Pondělí 23. června
ČSSD vyhlásila ODS, kterou považuje za hlavního viníka Wolfova odchodu z poslaneckého klubu ČSSD a posléze i ze sociální demokracie, krvavou pomstu. Pomsta se ovšem nezastaví pouze u ODS, ale postihne citelně i Spojené státy zřejmě jako hlavního Topolánkova spojence. Tématu se týká naše dnešní glosa. Zemanova šedá eminence Miroslav Šlouf přitom tvrdí, že v ČSSD existuje ještě dalších 10 – 15 nespokojených poslanců, kteří uvažují o odchodu. To číslo bude zjevně nadnesené, nicméně zdá se, že jakýsi neklid existuje a že by se Paroubek i ve Wolfově případě možná měl více zlobit na Zemana než na Topolánka. Paroubek musí být v dost zoufalém rozpoložení, protože slibuje všem poslancům, kteří zůstanou ČSSD věrní, volitelné místo na kandidátce v příštích volbách do PS. Sociální demokraté se hodlají veřejnosti za Wolfův odchod omluvit. Proč? Rozhodl se sám, oni za to nemohou. Omlouvají se např. bachaři, kteří svou nedbalostí umožnili, že z nápravného zařízení unikl přísně střežený chovanec: je tahle analogie v ČSSD na místě?

Poslanec Wolf ovšem trpí taky určitými iluzemi, nebo se je možná jen snaží lidem namluvit. Nelíbí se mu, že v ČSSD vyjádřit vlastní názory rovná se zrada, a od svého nynějšího postavení si slibuje, že se bude věnovat smysluplné práci zákonodárce nevázané na despotismus a slepou poslušnost. Zdá se, že si dělá dost velké iluze, politika je týmová práce a osamělý poslanec rovná se bezmocný poslanec – jiné je to jen v situaci patu, v níž ten sto první nabývá takového významu, že ostatní jsou vlastně zbyteční. Ale i tam mu nezbývá, než se vždycky přidat na tu nebo na onu stranu. Sám toho mnoho nenageneruje. Přesněji řečeno nic.

Zítra mezi 13. a 14. hodinou proběhne protivládní generální stávka. Že by nějak vládou otřásla, není příliš pravděpodobné, a myslím, že to organizátoři ani nepředpokládají. Jde spíš o zkoušku, nakolik jsou naše potěmkinské odbory schopny provést v budoucnu nějakou rozsáhlou a dlouhodobější akci, která by otřásla celým společenským provozem. Někde (na železnici) to je, jak se ukázalo už za časů odborářského bosse Duška, poměrně dost snadné. Je možné, aby byrokratický odborový aparát ochromil celou zemi? Stačí mu na to síly? Problém je v tom, že veřejnost to z větší části zajímá asi podobně jako odborové akce za minulého režimu, bude třeba se obejít bez její horlivé a masové účasti. Ale je taková účast k efektivní akci nutná? Dá se touto cestou naorganizovat nějaký sametový Únor, na němž se spolupodepíše dobře organizovaný odborový aparát a všeobecná lhostejnost lidí, pokud jde o věci veřejné? K tomu zítřek leccos napoví.

Úterý 24. června
Událostí dne je odborářská stávka. Týká se jí i naše dnešní glosa. Psal jsem ji dopoledne, ještě předtím, než se to rozjelo. „Odboráři“ varovali účastníky stávky před vládním terorem (trošku přeháním, mělo jít o „vyhrožování“, zajímalo by mne, zda téže zbraně nepoužívají sami tam, kde jsou silní v kramflecích. Vsadil bych se, že jo.) Na základě toho, co jsem viděl, se mi zdá zpravodajství v Lidovkách.cz i v Českých novinách poněkud přehnané. Ráno jsem byl na poliklinice, sestra na oddělení, kam jsem šel, telefonicky odpovídala na dotazy vyděšených pacientů (o vyděšení se nepostarali ani tak „odboráři“ jako média): ne nestávkujeme ani náhodou, můžete přijít a co vím, v celé budově nestávkuje nikdo. Pošta pracovala normálně, nic jiného u nás na sídlišti není. V půl jedné jsem sedl na tramvaj a odjel do centra. Potřeboval jsem si vyzvednout zásilku na další poště, pošta pracovala normálně (13.05). Šel jsem na tramvaj na Mírák, tramvaje jezdily normálně. Ve 12.14 jsem nasedl na tramvaj číslo 23 a vydal se do centra. Malý zádrhel nastal pouze na Pavláku, kde se producírovalo asi čtyřicet kraválistů za barikádou ze sena, kterou přehradili magistrálu (není nic snadnějšího než takováhle blokáda, viz blokády „ekologistů“ na rakousko-české hranici, kde stačí tři traktory). Složení protestujících: starší odboroví bafuňáři a pubertální mládež. Tramvaj se zdržela asi pět minut (to tam bývá za hustého provozu normální), pak těch čtyřicet „zemědělců“ barikádu odstranilo a ze řevu a pískání se zjevně odebrali do metra; detaily jsem neviděl, tramvaj jela dost rychle. Policisté se omezili na to, že řídili dopravu, a udělali dobře, ti lidé by byli štěstím bez sebe, kdyby proti nim byli nějak zasáhli. Když tramvaj dojela do stanice těsně nad Karlákem, policisté, kteří tam odkláněli dopravu, aby auta nejezdila zbytečně nahoru k zablokovanému Pavlovovu náměstí, s odkláněním přestali (bylo 13.27). Žádnou frontu tramvají směrem do kopce jsem nezaznamenal. Dole na Karlově náměstí jsem vystoupil, šel jsem pěšky Lazarskou, Vodičkovou, přes Václavák do Jindřišské na Hlavní poštu. Tramvaje jezdily normálně, Hlavní pošta fungovala normálně. Pak jsem ještě prošel Václavák, ulici 28.října a Národní a skončil na obědě U medvídků, kde kupodivu nestávkovali. Jako stávka mi to celé připadalo dosti srandovní, pravda, ve velkých továrnách to třeba bylo jiné.

