Pátek 8. února – prezidentská volba 1 (13.00)
Ve Španělském sále skončila „prezentace“ obou kandidátů a první část rozpravy. Nejzajímavější byla úvodní poznámka předsedajícího schůze, předsedy PS Vlčka, že po rozpravě dá hlasovat o tajné volbě, a pokud nebude přijata, bude se prezident volit veřejně. Je to něco jiného, než co předtím sdělil spolu s předsedou Senátu Sobotkou novinářům, a vypadá to, že by hlasovat měli senátoři i poslanci dohromady, a pokud tajná volba neprojde, jako že ne, vyplyne z toho, že celá schůze (tj. obě komory) hlasují společně. Podle gestikulace premiéra Topolánka bylo zjevné, že se mu to vůbec nelíbí: ODS by tak byla veřejná volba vnucena i v Senátě. Dalším momentem, který stojí za pozornost, bylo vystoupení předsedy komunistů Filipa, protože podpora komunistů je, jak známo, pro případné vítězství Jana Švejnara klíčová. Filip řekl, že komunisté nakonec ve třetím kole nepodpoří ani jednoho z kandidátů, ale řekl to jasně tak z 95%. Zároveň zdůraznil, že základní věci jsou americký radar a reforma veřejných financí a že Švejnar by se ještě mohl (a velmi měl) snažit. Zřejmě má chlapec ještě jakousi malou šanci. Mirek Topolánek mluvil o Klausově vlastenectví a národovectví s takovým patosem, že kdybych byl volitelem, začal bych si velmi rozmýšlet, zda mu dám svůj hlas. Je ovšem pravda, že se soustředil na výčet Klausových předností a neútočil na Švejnara tak přímo a brutálně jako Gajdůšková a Bursík na Klause. Bursík mimo jiné Klausovi vytkl tvrdošíjné lpění na vlastních názorech proti celému světu. Takovou chválu oportunismu jsem zatím slyšel, přesněji řečeno četl jen od pana Zahradníčka v MfD. Není jasné, proč za KSČM vystoupil ještě Grebeníček s dlouhosáhlým projevem plným komunistických frází (zábavným momentem bylo jen to, že se považuje stejně jako Švejnar za politicky pronásledovaného kvůli otci; to je zábavné: pan Švejnar st. nanejvýš projevil ochotu práskat, a to pod jistým tlakem, kdežto pan Grebeníček st. byl v Uherském Hradišti a okolí znám jako pověstná estébácká mlátička). Jiří Paroubek na závěr svého pochopitelně kritického projevu zopakoval jakési uznání Klausovi, vytkl mu však, že na rozdíl od Havla a Zemana neumí odejít: proč by měl odcházet dobrovolně, jen proto, aby to ČSSD měla lehčí? Havel taky skončil teprve tehdy, když už nemohl být po třetí zvolen. Nejneuvěřitelnější vystoupení byla hysterická prokurátorská řeč senátora Mejstříka. Pozoruhodné byly citáty z latiny (jazykové vybavení někdejších funkcionářů SSM je obdivuhodné). Vytkl Klausovi všechno, od spálené země až po nedostatečnou výzbroj armády (protože je jejím vrchním velitelem, a proto za ni odpovídá). Pan Mejstřík mne svou poměrně velkou drzostí nutí k tomu, abych se Klause zastával, ač se mi vůbec nechce. To mu jen tak nezapomenu.

Pátek 8. února – prezidentská volba 2 (17.00)
Odpoledne přerostla spektakulární debata o kvalitách kandidátů (a o nekvalitách Václava Klause) ve vášnivou procedurální debatu. Podpůrci Jana Švejnara si vymyslili zajímavou fintu, jak prosadit veřejnou volbu prezidenta a obejít přitom Senát, kde má ODS absolutní většinu (ODS je pro tajnou volbu). Předseda PS Vlček navrhl, aby se nejdřív hlasovalo o tajné volbě. Stačí, když jedna komora bude proti, a návrh je zamítnut. Tím je automaticky přijata veřejná volba proti vůli Senátu a ODS. Argumentovalo se tím, že je tato tahanice nedůstojná: nechápu proč, tato jednání patří k politice. Nedůstojné byly duté a zbytečné dopolední projevy. Jinak se šíří zprávy, že Klaus má vítězství v kapse, i když se bude hlasovat veřejně. Uvidíme.

