Naše zdravotnictví má jediný problém. Je typicky socialistické. Státem řízené a důkladně sešněrované. Kvůli tomu je snadným cílem pro okrádání daňových poplatníků a slouží jako bohulibá kamufláž pro vedlejší příjmy politiků, přičemž nespokojení jsou ti, kdož jsou jeho klienty i služebníky.

Věnoval jsem se ve svých článcích jak odcházejícím lékařům, jejichž odborářské praktiky jsou mi z hloubi duše odporné, tak sestrám nebo pacientům. Dnes je čas to uzavřít zamyšlením nad systémem. České zdravotnictví je totiž typickým důkazem toho, že jakmile má stát téměř absolutní moc v nějakém odvětví lidských životů, je to prostě špatně pro všechny, kromě politiků s nataženou rukou.

České zdravotnictví je naddimenzované jako málokde. Důsledkem vysoké neefektivity, nadměrné kapacity lůžek, naší zbytečné touze po tom, mít veškerou péči co neblíže k našemu zadku, plýtvání zdroji a zcela minimální skutečnou konkurencí zdravotních pojišťoven, jsou stále rostoucí náklady, na které nejenže nemáme, ale jen marně hledáme jejich objektivní skutečnou opodstatněnost. Kvůli způsobu práce zdravotních pojišťoven, kterým politici de facto zakázali skutečnou konkurenci předepsáním všeho možného, kvůli nemožnosti si za poctivě vydělané peníze lékařskou péči legálně platit, kvůli socialistickému plánování zdravotní péče státem, která nehledí na skutečné potřeby dané časem a místem, jsme tam, kde jsme. Zvykli jsme si na pojem „zdarma“ jako na přirozenou součást našich životů a už jen představa, že na tento zvyk někdo sáhne, mnohé děsí. Samostatnou kapitolou je pak umísťování loajálních politiků do VZP či státem či kraji zřizovaných zdravotnických zařízení, případně odčerpávání veřejných prostředků do kapes jejich přátel přes dodávání nesmyslných služeb. Další z důvodů, proč politici do zdravotnictví tak neradi zanáší cokoli, co by to přerozdělování mohlo ohrozit.

Máme přebujelou síť zdravotnických zařízení, které spotřebovávají více než polovinu prostředků z veřejného zdravotního pojištění. Zdravotní problémy, které by se daly řešit ambulantně, končí v nemocnicích, neboť ambulantní lékaře nic nemotivuje k tomu, aby dali svému klientovi maximální servis. Nemocnice tyto pacienty neodmítají, protože potřebují naplnit naddimenzované kapacity svých lůžek a pacienti s méně složitými a ekonomicky nenáročnými obtížemi jsou ideálním řešením. Místo aby se nemocnice staly řešením pro na nižší úrovni neřešitelné, stávají se přes veškerou svou špičkovou vybavenost mnohdy odkladištěm těch, co takové služby nepotřebují.

Neuvěřitelný nárůst byrokracie se kvůli politikům prorostl i do zdravotnictví. Kromě povinnosti registrovat každou pitomost stanovil náš stát pro zdravotnický personál takové podmínky činnosti, které pomalu nenajdete nikde okolo. V poměru počtu obyvatel na lékaře a na nemocnici jsme na špičce světa, přestože naše produktivita a možnosti tomu neodpovídají ani omylem. Například v Kanadě je 2,3 lékařů na 1000 obyvatel. Průměr zemí OECD je 2,9 ale v České republice jsme předehnali svět. Máme přibližně 4,3 lékařů na 1000 obyvatel (v roce 1995 to bylo 3,7…)

Odborářská akce „Děkujeme, odcházíme“, doprovázená hesly „Náš odchod, vaše smrt“ přináší paradoxně ideální příležitost pro změnu všeho výše uvedeného. Za naprosto klíčové považuji zavést možnost skutečné konkurence zdravotních pojišťoven, snížení počtu lůžek, zmírnění podmínek pro výkon zdravotnické péče na úroveň států okolo nás nebo zrušení ze zákona povinné účasti lékařů v takových organizacích, jako je ČLK, která ještě nikdy neudělala z žádného lékaře kvalitnějšího. Doufám, že tutu šanci vláda nepromarní.

PS: Prostestující lidé zpravidla využívají možnosti mít na svém oblečení nějaký symbol solidarity s myšlenkou, za kterou stojí. Uvítal bych, pokud by ti lékaři, kteří s postupem lékařských odborů nesouhlasí a vnímají výše uvedené argumenty a čísla jako rozumný základ pro nastolení jistě žádoucích změn, měli na svém bílém plášti například trikoloru. Rád bych jim v nemocnici, kam se mohu také dostat, poděkoval. A nerad bych si je spletl s vyděrači.

Autor je zakládající člen Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora