V nepřeberném množství domácích událostí v celospolečenském rejstříku jako je například legendární čunkiáda, probíhá již několik let potichu potichoučku nevídaná reforma českého zdravotnictví, která v posledních měsících nabírá na obrátkách především díky osvícené politice charismatického ministra zdravotnictví a jeho ministerské skupiny mladých modrých reformátorů.

Pojďme si ve zkratce připomenout ony převratné kroky, jež bohužel česká veřejnost vnímá naprosto okrajově, byť bude a má nedozírné následky pro tento těžce zkoušený resort.Vše začalo kdysi na komunální úrovni ve Středočeském kraji, kde jako předzvěst unikátního experimentu vymysleli nejmenovaní spolustraníci dnešního ministra transformaci vybraných nemocnic na akciové společnosti. Myšlenka sice ne nová, ale díky legislativní nouzi pro příspěvkové organizace typu nemocnic, nemající snahu řešit otázku veřejné služby v ekonomickém kontextu věci, jakási cesta.

Privatizace v globálním měřítku dávno ztratila dech, tak hurá na nemocnice, o které je mezi určitými skupinami investorů nebývalý zájem. Z lokálního pokusu ve středních Čechách se bohužel stala generální doktrína v podání vládnoucí politické garnitury a máme tedy v současné době na Evropu unikátní model, kdy prakticky všechny nemocnice do krajské úrovně mají v názvu akciová společnost.A jako by tomu neměl být konec, bystří reformátoři z ministerstva budou transformovat v budoucnu i nemocnice fakultní potažmo univerzitní. Možná i pojišťovny se změní v akciovky a konečně vybřednou z 3% režijních nákladů na 8%. Vskutku šalomounské řešení, ale při bližším pohledu typicky česky geniální.

Například konečně byl nalezen elegantně bič na ty nestydaté a věčně hladové doktory a sestry, jejichž platy srážejí ekonomickou efektivitu zdravotnictví. Ostatně nemocnice nebo továrna, to je zcela lhostejné. Jaká je ona realita v takových nemocnicích a.s., je po letech více než jasné. První krok generální reformy zdravotnictví je na světě. Pojďme však dále.

Pan ministr začal ve svém křesle vskutku zajímavě. Spanilou jízdou do Rumunska a Bulharska. Lákal tam, mimo jiné zásadní poslání, tamní doktory a zdravotnický personál do českých nemocnic. Tehdy čin málo pochopitelný, nyní však nadmíru jasný. Po více než roce jeho působení v čele resortu konečně víme, že úhlavním nepřítelem českého zdravotnictví a reformy jsou samotní čeští lékaři a sestry, všechny organizace typu Česká lékařská komora, odborné společnosti.To je škodná pro pacienty, nemocnice a nebohé manažery v nich. Proto buďte vítáni bulharští, rumunští doktoři a sestry.

Pod pláštíkem efektivní ekonomické reformy jeho hájenství a hlavně blaha pacientů probíhají nebývalé čistky jak personální, tak organizační. Úrazová nemocnice v Brně, mimo jiné ležící na lukrativních pozemcích v centru města, nyní případ Ústavu hematologie v Praze (opět dobrá lokalita), stěhování nejstarší a nejprestižnější nemocnice v zemi na zelenou louku kdesi za Prahou. Dále vzpomeňme tolik proklamovaný kulatý stůl k reformě zdravotnictví, kde klábosí všichni možní, jenom ne ti kompetentní. Jako třešnička na dortu působí spiklenecky navrhnuté rozšíření pracovního týdne pro zdravotníky ze 40 na 48 hodin týdně do technické novely Zákoníku práce.

V současné době snad neexistuje ministerstvo, které by bylo s vlastním resortem v takovém antagonismu, jako MZ. Přiznejme si to, byť neradi, že české zdravotnictví a pseudoreformní kroky pana ministra mají nápadnou podobnost s experimenty pana exministra Zajace na Slovensku. Ten naštěstí píše nyní pouze své paměti v exilu na Kanárských ostrovech a jak to tehdy dopadlo všichni víme.Stávka více než 40% zdravotnických zařízení včetně fakultních nemocnic tehdy smetla nesoudné vládní vizionáře. Jen tak na okraj, mnozí slovenští lékaři odcházejí od nás houfně zpět domů, proč asi?

Závěrem musím konstatovat, že léčba Julínkem se neosvědčila a pacient - české zdravotnictví - se i nadále zmítá ve smrtelné agonii. Čím déle bude tato fatální léčba pokračovat, tím bude šance na uzdravení pouhou utopií.

Autor je lékař