Pátek 8. února – prezidentská volba 3 (18.30)
To, co se odehrává ve Španělském sále, se začíná vymykat všemu, co jsme dosud při prezidentských volbách zažili, přičemž hlavními aktéry jsou zjevně podporovatelé Jana Švejnara (nejspíš ti z ČSSD). Dohadovací řízení skončilo jakýmsi vstřícným gestem ODS: bude souhlasit s tím, aby o způsobu volby rozhodly obě komory ve společném hlasování (a to fakticky znamená souhlas s veřejnou volbou, protože ve společném zasedání přívrženci veřejné volby její odpůrce hravě přehlasují), požaduje jen, aby Senát i PS vyjádřily s tímto postupem souhlas. Dá se odhadovat, že vstřícnost ODS má pragmatické pozadí (zjevně má dobrou naději na to, že Klaus bude nakonec zvolen, a není v jejím zájmu volbu zdržovat). Když došlo k hlasování, Senát díky hlasům ODS společné hlasování o způsobu volby požehnal. Pak hlasovala PS a zjevně hlasy švejnarovců společné hlasování zamítla a dohodu pohřbila. Je to krajně neseriozní jednání a jeho smyslem může být jen zdržovačka. Smyslem zdržovačky nemůže být nic jiného, než získat čas, aby bylo možné „převést“ některé podporovatele Klause (ty mimo ODS) na Švejnarovu stranu. Dá se toho dosáhnout jinak než „kupčením“? Švejnarovci dali příležitost předsedovi KSČM Filipovi, aby se předvedl jako konstruktivní duch: navrhl další dohadování. Schůze byla za tím účelem přerušena. V tomto stavu je volba prezidenta teď, třetího kola se dnes asi nedočkáme.

Pátek 8. února – prezidentská volba 4 (21.06)
Dohadovací jednání skončilo neúspěchem, předseda poslaneckého klubu ODS Tluchoř pak navrhl jakousi úpravu toho, co vyplynulo z předchozího dohadování (údajně ji navrhoval při dohadování předseda KSČM Filip): o způsobu hlasování má rozhodovat nejprve odděleně PS a Senát, pokud se neshodnou, rozhodne Senát a PS ve společném hlasování. ČSSD i komunisté byli ovšem proti (sociální demokraté se údajně obávali, že by v tom společném hlasování mohla tajná volba projít, myslím, že jim spíš šlo o to ukázat ODS, zač je toho loket). Takže pak se hlasovalo podle původního Vlčkova návrhu, a protože podle očekávání byl Senát pro tajnou volbu, kdežto Sněmovna pro veřejnou, byl návrh na tajnou volbu zamítnut, z čehož vyplynulo, že se bude hlasovat veřejně. Považuji tento postup za krajně neseriozní, týká se ho (a nejen jeho) naše dnešní glosa. Sociální demokraté zároveň prosadili, že se dnes bude jednat a hlasovat jen do 21.00 hodin (zřejmě aby byl ještě prostor pro přesvědčování někoho z těch, co hlasují pro Klause). Proběhla pouze dvě kola prezidentské volby, poté následovala chaotická hádka (ODS se pokoušela dosáhnout toho, aby proběhlo i třetí kolo, jedno kolo trvá cca 15 minut, uprostřed níž předseda PS Vlček schůzi přerušil, aniž by vyhlásil výsledky ukončeného hlasování v druhém kole). V prvním kole hlasovalo pro Klause 47 senátorů a 92 poslanců (dostal 139 hlasů), pro Švejnara 106 poslanců a 32 senátorů (o hlas méně). Pro Švejnara ovšem hlasovali komunisté, je otázka, může-li s jejich hlasy počítat i v třetím kole. 2 poslanci a 2 senátoři buď nehlasovali, nebo nebyli přítomni. O ty (a o komunisty) se teď nejspíš svede boj. Hlasování, jak v ČT upozornil předseda Senátu Sobotka, přitom nebylo veřejné, ale poloveřejné, protože se nehlasovalo po jménech. Poloveřejnost sloužila tomu, že straničtí šafáři měli pod kontrolou svoje ovečky, nic víc.

