Pondělí je zjevně den, kdy čeští politici a lobbisté vyrážejí do restaurací, aby si trochu ulevili od namáhavé každodenní lopoty. Soudím tak podle toho, co učinili v pondělí právě uplynulé pánové Roman Janoušek, Tomáš Hrdlička, Boris Šťastný, Milan Richter, Pavel Bém, Rudolf Blažek a Vladislav Husák (možná i někdo další, vycházím z toho, co jsem si přečetl v Právu a Lidových novinách).

Co mají všichni tito lidé společného? Za prvé, jsou to politici nebo lidé, kteří mají ze své profese současné či minulé k politikům blízko. Za druhé, mají blízko mimo jiné či především, k politice a politikům ODS, zejména pražské organizace ODS a zejména ke křídlu nikoli blízkému primátorovi Svobodovi. A za třetí, všichni měli tentokrát obrovskou smůlu. Náhodou si vybrali všichni k relaxaci areál Obecního domu v Praze, a jako na vztek se na tom místě naskytl i fotograf deníku Blesk, který tuto skutečnost tak říkajíc zdokumentoval.

Smůlu, která se takto zhmotnila, je zapotřebí nějak vysvětlit. Rekonstruovat, co a jak proběhlo, není z toho, co účastníci tohoto "nesetkání třetího druhu" řekli výše zmíněným novinám.

Policejní exprezident Husák šel kolem za svými denními pochůzkami. Najednou za sklem vidí dva tři lidi, které zná dlouhou dobu. Dal si u jejich stolu jednu kolu nebo vodu a po dvaceti minutách odešel.

Exprimátor Bém byl na obědě s přáteli. Politické hovory byly, to dá rozum, zakázány. Pokud jde o nějakou politickou schůzku, měl dojem, že možná byla, ale rozhodně jindy a jinde (z čehož taky nepřímo vyplývá, že bez něho).

Pan Blažek uvádí nejen, s kým se opravdu sešel (s Borisem Šťastným a s některými kolegy z ODS), ale taky s kým se rozhodně nesešel: s panem Janouškem a Husákem. Schůzka, případně neschůzka, se konala, případně nekonala, ve Francouzské restauraci Obecního domu.

Pan Hrdlička neseděl u jednoho stolu s pány Šťastným, Richterem a Husákem. Pan Husák seděl u stolu, kde prý byl i pan Hrdlička.

Celé to vypadá jako hádanka – logický hlavolam pro žáky střední školy: určete, kdo kde kdy s kým seděl u stolu. Hádanka je pozoruhodná tím, že zjevně nemá řešení. Je těžké ubránit se dojmu, že to je právě její smysl. Pozoruhodné je taky, že jeden šel kolem jen tak za pochůzkami, druhý se rozhodně nebavil o politice (bylo to zakázáno), třetí se sešel jinde a nesešel se s tím a tím.

Premiér Nečas se tváří v tvář hlavolamu projevil jako vzpurný a málo učenlivý žák: místo aby namáhal své mozkové závity, tvrdě požaduje všechno "neprodleně a věrohodně vysvětlit". Je to pedant a znervózňuje ho nejspíš, že roztomilá hádanka nemá řešení. Podobnou natvrdlost projevil i ministr vnitra Kubice (je na věci zainteresován proto, že se setkání-nesetkání zúčastnil-nezúčastnil i vysoký policejní důstojník).

Musím se přiznat, že postoj natvrdlých chápu, ne-li přímo sdílím. Politika se dá dělat veřejně, na schůzích, které mají určitý řád, kde je jasné, kdo tam má být a kdo ne, a jejichž "výstup" je veřejně přístupný. Dá se jistě dělat i diskrétně, na neveřejných přátelských setkáních – se dvěma omezeními: za prvé, s diskrétností se to nesmí přehánět, zejména v citlivých záležitostech a vypjatých politických situacích. A za druhé, rozhodně u toho nesmí být přítomen fotograf Blesku.

Lidovky.cz, 2.12.2011