Hlasování v poslanecké sněmovně k zákonům o veřejném zdravotním pojištění mohlo zcela oprávněně u pamětníků uvozovat vzpomínku na padesátá léta.

Tehdy to byli komunisté spolu se socialisty, kteří znárodnili tehdejší systém nemocenského a důchodového pojištění, aby na určitou dobu sanovovali problém státního rozpočtu. Vůbec jim nevadilo, že z důvodů politickoideologických změnili jeden z nejlépe v Evropě fungujících systémů sociálně-zdravotního pojištění. Obdobný postup byl zvolen i při pátečním hlasování ve sněmovně, kdy socialističtí poslanci s komunisty de facto prohlasovali zestátnění zaměstnaneckého zdravotního pojištění. Zaměstnaneckého zdravotního pojištění, které po dobu 13 let dokazovalo svoji opodstatněnost.

Hlavním důvodem je zřejmě jako tehdy v padesátých letech dobrá bilance tohoto pojištění. Stát si chce opět sáhnout na peníze více než 3,5 milionů občanů pojištěných v těchto osmi zdravotnických pojišťovnách. Zároveň chce uchopit veškerou moc nad jejich fondy a to i přes to, že přispívá pouze 21 % všech příjmů do systému. Přesto chce zlikvidovat právo na spolurozhodování zaměstnavatelů a pojištěnců nad hospodařením dalších 79 % finančních prostředků, které tyto skupiny do systému platí.

Otázkou je, zda se tyto dotčené skupiny budou brát o své oprávněné zájmy nebo zda budou jen mlčky přihlížet na státní tunel, který nakonec skončí přídělovým zdravotnictvím a prodloužením čekacích lhůt na zákroky jako je tomu v podobných systémech se státním rozhodováním.

Autor je výkonným ředitelem Svazu zdravotních pojišťoven ČR