Úterý 19. února
Česká vláda zatím vyčkává s uznáním Kosova. Jednou se však bude muset rozhodnout a rozhodování bude dost obtížné. Odpůrci kosovské samostatnosti připodobňují odtržení Kosova od Srbska k odtržení Sudet od ČSR. Ve skutečnosti se to daleko víc podobá „odtržení“ ČSR od Rakouska-Uherska. Tedy v zásadě věc pochopitelná a legitimní, jenže s mnoha „ale“: proč např. ke Kosovu musí patřit území obývané Srby, které by se dalo docela snadno „odtrhnout“ a připojit k Srbsku? Nebo věc natolik zarážející, že na ni přijde i bytost intelektuálně tak jednoduchá, jako je místopředseda PS Zaorálek: proč tu mají být dva albánské státy? Češi to mají s posouzením téhle komplikované věci dost těžké, protože se jim do toho nekontrolovaně pletou jejich vlastní mindráky. K věci se, jak už jsem řekl, ještě vrátíme, protože by z ní mohl být dosti pěkný malér.

Strana zelených se zmítá ve sporu, jak posuzovat případ poslankyně Zubové. Je to jejich problém, nicméně: když někdo oznámí hodinu před zahájením důležitého jednání svou totální indispozici, poté zmizí a zázračně obživne a zjeví se České televizi bezprostředně po jeho ukončení, působí to podivným dojmem: buď se paní poslankyně stala objektem zázračného uzdravení toho druhu, jaká známe z evangelií, nebo vodí své kolegy a veřejnost za nos.

Předseda ČSSD, jak jsme už informovali, běsní nad zvolením Klause. Ve skutečnosti byl úspěšnější, než si sám myslí. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Právo se důkladně a pečlivě věnuje lustraci poslance Snítilého. Obstaralo si dokonce z nejmenovaných zdrojů materiály z jeho svazku, který byl podle Archivu bezpečnostních složek v roce 1978 zničen. Právo své zdroje pochopitelně nesděluje. Doufejme, že nejde o archivy našeho někdejšího Velkého Bratra na východě, který bude mít situaci u nás v době, kdy jsme byli jeho kolonií, nepochybně pečlivě zmapovanou a tak říkajíc pod kontrolou.

Předseda Čunek se omluvil profesoru Halíkovi za ošklivá slova ministra financí Kalouska. Proč se pan Čunek omlouvá za jiné? Pan Kalousek kritizoval pana profesora taky sám za sebe a ne za pana Čunka. Jinak se musím přiznat, že jak znám angažmá prof. Halíka, panu Kalouskovi docela věřím. Podle prof. Halíka potřebuje Kalousek alibi pro to, že podpořil Václava Klause. Co je to za pitomost? Je snad podpora Klausovi zločin? Nebo hřích? Proč? Byl to jeden ze dvou legitimních prezidentských kandidátů. Prof. Halík se zřejmě domnívá na základě nějakých odborných analýz, že Klaus propadl peklu a kdo ho volí, riskuje totéž. Nezbývá mi, než citovat slova Evangelia: nesuďte, abyste nebyli souzeni.

Jakýsi čtenář píše v LN: „Prezident Beneš pověřil sestavením nové vlády vítěze voleb Klementa Gottwalda a 2. července 1946 ji také jmenoval. V lednu 1948 byla tedy komunistická vláda již jeden a půl roku u moci.“ Chápu, že názory čtenářů je třeba ctít, ale proto ještě není nutno publikovat takové ireálné hovadiny. Vláda z roku 1946 byla koaliční vláda Národní fronty. Je snad dnešní vláda vládou ODS, protože jejím předsedou je předseda ODS?

Středa 20. února
Všechny noviny se věnují odchodu Fidela Castra „z politické scény“. Ze zprávy mohou vyplývat dvě věci: buď, že už je mrtvý (což se v jeho případě hned tak nepozná), nebo že bude dirigovat kubánskou „politickou scénu“ z pozadí, jako kdysi v Číně Teng Siao-pching. Ani v jednom, ani v druhém případě se nic nezmění. Kubánská diktatura překonala nebezpečné období, může se zapojit do světového emancipačního hnutí proti „západním imperialistům“ (což jsme v jejich očí momentálně i my) a odtud čerpat svou životaschopnost. Ještě štěstí, že ve střední Evropě nebylo podobné přežití vlastní smrti (teď myslím na komunistickou Kubu, ne na Castra, ten je sice možná už fyzicky mrtvý, ale politicky pořád ještě žije) možné.

