České sněmovní volby jsou za nejbližším rohem, ba co víc – hlasuje se už tento týden. Kostky o osud státu budou vrženy o víkendu. A proč ta dramatičnost? Je to ironie k předhlasovací kampani, která sice obvykle postrádá charismatické osobnosti či výrazná témata, však o to víc jsou prázdná místa ucpávána vatou falešných morálních apelů. Opět slyšíme agitku, jakou už x-krát od roku 1989 užili bezradní, totiž že při tomto svátku demokracie „jde o všechno“. O co přesně, ovšem není jasné. Každopádně běží dryáčnická agitka o blíže neurčené slušnosti. Slušnosti v politice.

Do úsměvné role morálních arbitrů se pasuje najmě takzvaná demokratická opozice, což je nesourodý trojkoaliční slepenec SPOLU, který se ani netají tím, že po skrutiniu, při vyjednávání o moci a penězovodech, zas každý sám za sebe. Jde o hodně, vždyť jsou to pravicové partaje pojídající již dvě funkční období jen – cituji jednoho z premiérů první československé republiky – „suchou skývu opozice“. Patrně nejvýznamnější je přitom mezi nimi Občanská demokratická strana (ODS), jež má nač vzpomínat. Za Klause nebo Topolánka zažívala tak tučné časy, až získala pověst Otesánka a zločineckého syndikátu. Vydatný proud byl přetržen teprve za jejího, dnes pravomocně odsouzeného, přísnými mravy proslulého konzervativce Nečase. Toho do politického hrobu, připomeňme, přivedla dominantní milenka z Úřadu vlády, čímž počala stoupat šťastná hvězda populisty Andreje Babiše. Grandiózní obchodní projekt bývalého spolupracovníka StB a popřevratového velkopodnikatele, který vzal dokonale za své korupční proklamace občanských demokratů: ti, co nám dávají práci a přispívají k bohatství republiky, by ve svém snažení neměli být nijak obtěžováni.

Ale abychom dlouho nemluvili o soudobé historii: věčný hlad po skvěle placených funkcích a s nimi provázaných zdrojích dnešní opozice již jednoduše nemůže vydržet. Je to zřejmé na chování tradičních partají, vždyť významní představitelé ODS tak nějak říkají, že s ANO by do koalice za jistých okolností šli.

Totéž patrno i na silách relativně nových. Druhý opoziční spolek proti hegemonu české politiky tvoří pozoruhodný dvojdomek České pirátské strany se sdružením Starostů a nezávislých. Naposledy zmíněné politické uskupení je poněkud ideově amorfní a v minulosti vyjednávalo o spolupráci s kdekým, odleva doprava. Nakonec dlouho koalovalo s přísně pravicovou stranou TOP 09, dnes součástí prvně zmíněného bloku. Teď je ovšem v holportu s piráty, charakteristickými mladistvou radikálností anarchistického střihu. Zvláště v době nezvládnuté korona-krize nadějnou ve smyslu, že přináší alternativu k bezohlednému politickému podnikateli Babišovi. Jenže lidé, hlavně starší, do jejichž ochránce se ministerský předseda stylizuje, rychle zapomínají. ANO má navíc perfektní marketing. Leč co hlavně, nezralí kapitáni lodě s lebkou a zkříženými hnáty se rozhodli tak moc před volbami líbit všem, až se přestali líbit kdekomu. Z favorita klání proto spadli až na třetí místo uchazečských preferencí. Marné lásky snahy, jsou ze hry, jelikož žádná „národněfrontovní“ koalice proti ministerskému předsedovi, jaká se kdysi zformovala proti jeho nenáviděnému krajanu Mečiarovi, nehrozí.

Předseda vlády si nad konkurenty udržuje strategickou převahu, ač je otázka, nakolik s jeho oblibou zahýbá čerstvě zveřejněný skandál Pandora Papers, kde má i on svou kolonku. Hodně sejde rovněž na tom, zda do parlamentu na základě inovovaného systému hlasování ještě jednou proniknou potenciální anoističtí spojenci – malé strany jako komunisté, sociáldemokraté nebo zbrusu nová Přísaha vedená bývalým elitním policistou, který dal zatknout Nečase. Brzkou povolební situaci si nepochybně nemilosrdně vychutná též prezident Miloš Zeman, jenž všem (a sobě zejména) zdůrazní, kdože je na malém českém dvorečku skutečným pánem. Grotesknost při budování státu zaručena.

Obdobný komentář publikoval slovenský deník Pravda