19.3.2024 | Svátek má Josef


ZDRAVOTNICTVÍ: Chybí lékaři

24.2.2020

Zamyšlení nejen pro ministra

Máme problém se zdravotnictvím, měli jsme ho vždy a má ho každý stát, ale u nás to začíná vypadat na VELKÝ problém. Nejsou doktoři a sestry. Až tak jednoduché to je, protože bez nich se zdravotnictví neobejde. Dobře, pokud lze příčinu problému takto jednoduše označit, stejně snadné by mělo být nalézt řešení. To musí v případě zdravotnictví udělat politici a politické hnutí. Politické strany také, ale ty v současnosti velký vliv nemají. Tito všichni mají v popisu práce řešit obtíže veřejného zdravotnictví. Víte dnes o něčem důležitějším pro vládu a parlament? Možná důchody, ale o tom ať píší jiní.

Máme problém a řešitele, ale neradujme se, ve skutečnosti se v politice uvažuje jinak. Problému je třeba se zbavit, to ano, ale nemusí to být jeho vyřešením. Lze ho odsunout, přesunout, svést na někoho jiného, zakrýt jiným problémem nebo rovnou uspořádat oslavu a na hostině na problém aspoň na nějakou dobu zapomenout.

Že vám to připomíná postupy všech našich ministrů s čestnými výjimkami doktora Julínka a nemnoha dalších?

Naši ministři dědí problémy a dědí i způsoby řešení. Stejně jako jejich předchůdci se snaží vystačit s nicneděláním a občasnými výmluvami. Zlehčováním situace drží pacientský lid v tom správném volebním nasměrování a to stačilo a stačí. Přestože v průzkumech hodnot dávají občané zdraví pravidelně na první místo, u voleb rozhoduje pečivo, uspávací řeči a laciná dovolená. Pokud by se nějaký horlivý ministr pokusil do systému sáhnout, třebaže ve prospěch pacientů, skončí s ministrováním, a to rychle. A světe div se, na jeho konci by se shodli politici i voliči. To jsou paradoxy, že.

Do skutečného řešení se nikomu nechce Na druhou stranu neřešený problém narůstá. Všichni pamatujeme doby, kdy jsme měli nejlepší a nejbezplatnější a nejdostupnější zdravotnictví a ani hlídací novináři si nedovolili tvrdit opak. Už jsem to dlouho nikde nečetl.

Tak kde tedy ten nemocniční personál máme ?

Zdravotnické sestry. Tam to není tak složité, namáhavá fyzická práce v kombinaci s velkou osobní zodpovědností a malým platem je při úvahách o budoucím zaměstnání dostatečně odpuzující kombinací. Pokud by to nestačilo, lze přidat nesmyslný vzdělávací systém, který nahradil ten původní osvědčený, a otravné (protože zbytečné) nekonečné papírování.
K nedostatku zdravotních sester ještě důležitá poznámka – končí období, kdy by se daly zpět nalákat sestry, které využily své středoškolského vzdělání a našly si jinou práci. Stárneme všichni a brzy nebude koho lákat.

Lékaři. U nich je to složitější, ale přesto si dovolím označit zádrhel s největším škodlivým potenciálem pro systém zdravotnictví. Jinak je faktorů, komplikujících lékařům jejich práci i celý život, celá spousta. Takže zpět k největšímu problému. Ekonomové by řekli malá efektivita, lidově zdržování od práce. Počítačová technika, která nám měla spořit čas, a úředníci, kteří měli původně pomáhat. Vědecky popsáno profesorem Parkinsonem (teď nemyslím tu chorobu) se to zákonitě zvrtlo. Opatření, která měla chránit pacienty, je začínají ohrožovat, desetiletími propracované postupy při vedení dokumentace byly nahrazeny kupami lejster.
Nenechte se zmást zmínkou o počítačích, všechno se tiskne. K tomu systémy akreditací a dodržování GDPR, zmutované k nepoužitelnosti. Vyplňování formulářů a následné jejich prohrabávání spotřebuje určitý čas. A jsme u pojmenování největšího problému našich lékařů. Je to ČAS. Pokud polovina lékařů takzvaně papíruje, logicky jich musí být na práci s pacientem dvakrát tolik – nebo jich polovina chybí, podle toho, z které strany to chcete počítat.
K tomu je třeba přidat ještě jednu závažnou skutečnost. Léčení, hledání diagnosy a léčebného postupu je dosti složitá duševní práce. O tom není sporu. Pokud k tomu přidáte elektronické kódování výkonů, elektronický recept a elektronickou neschopenku a elektronický souhlas pacienta a nově i elektronické EET, může se stát, že se mozek zaměří na honění políček na obrazovce a úvahy o chorobě odsune na vedlejší kolej. Soustřeďovat se najednou na několik věcí dokáže lidský mozek jen chvilku, potom si z nich sám vybere. Proč myslíte, že je zakázáno za jízdy v automobilu telefonovat? Nebo jinak, dříve byly v autobuse tabulky Nemluvte za jízdy s řidičem. Pokud si představíme, že lékař místo autobusu řídí programy na počítači, sami dokážete vytvořit podobnou tabulku pro ordinaci lékaře.
To chceme? Že jste to ještě nezažili? Buďte rádi. Pokud by někdo namítl, že jen kritizovat je snadné, tak připomenu, že počítače mají šetřit čas a úředníci mají pomáhat v té samé věci.

Žádný konec úvaha nemá, a tak si vypůjčím od dr. Campbella: Souhlasu netřeba.