Předsedkyně Nejvyššího soudu podala kárnou žalobu na svého podřízeného, místopředsedu Pavla Kučeru, za jeho schůzky s krajskou státní zástupkyní Andělovou, exministrem spravedlnosti Němcem a údajně i nejvyšší státní zástupkyní Veseckou. Impuls prý vzešel od Andělové, která sepsala jakési podání o schůzkách a buď sama nebo někdo z jejích nadřízených je poslalali na ministerstvo spravedlnosti. Ministr spravedlnosti pak nařídil Brožové, aby vystupování Kučery ve věci Čunek přezkoumala. Brožová naopak čelí kárné žalobě, kterou na ni (v jiné záležitosti) podal ministr spravedlnosti. Kučera si stěžuje, že po něm jde stínová sociálně demokratická ministryně spravedlnosti Benešová a ombudsman Motejl, o Kučerovi zase jiní tvrdí, že prý je vázán na ODS. Celkový dojem je, že se česká justice čím dál tím intenzivněji a do všech stran politizuje. Až bude tímto způsobem zpolitizována policie a armáda, může konečně vypuknout občanská válka.

ČSSD se svatosvatě zavázala, že nebude nikdy v budoucnu získávat přeběhlíky z jiných stran. A co když přeběhlíci přiběhnou sami od sebe? To je ovšem jistě něco jiného. K tématu se vrátíme. Paroubek vyzval vládní politiky, aby se zdrželi vulgarit. Když zvážíme poslední výroky pana Paroubka, mělo by vyzvání správně znít: „Vyzývám vás, vy kreatury, abyste se už konečně zdrželi vulgarit.“ Pan Paroubek je roztomilý. Může mu to u veřejnosti projít?

Podle průzkumu STEM (objednala ho tentokrát ČSSD nebo ne? Myslím, že teď už je to v podstatě jedno) požaduje 65% lidí v ČR prezidenta s rozsáhlými pravomocemi a vládu pevné ruky. Zároveň si 88% lidí přeje přímou volbu prezidenta. Pokud bude za pět let zvolen přímou volbou prezidentem Paroubek, budou nepochybně tužby většiny lidí ukojeny.

ODS žaluje senátora Novotného za obvinění, že ho dva nejmenovaní poslanci z ODS vydírali. Senátor Novotný na svém vyjádření trvá: „Musel bych být naprosto bezcharakterní, kdybych někoho obviňoval a nebyla to pravda.“ To tedy ano. Tématu se týká naše glosa.

Ministryně Parkanová chystá letos na Praze 6 vojenskou přehlídku k 90. výročí Československa. Pozvala na ni už prezidenta Klause. Je podivné, proč má být zrovna u té příležitosti vojenská přehlídka, jde přece o historickou vzpomínku. Správně by vojenská přehlídka měla být při výročí vzniku ČR, jenže to je 1. ledna, je často velká zima a drtivá většina přehlížejících i přehlížených by byla oslabena zbytkovým alkoholem ze silvestrovských oslav, takže by snadno mohlo dojít k nehodám ještě nepříjemnějším, než jsou ty, které způsobuje zábavná pyrotechnika.

Jiří Paroubek kritizuje postoj vlády k uznání samostatnosti Kosova, neměli bychom prý být v této otázce ve vleku mocností. Pokud samostatnost uznáme, budeme ve vleku amerických imperialistů. Pokud ji neuznáme, budeme ve vleku Ruska. Nejlepší by bylo, kdybychom využili příležitosti a Kosovo anektovali. To bychom pak opravdu nebyli ve vleku vůbec žádné mocnosti.

Jan Švejnar znovu „aktivuje“ svou roli v dozorčí radě ČSOB. Rozpustil svůj volební štáb, jeho členové pro něho podle jeho mluvčí pracovali zdarma. Pracovat zdarma je v očích našeho člověka ctnost, to by stálo za jakousi analýzu. Chce zůstat ve veřejném životě, není ovšem jasné, zda se chystá nebo nechystá kandidovat do Senátu. Jasné není zjevně vůbec nic.

Čtvrtek 21. února
Poslanec – přeběhlík Snítilý podle Práva neměl žádné vedlejší příjmy a nepodnikal. Má pouze úvěr ze stavebního spoření od Raiffeisenbank v závratné výši 40 000 Kč. Podezřelý chlapík!

Ministr Schwarzenberg se zase (informaci mám rovněž z Práva) zachoval krajně nevlastenecky, co jiného lze ostatně očekávat od aristokrata. Nechá se operovat nikoli u nás, ale v zahraničí. Je to nesolidární: co si o tom máme myslit my, kteří na to nemáme, a kdybychom na to měli, volili bychom tutéž cestu.

