„Till death do us part“ je tradiční svatební rčení anglických novomanželů ve sňatkovém rituálu. To jsem ocitoval imigračním úředníkům na lodi připlouvající k bílým útesům doverským, na jejich standardní otázku „jak dlouho hodláte v Británii pobýt?“

Kontrola dokumentů se tehdy prováděla po celou dobu plavby, aby osoby shledané nezpůsobilými ke vstupu do Spojeného království nebyly vpuštěny na pevninu a nemusely být dodatečně deportovány.

Úředníci zkoumající můj pas se po mé odpovědi hlasitě rozchechtali. Pak ale náhle zvážněli a zpřísněli a hrozivým hlasem jeden z nich zahřímá:

„Vaše doložka a vízum jsou na dva týdny.“
Zmateně mlčím a čekám, co bude dál.
Hrozivě vypadající úředník pokračuje.
„Právě jste mně prozradil, že tu po těch dvou týdnech hodláte zůstat ilegálně.“
Ztuhl jsem a polévá mě studený pot.
„A já bych vás měl rovnou poslat touto lodí zpět.“
Panebože, oni mě tam nepustí, třesu se.
„Ale okolnosti jsou, jaké jsou,“ šklebí se vítězoslavně úředník, když si dostatečně vychutnal můj děs, „takže si zajděte v Londýně na imigrační úřad a řekněte jim totéž.“

Londýnský imigrační úřad v té době fandil Čechoslovákům. Vedle dlouhých front všelijakých cizinců, převážně zámořských, jsme my mohli projít rovnou k okýnku s nápisem „Czechoslovak nationals only“.
Připadali jsme si důležití, vítaní a milovaní.
Za tuto zemi si rád zaválčím, říkal jsem si jako čeští vojáci, když sem přijížděli bojovat proti Hitlerovi.

xxx

Jaký je rozdíl mezi vaší tehdejší imigrací a tou dnešní do Evropy proudící afro-islámskou uprchlickou, tázívají se rádi její vítači, takto nastavující past jejím kritikům, mezi něž nápadně patřím. Ten rozdíl je takovýto a jednoduše sdělitelný ve třech bodech: Nás na celý Západ včetně zámoří vyjely dvě stotisícovky, do samotné Británie to bylo 8 000, snadno vstřebatelných. Přicházeli jsme s odhodláním se ve všem přizpůsobit. A do týdne jsme byli všichni v práci. Jakékoli, která se nabízela.

Já jsem zavčas chytil mytí nádobí v tamní italské restauraci Topo Gigio, což je jméno italského pohádkového myšáka. Po skončení polední šichty ve tři odpoledne a večerní šichty v jedenáct jsem se dvakrát s kuchařem najedl, z toho, co zbývalo.

Tak jsem strávil první zimu. V teple a najedený. Mohlo být hůř. Jiní kluci pracovali na stavbách a asfaltovali silnice. Od té doby umím vařit a neumím asfaltovat.

Z Kurasova memoáru Malá paměť vydaného v roce 2021 v nakladatelství Dauphin

__________________________________________________________

Kurasovy knížky najdete třeba zde: http://www.pi-shop.cz/kuras/

Deník zamilovaného viruse
Uprostřed jedné z virových epidemií se mladý hippie virus zamiluje do mileneckého páru svých nakaženců a odmítá je zabít. Stává se tak pro virusový establishment stíhaným disidentem a bezděkým vůdcem vzpoury, jejímž posláním je zachránit Zemi před hrozící katastrofou působenou lidstvem.

Antonín a František jsou naživu
Rozmarná detektivní novela situovaná do 60. let. Poslední kusy (náhodně objevený balík) z dávno vyprodaného vydání. Kniha oceněna Cenou Jiřího Marka za nejlepší detektivku...

Malá paměť
Malá paměť je memoár, napsaný v trysku za první koronavirové karantény, komponovaný na přeskáčku, komicky vzpomínající na události a osobnosti, které Bejamina Kurase přivedly k psaní jako celoživotnímu řemeslu.

Sex nás všechny přežije
Články na lechtivá témata, původně psané pro Playboy.

Češi na vlásku
Kurasův nejstarší besteller, původně psaný anglicky s titulem Czechs and Balances, časem přeměněný v evergreen a aktualizovaný novou kapitolou dělá českou historii jednoduchou jako vyhození z okna. Náš národní charakter pitvá s požitkem a vtipem a přináší jak informativní, tak vysoce zábavný pohled na české dějiny.

Soumrak bílého muže
Nové vydání úspěšné analýzy naší doby, rozkrývající informovaně a místy humorně příčiny, ideje a události vedoucí k sebedestrukci moderní západní civilizace, líčící vývoj od jejího vrcholu přes totalitní ničivé politické ideologie 20. století, psychologii sebemrskačství a ztráty pudu sebezáchovy ve 21. století.