Ve stínu velestávky (nejvíc stávkovali zjevně lékaři v nemocnicích; to je pozoruhodné, v únoru 1948, pokud se pamatuji, jim nebylo souzeno sehrát tak významnou roli) se odvíjejí dozvuky případu „utečence“ Wolfa. Náš čtenář-korespondent Foldyna vyzval vedení ČSSD k zamyšlení (to je jakýsi atak na Paroubka, pan Foldyna ovšem zjevně patří ke zbytkům rozprášené Zemanovy Národní gardy), severomoravský region i vedení strany se postavilo za svého předsedu. Paroubkova pozice je pevná, ale i tahle pevnost má své meze. Když vládu včas nezničí, padne sám.

O utečenci Wolfovi prohlásil jeden z jeho kolegů, že nebyl ochoten akceptovat argumenty druhých. To by nebyl zase až tak strašný hřích, pokud by ty argumenty byly zhovadilé.

Nejvyšší odborový papaláš Štěch prohlásil, že stávkou neutrpí česká ekonomika žádné nebo jen zcela nepatrné ztráty. Podle toho, co jsem viděl v Praze (viz výše) nemám důvod mu nevěřit. Pokud ovšem stávkovalo skutečně tolik lidí, kolik odborový dalajláma uvádí (plus mínus milion), není to dvakrát dobré vysvědčení pro českou ekonomiku (za totáče se říkalo, že když byla na pár dní – např. při sněhové kalamitě v roce 1979 - totálně ochromena, velmi se tím prý ušetřilo).

Středa 25. června
Údaje o počtu účastníků hodinové výstražné stávky proti vládním reformám se liší, protože neexistuje jednoznačná definice toho, co znamená se stávky účastnit. Podle předsedy ČMKOS Štěcha a některých dalších odborových předáků stačí projev sympatie. Někteří však kromě sympatií dokonce nepracovali, byla to skoro třetina všech účastníků. Tématu se týká naše dnešní glosa.

„Rebelky“ (rozuměj kverulující poslankyně) Zubová a Jakubková se rozhodly, že neopustí poslanecký klub Strany zelených, přestože nebyly splněny jejich hlavní požadavky (právo veta v klubu). Nechtějí se prý podobat „utečenci“ Wolfovi. Ostatně může jim to být jedno, stejně prohlásily, že budou hlasovat, jak se jim zachce. Jejich guru, místopředsedkyně strany Kuchtová, sdělila, že by se SZ neměla orientovat jednostranně na ODS a vypustit se zřetele ČSSD jako strategického partnera. Budou tedy sice sedět v koalici a těžit z toho, přitom ale zároveň strategicky spolupracovat s Paroubkem. Vykutálené. Na rozdíl od A. Mitrofanova (viz jeho komentář v dnešním Právu) si myslím, že je slušnější a přímější rovnou odejít, než zůstat sedět na pohodlné koaliční sesli a sabotovat. Pokud jsou ti první dezertéři, mělo by se těmhle říkat marodéři. (Jinak dávám přednost těm, co zejména v těchto poměrech zůstávají své straně loajální).

„Prestižní americký internetový portál“ Foreign Policy zařadil Václava Havla mezi stovku nejvýznamnějších světových intelektuálů. Kritéria bohužel nejsou tak jednoznačná jako u tenisových žebříčků. O konečném pořadí v rámci stovky pak nerozhodují vzájemná střetnutí účastníků, ale hlasování čtenářů. Náš reprezentant se bohužel neprobojoval do první dvacítky, na třetím místě skončil jakýsi radikální islamista. Zda se dostalo i na Kaddáfího a Castra, zpráva neříká.

Vláda Angely Merkelové vypracovala koncepci pro rozvoj památníků historie do roku 2015, která údajně, aspoň podle šifry KOV v Právu (kdopak to asi je?), neklade na tutéž úroveň nacismus a komunistickou diktaturu v bývalé NDR. Vida, oč je u nás větší svoboda než v Německu! My si pořád ještě můžeme dovolit klást na tutéž úroveň nacistickou okupaci a komunistickou diktaturu, nebo chcete-li německou a ruskou okupaci (a co tomu řekne nějaká šifra KOV, nám může být ukradené).

V dnešní MfD vyšel článek Vladimíra Kučery o Walesově údajné spolupráci s polskou Státní bezpečností. Některé autorovy závěry mi připadají dost podivné. „Umělci se často zabývají dvojznačným vztahem mezi Kristem a Jidášem.“ Jakýpak dvojznačný vztah, podle Evangelií Jidáš Krista zradil a basta. Nebo „Je totiž velkohubé vyhlašovat „já jsem se s nimi (s StB, bd) nezapletl" coby nehynoucí statečnou zásluhu, pokud druhá strana o zaplétání neprojevila zájem.“ V takovém případě nezaplést se s StB nebyla zásluha, ale to nic nemění na tom, že zaplést se s StB byla výrazná „nezásluha“, něco, co se dělat nemá a nesmí. Z toho hlediska ten, co se nezapletl, protože neměl příležitost, je na tom pořád ještě výrazně lépe než ten, co příležitost dostal a zapletl se. Nebo snad byla nějaká hanba, že o člověka neměla StB zájem?

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.