Ústavní soud svým rozhodnutím Pl ÚS 52/23 zejména zavázal zákonodárce, aby nově stanovili podmínky pro změnu pohlaví. Velmi se přimlouvám za promyšlenou změnu právní úpravy, která bude respektovat vztahy mezi zákonnými předpisy. Normy musí jednak chránit právo občanů na jejich identitu, a to včetně úprav právních vztahů dotčených aktuálním rozhodnutím Ústavního soudu, který vyloučil kastraci jako podmínku pro změnu pohlaví. Na straně druhé je důležité vyřešit například to, zda by státní orgány měly nově vydávat dokumenty pouze na základě individuálních přání jednotlivých osob bez ohledu na biologickou realitu. To je jedna z otázek každodenních situací a vztahů, které bude nutné vyřešit. Naléhavě apeluji, aby zákonodárci vyvážili práva lidí na jejich identitu s úplným respektováním reálných skutečností každodenních vztahů ve společnosti. Obdobně jako ústavní soudce Milan Hulmák ve svém odlišném stanovisku (bod 6) upozorňuji, že změna pohlaví nutně souvisí s tím, jak se nejenom právně vymezuje muž a žena. Právní řád pracuje s pojmem muže a ženy v různých případech, přičemž důvodem rozlišení může být i odlišné pohlaví v biologickém smyslu. Nebo budou u jedinců vedle sebe „existovat“ pohlaví právní a biologické? To jsou otázky, které bude muset budoucí český právní řád vyřešit.

Považuji roční lhůtu, kterou Ústavní soud poskytl zákonodárcům na přijetí právní úpravy změny pohlaví, za čas, který se musí využít k celospolečenské diskusi. Ta by se v začátku měla zaměřit na otázky změny pohlaví, která musí respektovat lidskou důstojnost spočívající v právu trans lidí na ochranu tělesné integrity a osobní autonomie. Ruku v ruce s otázkou respektu k lidské důstojnosti je ale nutné vyřešit i nastíněné povinnosti státních orgánů. Mám za to, že by i nadále měla platit zásada, že občané musí být vybaveni úředními doklady ověřujícími skutečnost, nikoliv jejich individuální přání. Uvědomme si, že některá práva mají obě pohlaví společná, jiná jsou individuální: rodičovství, možnost uzavírání manželství, úlevy v pracovněprávních vztazích, důchodové pojištění, vojenská služba, otázky nástupu do ženských a mužských věznic, lékařská péče. Úřední žena s problémy s prostatou či úřední muž s rakovinou děložního čípku? Jak na tyto diagnózy a léčbu budou reagovat zdravotní pojišťovny? Co soukromoprávní vztahy jako oddělené toalety či šatny, vyhrazená dámská kupé či účast ve sportovních disciplínách? Otázkou pak jistě zůstává i snaha odpovídajícího zastoupení mužů a žen ve vedoucích pozicích, k čemuž se nyní na vládní úrovni vytváří podmínky pro vyrovnané zastoupení žen a mužů.

Které pohlaví se bude do statistiky osob ve vedoucích pozicích počítat? To jsou otázky, které zákonodárcům může klást veřejnost, a které musí být srozumitelně a akceptovatelně vyřešeny. Varuji před vytvořením málo přijatelného stavu, který by vedl ke znejistění a ke ztrátě orientace ve společnosti. Ta by mohla spočívat i v destruktivním umožnění přelivných účelových úředních změn pohlaví. Naléhavě se proto přimlouvám za společensky více přijatelné řešení těchto problémů, které by potvrzovalo jistou občanů ve vztahu ke státním orgánům a vylučovalo zneužívání těchto odlišností k vytváření nepřehledných, devastujících a společensky zcela nepřijatelných situací na pracovištích, školách, ve sportu a všude tam, kde skutečnému pohlaví osob musí být dána přednost před jeho volbou.