Neviditelný pes je moje oblíbené zvíře. Ač neviditelný, žije zdravě – štěká, když má, a spí, když se nic neděje. Což ovšem není skoro nikdy, takže můžeme říci, že tento neviditelný hlídací pes demokracie hlídá vlastně bez ustání, oddaně a vytrvale, nepoleví, ba ani oka nezamhouří. Když aportuje obzvláště vtipný kousek, zavrtí ocasem a šibalsky zamrká. Není tohle zvíře přímo ideální? Ale někteří lidé holt psí kamarády neradi. Nu což, proti gustu žádný dišputát. Ale co je moc, to je moc, a to říkám já, která ze všeho nejradši medvědy brtníky! No posuďte sami:

Jiří Paroubek se ústy svého advokáta JUDr. Petra Topinky ohradil proti formulacím v jednom z článků Bohumila Doležala v Neviditelném psu. Rozčílilo ho slovo aparátčík, prý. No to se nedivím, slovo aparátčík už je zastaralé, a používalo se v těch divných dobách před listopadem 1989 pro divné lidi. Jenže – kdo za to může? Kdyby se Jiří Paroubek choval jako státník, nic takového by se o něm nepsalo. Kdyby se Jiří Paroubek choval jako státník, chápal by, že ze svých nápadů musí skládat účty, a že právo skládat účty politikům je základním právem každého občana v demokratické společnosti. Tedy jaksi i právem pana Doležala, pana Neffa, pana Wagnera, i právem nás, co ty výborné věci čteme. A jen tak mimochodem – i právem Jiřího Paroubka, až už nebude tím naším premiérem. Tak v čem je problém?! Opravdu, myslím to upřímně a ptám se z hloubi útrob a zoufale – tápu, nevidím a nechápu, v čem je tady problém. To musí mít všichni povinnost psát, mluvit i myslet pěkně a učesaně, v pravidelných rozestupech a moderato cantabile, aby měl Jiří příjemné posezení nad ranní kávou? To snad nemůže myslet vážně! To si spletl buď zeměpisnou šířku nebo století – nebo oboje.

Ale to není všechno. Mě osobně by moc zajímala ještě jedna věc. Jsem spořivá hospodyňka, živím deset dětí, tři psy a devět koček. Dovolená na obzoru ani náhodou, střádám to po desetníku do džbánku, ten nejmladší má zase roztrhané kalhoty, chodí bos, střecha zatéká, zlatá rybka nikde, znáte to... Tak bych ráda věděla, jak Jiří Paroubek platí toho svého právního pana doktora? Jestli ho platí ze svých osobních zdaněných peněz, co si vydělá tím svým premiérováním, tak je to možná frajer a machr a my o tom ani nevíme! Hájí z popudu vyšší bytosti důstojnost svého úřadu, jen to dělá trochu nešikovně... Ale jestli ho platí z peněz daňových poplatníků, a tedy, přátelé, z našich peněz, tak tady bžunda končí. Poněvadž on ten pan doktor má ty honoráře určitě dost vysoké – a proč to nedat radši na pomoc chudým nebo starým lidem třeba, ono už by se něco jistě našlo... Teda – jestli se to smí, takhle se ptát. Mě se na berňáku zeptají vždycky; nevím, čím to je, že jsou tak neodbytní.

Doufejme ale, že Jiří Paroubek jako premiér končí, a budu si přát, pro blaho těch svých dětí, vnoučat, koček i všech psů, viditelných i neviditelných, aby byl v brzké době poměrně neviditelný hlavně on sám.