Přesně 10 let uplynulo od takzvaného Lánského puče - tajné schůzky, která se odehrála 26. října 2013 na zámku v Lánech krátce po vyhlášení výsledků voleb do Poslanecké sněmovny.

Prezident Miloš Zeman, jenž nadmíru bedlivě sledoval, usměrňoval i řídil vývoj v ČSSD, se zde sešel s vlivnými Sociálními demokraty v čele s Michalem Haškem. Tato ambiciózní diaspora v rámci strany se rozhodla k radikálnímu kroku - svrhnout stávajícího předsedu Bohuslava Sobotku. Oficiálně pro nepřesvědčivý výsledek voleb (ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2013 sice ČSSD zvítězila s 20,45 procent hlasů, ale očekávání bylo podstatně vyšší), zejména však pro eskalující antipatie a dlouhodobou rivalitu mezi Sobotkou a dvojicí Hašek – Zeman.

Spiklenecká frakce se dala do práce a předsednictvo ČSSD schválilo hned druhý den výzvu k Sobotkově odstoupení z čela strany, pro kterou hlasovali i účastníci Lánského soaré (Michal Hašek, Milan Chovanec, Zdeněk Škromach, Jeroným Tejc a Jiří Zimola).

Protože Sobotka odstoupit odmítl, byl alespoň vyloučen z týmu pověřeného vyjednáváním o budoucí vládní koalici, jehož členy se stali Hašek, Chovanec, Tejc a Lubomír Zaorálek. Bohuslav Sobotka však nesložil zbraně a obratem oznámil, že povede vlastní vyjednávání o vládě, v čemž získal i podporu klíčového spojence a budoucího koaličního partnera - šéfa hnutí ANO Andreje Babiše. Kabinet byl sestavený, nicméně turbulentní situace v ČSSD trvala ještě bezmála 2 roky.

Po mnoha peripetiích byl nakonec Sobotka na sjezdu ČSSD v březnu 2015 potvrzen do funkce předsedy strany, Milan Chovanec se stal 1. místopředsedou. Žádný jiný z účastníků Lánské schůzky se do předsednictva strany nedostal. Pánové Zimola, Škromach, Hašek a Tejc odstoupili a počali vysokou politiku dobrovolně či nedobrovolně postupně opouštět. Sociálně demokratický „Sarajevský atentát“ se zkrátka nezdařil. Avšak výbuch ještě mnohem větší brizance přišel o 8 let později. ČSSD zcela propadla v parlamentních volbách 2021, když nedokázala překročit potřebné pětiprocentní kvórum pro vstup do Sněmovny.

Kdyby v roce 2015 delegátům zmiňovaného sjezdu ČSSD někdo tvrdil, že se o 6 let později s výsledkem 4,65 procenta ocitnou vůbec poprvé ve své moderní historii mimo Sněmovnu, považovali by to patrně za nepovedený vtip či trapnou provokaci.

Ale rozložení vnitropolitických sil se v průběhu posledního desetiletí výrazně proměnilo. Tou hlavní silou se stalo hnutí ANO, z tradičních stran si své skalní příznivce částečně udržela snad jen ODS. Britský model dvou velkých stran (ODS a ČSSD), které se průběžně střídaly u kormidla a rozdělovaly si mezi sebou moc a klíčové posty, tím definitivně skončil.

Sociální demokraté začali povážlivě ztrácet, když i tuzemskou levicovou politiku opanovalo Hnutí ANO, jež se prezentovalo jako všudy a všude přítomná síla, rozprostírající se napříč celým politickým spektrem – od levice až po pravici. Většinu tradičních voličů ČSSD zdárně vyluxovalo a přetáhlo k sobě hnutí ANO s Andrejem Babišem.

Sociálním demokratům (což je obecný rys a bolest současné české politiky) především zcela chyběly a chybí skutečné osobnosti, jež by stranu dokázaly pozvednout nad průměr. Sebelepší program není k ničemu, nemůžete-li si ho propojit s osobností, která disponuje zjevným „politickým sexapealem.“a pokud možno i potřebnými schopnostmi a morálním kreditem.

Slouží nesporně ke cti naší nejstarší politické strany, že v důsledku neúspěchu nepropadla trudnomyslnosti a nerozsypala se jak pověstný domeček z karet, ale je připravena tasit zbraně. Dle průzkumů atakuje klíčovou pětiprocentní hranici neúspěšně, leč nikoliv bezútěšně. Ku příkladu agentura Median jí přiřazuje nadějná 4 procenta, STEM pouze 2,5 procenta s tím, že maximální možný zisk strany je 4,3 procenta. Na druhé straně je zde stále zhruba třetina nerozhodnutých voličů, což dává určitou naději všem stranám a hnutím, včetně Sociálních demokratů.

Okolo osudové pětiprocentní hranice je rušno jak na 38.rovnoběžce. Krom ČSSD tam momentálně hlídkují TOP 09 (patrně v očekávání dalšího zázraku), STAN, KDU-ČSL i Komunisté.

Poptávka po moderní straně levicového střihu zde objektivně existuje. Ve společnosti se prohlubuje propast mezi bohatými a chudými, nůžky se rozevírají a tím dochází i k postupné likvidaci nemalé části střední třídy. ČSSD s mottem „lidskost místo sobectví“má navíc k dobru pozoruhodnou historii - její název je zároveň i zavedenou značkou.

Sociální demokraté musí jen počítat s tím, že pokud se jim nezdaří získat v příštích parlamentních volbách dost hlasů pro návrat do sněmovních lavic, každý další pokus už bude mít menší naději na úspěch až ČSSD definitivně zabředne hluboko do politického suterénu.

A to by tedy byl v případě strany, která letos oslavila neuvěřitelných 145 let od svého založení, opravdu hodně smutný konec.