S železnou pravidelností se objevuje čas od času na politické scéně návrh na zavedení korespondenčního hlasování ze zahraničí. V zahraničí samozřejmě hlasovat lze, na českých ambasádách a za plentou, tak jako v Česku. Návrh je ale líbivý, jde přeci o to, aby našinci žijící v rozlehlých zemích jako USA, Kanada či Austrálie nemuseli cestovat tisíce kilometrů za splněním občanské povinnosti. V ODS dlouhodobě prosazoval tento návrh bývalý předseda senátní komise pro krajany Tomáš Grulich (dej mu Pánbůh nebe) a dnes nese tuto vlajku jeho nástupce Tomáš Czernin (TOP 09). Naštěstí, zdůrazňuji naštěstí, v Poslanecké sněmovně se tento návrh nikdy nedostal ani na pořad jednání. Ostatně, ODS byla ke korespondenčnímu hlasování před vznikem současné volební koalice také velmi skeptická a dnes ho klade na stůl spíše jako návrh našeho volebního partnera.

Co je dobré si připomenout, než vůbec začne jakákoliv diskuse. Co je absolutně nejprůhlednější? Že volič (člověk z masa a kostí) přijde, zaregistruje se, dostane volební lístky, postaví se za plentu a odvolí. To je varianta, která je nejtransparentnější a nejdemokratičtější! V případě korespondenčního hlasování zkrátka nelze zcela stoprocentně dokázat, že hlas byl odevzdán skutečně svobodně a tajně. „Jde o to, aby volič hlasoval skutečně sám, aby někdo jeho hlas nezneužil, nedonutil ho, aby ho odevzdal pro nějakého konkrétního kandidáta. Když se nehlasuje ve volební místnosti, tak prostě není možné garantovat, jestli člověk hlasuje opravdu sám a jestli mu někdo nekouká za zády,“ říká ústavní právník Marek Antoš.

Někdo může argumentovat skutečností, že mnoho jiných států korespondenční hlasování dlouhodobě používá. Zavádět ale korespondenční hlasovaní v dnešní době, kdy se v posledních prezidentských volbách v USA ukázalo, jaké problémy to do povolební situace přineslo, je skoro absurdní. Právě kvůli korespondenčním hlasům se také opakovalo druhé kolo rakouských prezidentských voleb. Volební komise totiž některé obálky s hlasy otevřely dříve, než měly, což odůvodňovaly nedostatkem času. Ústavní soud sice prohlásil, že neexistují žádné indicie, že by bylo s hlasy jakkoliv manipulováno, přesto nařídil volby opakovat. O vítězi totiž rozhodlo pouze 31 tisíc hlasů a soud chtěl zabránit jakýmkoliv pochybám.

Jakkoli jsou v zahraničí žijící našinci jistě čestní lidé, korespondenční volbou se obrovsky zvětšuje riziko nakupování hlasů, nedohledatelně a nedokazatelně. Počítání zaslaných hlasů je pomalé, mohou nastat problémy na straně pošty, poštou zasílané hlasy potřebují nějaký dohled a trasování a kdo bude hlasy sčítat, aby tak nenarostla možnost zneužití? Z mnoha těchto důvodů se obrovsky zvýší možnost úspěšně napadnout volby u soudu.

Není to tak, že bych nepřál našincům v dalekém zahraničí zjednodušení účasti u voleb. Z vlastní parlamentní zkušenosti si však troufám tvrdit, že potenciální přijetí korespondenčního hlasování je první krok salámové metody, která skončí u elektronického hlasování od domácího počítače, jak si to představují některé digitální politické strany.