Státník uvažuje na dlouhou dobu dopředu, politik myslí jen na nejbližší volby. Potud názor politologa. Ponechám na čtenáře, aby posoudili, jak na tom jsme, tím spíš, že volby máme každou chvíli. Tenhle rok je výjimečně bez nich.

Prý se objevily v hojném počtu billboardy europoslance Vondry, na nichž se dožaduje „Evropy bez nesmyslů“. Názor, že by už šlo o předvolební kampaň údajně kategoricky odmítnul. Jsem člověk důvěřivý, tak asi je to pravda. Není totiž snadné nějak popsat identifikační znaky předvolební kampaně, když mám dojem, že třeba Andrej Babiš z ní vůbec nevychází. Tu se objevuje se stařenkami, jindy skotačí s dětmi, mezitím stačí upéct bublaninu a polít se nápojem, když neumí otevřít láhev. Jeho putování obytným vozem po celém státě byla snad jen poznávací turistika.

Ale k té Evropě bez nesmyslů. Předešlu, že nikdo soudný nemůže tvrdit, že EU je dokonalá. To prostě nejde, odkazuji na zákony profesora Parkinsona a dále soudím, že dospět k nějakému závěru v sedmisetčlenném sboru, je div. Přitom se tu divy přece jen leckdy odehrávají. Ostatně náš parlament, méně početný, si počíná podobně. Občas nás evropský parlament popudí. Třeba pomazánkové máslo, ale to opravdu není máslo, podobně tuzemský rum není to, co vzniká v karibské oblasti. Přiznám se, že vůbec nepotřebuji, aby byly naložené okurky dlouhé 5 – 7 cm a kupuji jiné, kde je „každý pes jiná ves“. Ten rozměr však má asi co činit s balením, aby se snadno do té sklenice vešly. S takovými problémy nejsme sami. Před desítkami let jsem četl ve vědeckém časopise o pokusech amerických vědců z renomovaných kalifornských univerzit o vypěstování krychlových rajčat, aby šla dobře do přepravek. Asi se mičurinství nepovedlo; rajčata jsou i nadále kulatá.

Co dál ty nesmysly? Nesleduji politiku pozorně, abych zaznamenal nějaký projev Alexandra Vondry v EU, jemuž by poslanci naslouchali se zatajeným dechem a nekreslili si přitom kroužky, panáčky nebo spirály. Pokud by tam vůbec byli. Ale je to heslo prý ODS. Asi stejně kvalitní jako „America First“. Splňuje to kritéria volebního hesla, nic neříká, a oslovuje více lidí. Na otázku, jak cíle dosáhnout se neodpovídá, sotva kdo by ekonomicko-polický výklad poslouchal, pokud by ho někdo byl schopen.

V ODS je víc bojovníků za vylepšení EU, přičemž nesporně vůdčími osobnostmi jsou zvlášť pánové Zahradil a Vondra, Jejich názory by však nejednou měla vysvětlovat proslulá věštkyně Pýthie. Vyrozumívám však, že je třeba posílit národní státy. Česko jako vyhlášená montovna je na tom hůř, protože musíme být hodně otevření. Navíc, nedávno si stěžoval jeden špičkový ekonom, že potřebujeme pracovníky, především vzdělané, ale zatímco u nás trvá vyřídit pracovní povolení pro indického IT specialistu až půldruhého roku, v USA to prý zvládnou také za dva měsíce. Byli by to ale Indové, došlo by k ředění národního elementu, což by vadilo jak panu Zahradilovi, tak panu Okamurovi a dalším. Už v sedmdesátých letech jsem v Dánsku na univerzitě byl na jedno patře s Indem, Pákistáncem a Číňankou (Tchaj-wan) a nikomu to nevadilo. Místní potomci Vikingů nehovořili o naředění etnika.

Ještě k evropským nesmyslům. Maně si vzpomínám na tradiční příběh jak v 1. stol. n. l. zavedl římský císař Vespasianus daň z moče, aby vylepšil státní finance (pane ministře Stanjuro a věčně kritická paní Schillerová – zde je inspirace). Když to kritizoval jeho syn Titus, otec mu přidržel u nosu minci a zeptal se: „Cítíš snad nějaký zápach“? Další generace to zkrátila na non olet, nesmrdí. Pozor, nemíním kritizovat platy europoslanců, pokud pracují, plat si zaslouží (zas biblické „hoden dělník mzdy své“) a asi nemají malou režii.

Tohle je narážka na peníze, které nám léta plynou z EU. Kde jsou? Nedávno je našel Pavel Kysilka, někdejší guvernér ČNB – rozplynuly se v budování zábavních parků, rozhleden v údolích, a především dorazily k našimi miliardářům. Těm žádné peníze nesmrdí. EU si toho všimla za dost dlouho, a reakce byla poměrně vlažná. Za posledních pár let postavilo z těch peněz sousední Polsko tisíce kilometrů dálnic, jedna z nich skončí za naší hranicí zatím na louce, vybudovali plynovody, které dnes pracně sháníme. Další vysoký funkcionář Hospodářské komory odhaduje, že tímhle tempem nás Polsko za pár let hospodářsky předstihne, když navíc také láká i ty mozky, rovněž jednodušeji. My jsme v Evropě jedni z nejhorších. Co na to předchozí vláda a ty před nimi? Neměl tehdy europoslanec Zahradil bojovat za lepší využívání evropských peněz? Třeba bojoval, ale z hlediska běžného konzumenta medií spíš v ilegalitě. A co věčný kritik vlády pan Havlíček, ministr většiny resortů?

Začal jsem u ODS žijící pod kritickým deštěm svého někdejšího zakladatele Václava Klause, jenž se od ní odvrátil, ale jeho duch straší dál. Vláda je v nemilé situaci. Prof. Fiala je vzdělaný odborník zvyklý na vysokoškolské posluchárny a je bohužel poslední, kdo by svým projevem strhl voličský dav na nějakém shromáždění. K tomu má za sebou již zmíněné postavy pánů Zahradila, Vondry. Výčet by byl bohatší, upoutává mne však aspoň jeden, věčný poslanec Marek Benda.

Poslední kousek tohoto muže přirostlého k poslanecké lavici byl jeho nedávný výrok, že setkání ministra Blažka s panem Nejedlým byla skutečně náhoda. Jen těch pět hodin prý byla blbost. Předeslal jsem, že jsem důvěřivý, ale snad ne slabomyslný, což pan poslanec asi od svých posluchačů čeká. Přece v dešti patrně ministerský šofér zajede přímo k bydliště pana ministra, vystoupí s deštníkem a nechá svého pasažéra dojít ke dveřím. Takhle to vypadá, jako by spíš jezdil po restauracích. I my máme v autě deštník, to snad není mimořádné vybavení, jen se hůř otvírá, ovšem ministry nevozím.

Začneme snad věřit na náhody? A je billboard pana Vondry opravdu jen náhodný výlev myšlenek, nebo zárodek volební kampaně? Na volby bychom měli občas myslet i my, voliči. Všimnout si, kdo náhodou kandiduje.