zájemce člunem zavezou o desítky kilometrů někam, kde jim ještě nějaké moře zbylo: v bójemi ohraničeném prostoru se způsobně potápí pár německých turistů, i nám je zde konečně možno skočit do vody a koukat na to, co jsme tolikrát viděli v televizi – korály a hejna ryb. A také na to, co jsme tu ještě neviděli: čistou vodu oceánu. Zavezou vás i na ostrůvek, kde je jenom stánek s tretkami (ještě dvakrát dražšími než na pevnině) a trochu menší smetiště na pláži, přece jen promíšené nějakými těmi škeblemi. Může se ale stát, že při zpáteční cestě budou na vás loudit ještě další peníze pod záminkou zvláštních poplatků, daní z nasbíraných škeblí, odměny pro kormidelníka, vstupného na ostrůvek se stánkem a podobně. S odmítnutím počítají, agresivní nejsou, pomohli si i tak královsky.

Ženy jsou zde, jako by byly středního rodu, rozumíme-li si, jaksi předčasně staré a sedřené, ale pedofilů zajisté to ráj na pohled, jak jich lze také mezi davy pupkáčů rozeznat nemálo. Možná, že pro dovolenou jako nevázanou pařbu se skutečně ty nejvhodnější podmínky naskýtají právě v této části světa, má-li tedy někdo právě takovouto představu rekreace. Snad se odtamtud do Evropy skutečně většinou vracejí spokojení rekreanti, unavené, ale šťastné rodiny, ukojené naplněním svojí povrchní představy štěstí - alespoň je takové vychloubání slyšet nejednou; však za to také zaplatili šestimístnou sumu, asi jako za deset dovolených v Tatrách: děkuji nechci. Ale jinak každému, co jeho jest …