Nic se neděje „jen tak“ bez příčiny a bez nějakého podnětu. V poslední době se objevila náhle „romská (cikánská) otázka“. Pokud si pamatuji, virvály mezi většinovým obyvatelstvem a Romy se u nás odehrávaly naposledy v 90. letech. Tehdy se část agresivní mládeže, zvaná skinheadi, soustředila na ideologii „pryč s Cikány „ převzatou od německých skinheadů. Tehdejší změna společnosti a velký přesun Romů z oblastí v kterých bydleli od 50. let, jako byla v Praze Libeň, Žižkov a Smíchov v okolí Anděla a také s tzv. brněnského Bronxu do menších měst a vesnic, rozčeřila společnost.

Frustrovaní Romové, pro které najednou nebyla práce, nevěděli co dál. Jejich část, která se i „za totáče“ věnovala drobné kriminalitě, se tzv.“ utrhla ze řetězu“. Což se projevovalo například krádežemi šrotu, kanálových deklů, měděných kabelů apod. Jsem dalek toho, abych Romy paušálně odsuzovat. Jako kluk jsem bydlel kousek od Libně, jako dělník ve fabrice jsem s nimi spolupracoval na jedné dílně, později jsem je na učňáku učil. Nakonec, když jsem dělal „vedoucího provozovny tepelných zařízení“ (česky řečeno kotelen) byl jsem s nimi v podstatě v kontaktu sedm dní v týdnu. A v topné sezoně 24 hodin denně.
V 90. letech se ovšem na tzv. „cikánský problém‟ (jistěže se říkalo romský) nalepil kdekdo. Tam u nás začaly první tzv. kulturní války. Které využili „progresivní aktivisté“ aby na nich získali politické body. Anebo prostě proto, že jejich bezbřehý naivismus se mohl na této“ otázce „vyřádit „. Jen si vzpomeňte na údajný problém zdi v Matiční ulici v Ústí nad Labem. Případně kravály v Mostě a Chomutově. A jak na nich, respektive na skutečných ale často i neexistujících problémech Romů, udělal Michal Kocáb ministerskou kariéru a paní Šabatová přímo umravňovala celý národ z pozice ombudsmanky.
V té době se vlády nad určitými částmi romské komunity ujali nejen bývalí „cikánští baroni“, ale vznikla i romská zločinecká elita. Na druhé straně pak vznikli „profesionální Romové“. Nějak se však zapomíná, že už tehdy různí šíbři využívali skupiny Romů pro své politické a ekonomické cíle. Tehdy bylo běžné, že u voleb Romové dostávali na ruku peníze za to, že volili“ správně“. A mnozí západočeští, severočeští a severomoravští politici se díky těmto hlasům dostávali ke korytům. Pokud někdo teď vykládá v duchu toho, že jsou ti Češi zločinci a Romové prodejní, chtěl bych jen připomenout, že tento zvyk kupovat hlasy ve velkém u nižších společenských tříd se rozmohl v USA už na konci 19 století.

U nás stačilo veřejně se prohlásit „ochráncem Romů“ a vytvořit mašinerii nakupování hlasů, ale také organizovat svolávání různých demonstrací. Progresivní novináři a tzv. lidskoprávníci byli blahem úplně bez sebe. A nestálo to ani moc peněz. Kdy se situace ve společnosti uklidnila, přestaly být hlasy Romů z hlediska voleb zajímavé. A také se ukázalo, že temperamentní, výbušní a často ve skupinách těžko ovladatelní Romové mohou být problém.
Nejsem si jist, ale domnívám se, že podle příkladu výtržností rabování a násilí nedávno ve Francii, někoho mohlo napadnout, že zde existují síly a skupiny obyvatel, které by šly využít. Válka na Ukrajině a statisíce imigrantů republice se dají využít pro získávání politického vlivu, případně hlasů. A na zádech ječícího davu se vyšplhat někam nahoru.

Všechny ty případy, které tak rád dneska rozmazávají sítě, noviny a televize, jsou velice nevěrohodné. Zabití mladého Roma podle docela hodnověrných informací předcházela výtržnost skupinky mladých lidí v dopravním prostředku. Kterou onen, snad Ukrajinec, měl napomínat, aby se chovali slušně. A pak mělo dojít ke konfliktu. Kdo se o podobné věci zajímá, ví, že dnes v západní Evropě často dochází k podobným potyčkám a dokonce zabití, když se někdo pokouší umravnit řádící výrostky.
Celé to, včetně použití internetové sítě a svolávání „pořádných chlapů“ na údajnou obranu Romů, nevypadá příliš náhodně. Fotografie, které jsou novinách ukazují, že v čele těchto údajně rozhořčených obyvatel romské národnosti, pochodují anebo řeční lidé, kteří rozhodně nevypadají jako intelektuální romská elita. Jak se říkalo za našich babiček: „toho potkat v lese, tak položím peněženku na pařez a zdrhám“.
Naši Romové rozhodně nejsou něčím takovým jako muslimská mládež ve Francii. Ale by nebylo vhodné tyto události přehlížet. Policie musí ihned vyšetřit podezření kolující mezi lidmi, že to jsou objednané a za peníze vyprovokované akce. Dřív, než se nám to vymkne z rukou. Aby z malých ohníčků nevznikl velký požár.

Nejsme sice v Egyptě nebo Sýrii, kde přes internetové sítě s jasně politickými záměry byly vyvolány demonstrace „arabského jara“. Které končily v případě Sýrie trvalou občanskou válkou. A v případě Egypta tím, že si celý svět oddechl, když se egyptská armáda zmocnila vlády.
Vždycky je u takových věcí základní otázka „cui bono?“ Že by tyto věci sloužily, jakkoliv, ve prospěch samotných Romů, si někdo nemůže myslet. Ale může to celkem úspěšně předstírat.