Česká televize má (aspoň výhledově) novou ředitelku. Bude jí europoslankyně Jana Bobošíková. Kandiduje se sama. Kdyby jí to vyšlo, bylo by to zajímavé, ČT by se tím dostala ze sféry ideového vlivu ČSSD nejspíš do sféry ideového vlivu KSČM, za kterou ta dáma kandidovala na prezidentskou funkci. Byla by změna patrná hned na první pohled? Personálně asi ano, paní Bobošíková má s osazenstvem zpravodajství a publicistiky jakési nevyřízené účty z doby Velké televizní revoluce. Jinak, obávám se, moc ne, možná by se poněkud zvětšil vlastenecký náboj ve zpravodajství a v publicistických pořadech.

Pan senátor Novotný už netvrdí jen to, že se ho zatím na veřejnosti blíže nespecifikovaní senátoři ODS pokoušeli uplatit, ale taky, že senátor Jílek lže (přímo to tak neřekl, ale z toho, co řekl, se nic jiného nedá vyvodit). Senátor, jak vidno, si může dovolit leccos. Zvlášť když mu letos končí mandát a kdyby chtěl být znovu zvolen, musel by se asi velmi snažit. Asi tak, jak se snaží právě teď.

Paní Jílková navazuje v ČT na tradici nováckého Kotle. Dnes bude propírat českou politickou kulturu: máme se za politiky stydět, nebo je jejich chování normální? Jak za koho. Stydět se člověk může za někoho konkrétního a za nějakou konkrétní věc. Formálně vzato, správná otázka nezní „máme se stydět za poitiky (trafikanty, houslisty, instalatéry, atd.)“, ale například: „máme se stydět za paní Jílkovou?“

Vzrušení z prezidentské volby opadá a vracíme se pomalu do normálu. Svědčí o tom nejen pokles čtenářského zájmu o politiku na internetu, ale i např. to, že Mladá fronta Dnes zaplnila první stránky znovu osvědčeným případem Barbory Škrlové. Případ (tj. celý ten „kuřimský případ“) je zajímavý jen jednou věcí: je obtížné zbavit se dojmu, že všichni jeho účastníci lžou, až se jim od huby práší. Je to praktické, nemusí se na ničem domlouvat. Zajímavé pro čtenáře vděčného za rozruch je jen otázka, proč to vlastně dělají.

Zato na 8. stránce přináší MfD přetisk velké části rozhovoru, který poskytl Henry Kissinger německému časopisu Der Spiegel. Rozhovor je znamenitý a velmi ho doporučuji.

Zcela ve stínu prezidentské volby zanikly problémy kolem Radiožurnálu. Řekl bych, že neprávem. Proti jeho nové podobě, kterou připravila ještě před svým bleskovým vyhozením paní Tachecí, protestují hlavně „posluchači“. „Posluchač“, „divák“ atp. je zvláštní, dílčí podoba „pracujícího“, jak ji známe z minulého režimu. Jsou to zároveň všichni a nikdo. Na včerejším zasedaní Rady ČRo (respektive bezprostředně po něm) bylo posluchačů patnáct a diskutovali se členy rady, jak je třeba Radiožurnál dělat. Zřejmě zastupovali signatáře protestní petice (nebo peticí?). Protestní petice podepsala podle toho, co jsem si mohl přečíst v novinách, jen malá část posluchačské obce této stanice. Je to krásný příklad toho, jak funguje „občanská společnost“. Pár šikulů dá dohromady dav agilních lidí, kteří dovedou hodně a nahlas křičet, pomohou jim prosadit to, co chtějí, a tím jejich úloha končí. O to, co si opravdu myslí většina lidí, kteří rádio poslouchají (ti zjevně nemají vždycky statut posluchače), se nikdo nestará. Podobně si to představovala první polistopadová garnitura v české politice. Tam se to naštěstí úplně nepovedlo.

V Lidových novinách se vrací Jaroslav Spurný k „případu Savoy“, a k premiérovu obvinění, že do věci s videozáznamem setkání prezidentova kancléře a lobbisty Šloufa jsou zapleteny lidé z policie, exředitel civilní rozvědky Randák a Paroubkův neporadce (to je zajímavé, funkce neporadce se nyní uplatňuje ve vládě i v opozici) Dimun. Upozorňuje na ticho, které kolem celého případu najednou zavládlo. To je opravdu podivné, vždyť kdyby to, co Topolánek řekl, byla pravda, bylo by to víc než strašné. Takže to pravda nebyla?

Právo se ještě vrací k otázce přeběhlictví a k tomu, jak se mu pokoušeli čelit v minulosti u nás i v cizině. Problému přeběhlictví se týká i naše dnešní glosa.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.