Během koronavirové krize se dělalo maximum pro zabránění šíření viru. Hranice se téměř neprodyšně uzavřely a bylo omezeno i vycházení. Ale na STK se do Česka muselo, i když jste byli třeba na Maltě.

V době trvání nouzového stavu vláda důrazně nedoporučovala cestovat, a už vůbec ne přes hranice. Vzhledem k velkému propojení příhraničních měst kvůli tomu občas docházelo i k vyloženě absurdním situacím, kdy třeba lidé z Českého Těšína nemohli pár metrů přes řeku k lékaři v polském Těšíně a obráceně – určitě by totiž roznesli nákazu. Zároveň však vláda nutila Čechy v zahraničí s vyprchávající technickou zkouškou, aby na ni za každou cenu i tak jeli klidně přes celou Evropu.

Začátkem května se na mě obrátil zoufalý pan B. Koronavirová krize jej zastihla v momentě, když byl se svým v Česku registrovaným autem v Lucembursku, kde si našel práci. A zrovna se i blížil konec platnosti STK. Hned 2. dubna proto napsal na ministerstvo dopravy žádost, zda půjde zkoušku odložit stejně, jak to o několik měsíců posunula Belgie nebo Francie. Nechtěl totiž v této době jen kvůli STK jet 850 km přes několik států. Odpověď mu nepřišla ani po více než 30 dnech, ačkoliv na ministerstvo v mezičase 2x volal a oni mu potvrdili, že jeho žádost obdrželi.

Ministerstvo vnitra: je to důvod k mimořádné cestě

Pan B. výjimku prostě nedostal, musel na technickou dojet nejdéle k 11. květnu, tedy v poslední den platnosti jeho předchozí STK. Přes byť jen další noc by se totiž auto asi stalo ještě nebezpečnějším než koronavirus a to přece už vůbec nesmíme dovolit! Jenže jak to vlastně udělat, když se přes hranice nesmí? Kontaktoval proto tým ministerstva vnitra, aby mu poradili. A co se stalo pak, by ani Švejk nevymyslel lépe.

Tým ministerstva vnitra označil STK za „mimořádnou událost“ a pan B. měl prostě dojet – samozřejmě s nutností následné 14denní karantény, na což si musel vzít dovolenou. Zároveň ale nebylo jasné, jestli jej skutečně do České republiky pustí, protože se musel prokázat relevantními dokumenty, které měla na místě vyhodnotit policie. Nespecifikovali ale ani, jakými. Klidně se tak mohlo stát, že by jej na hranicích otočili zpět směr Lucembursko.

Vnitro: Obyčejná technická kontrola je důvodem pro mimořádnou cestu přes celou Evropu... (TZ)

Vzhledem k tomu, že jsem měl informaci, že se stejná situace týká minimálně 35 lidí dalších Čechů s autem v zahraničí a že úředníci nutí jednoho občana dojet i z Malty, poslal jsem dopis ministru Havlíčkovi, aby prodloužil lhůtu k absolvování testu. Odpověď jsem ještě nedostal, panu B. ale aspoň přišla zpráva, že od 11. 5. už budou pro případ „mimořádné cesty z důvodu účasti na STK“ aspoň pevně daná pravidla, a nebude tak odsouzen jen na aktuální náladu hraniční kontroly. Vlastně stop, bude to platit až den poté, co bude muset dojet do ČR.

Vnitro: Máme pro Vás dobrou zprávu, od 11. 5. budou nová a jasná pravidla, jen pro Vás bohužel ještě platit nebudou. (TZ)

Jako podmínku dali mít s sebou velký technický průkaz vozidla. Nevím jak vy, ale já, když jedu do zahraničí, tak zrovna velký techničák nechávám doma. Kdyby mi totiž auto někdo ukradl, nemám jak dokázat, že bylo skutečně moje, a vozím proto s sebou jen malý technický průkaz. A vůbec, copak státní úřady neví, že platnost technické je vyznačena přímo na známce na zadní registrační značce vozidla?

Sdělení českých úřadů pro všechny naše řidiče v zahraničí bylo jednoduše zhruba následující: „Koronavirus nekoronavirus, STK má vyšší prioritu než cokoliv jiného. My totiž usoudili, že ten COVID vlastně není vůbec nic závažného ani rizikového, a proto vám vřele doporučujeme vydat se na 850 km dlouho cestu tak, abyste splnil náležitosti české STK. Děkujeme vám, že platíte daně.“

Závěrem už jen dodám, že pan B. naštěstí narazil na dobré pohraničníky a na STK se 11. 5. skutečně dostavil. Nyní už má dokonce i po karanténě, takže se nemusíte bát ani z Lucemburska zavleklého viru, ani extrémně nebezpečného auta na našich silnicích.

P.S. Článek obsahuje prvky ironie a nadsázky.