***

Paragrafy, morálka, intriky
Jak se dalo čekat, prvním zádrhelem při volbě prezidenta se stala procedurální otázka: jak rozhodnout o způsobu hlasování.

Předsedající schůze, předseda PS Vlček, hned na začátku navrhl, aby se nejdřív hlasovalo o tajné volbě; pokud by návrh neprošel (to znamená, pokud by prošel v PS a neprošel v Senátu, což se dalo očekávat) mělo by se hlasovat veřejně a Senát by se fakticky musel rozhodnutí Sněmovny podřídit.

Dopolední debata ke kandidátům proto odpoledne přerostla v divoký procedurální spor, kde lítaly paragrafy i mravní argumenty: podívejte se, jak to vypadá, ti, co oponují předsedovi PS, znevažují tak svatou věc, jako je volba prezidenta. Co tomu řekne náš lid!

Bylo by dobré vzít kromě vlasteneckých citů a paragrafů v úvahu pozadí věci: všechny strany kromě ODS podporovaly veřejnou volbu, protože se obávaly, že by jim ODS mohla v příšeří tajné volby odloudit volitelské hlasy. To v debatě zaznělo tak říkajíc na plná ústa. Na plná ústa by však mělo taky zaznít, že procedurální návrh pana Vlčka byl účelový, jeho smyslem bylo znemožnit Senátu (v němž má ODS většinu) uplatnit svou vůli a podloudně ovlivnit rozhodování ohledně způsobu prezidentské volby.

Vyšlo v moravském regionálním vydání Lidových novin 8. února 2008

***

Sobota 9. února – prezidentská volba 5 (10.15)
Pokračuji v komentování prezidentské volby. Byly vyhlášeny výsledky druhého kola a nato hodinová přestávka. Kdyby všichni hlasovali jako v druhém kole i ve třetím, byl by většinou 2 hlasů zvolen Klaus. Mezitím se však nedostavil senátor Karel Barták (nezávislý, klub KDU-ČSL). Je údajně omluven. Není mi v tuto chvíli známo, zda patří k těm, co jsou pro Klause, nebo k „švejnarovcům“ (o senátorech KDU-ČSL se to ví, prošlo to tiskem, jen já to nemám k ruce. Jinak bych se hrozně divil, kdyby činovníci ČSSD a zelených nedělali v noci a ráno to, co sami vytýkají ODS, tj. lobbovali, až se jim dělaly bubliny za ušima.

Dodatek: prý ve třetím kole se dostane na volbu Švejnara i v tom případě, když jeho abecední předchůdce Klaus už předtím dosáhne hlasů potřebných pro zvolení. Pak se ovšem může teoreticky stát, že i Švejnar obdrží nadpoloviční většinu přítomných (nikde není řečeno, že někdo nemůže hlasovat pro Klause i pro Švejnara a hlavně skrutátoři nemají šanci to zjistit). V tom případě budeme mít nejspíš dva prezidenty. Proč ne, když lev v našem státním znaku může mít dva ocasy!

Sobota 9. února – prezidentská volba 6 (12.00)
Zhroutil se další volitel, poslanec ČSSD Snítilý. Pan poslanec patří v ČSSD k „potížistům“ a údajně se při hlasování o Švejnarovi zdržel. Nikdo to neví jistě, protože hlasování ve skutečnosti bylo polotajné. Paroubek tvrdil ČT (zpravodajství ČT sleduji jen když bezodkladně musím, protože si nejsem jist, zda se nevysílá z Lidového domu a zda pan Železný či jak se jmenuje tam nemá vedlejší úvazek - to je žert, samozřejmě), že Snítilý hlasoval pro Švejnara, Hašek se kroutil takovým způsobem, že to vypadalo, jako by věděl o údajném zdržení se (předpokládám, že pan Hašek jako předseda poslaneckého klubu měl funkci hlavního šafáře nad sociálně demokratickými voliteli). V tom případě je to vykutálené, ČSSD žádá o vypárování někoho, kdo jim byl platný jako mrtvému zimník. Senátor Barták (nezávislý za KDU-ČSL), který je v nemocnici, prý naopak volil Klause, nebo nevolil, protože když se volilo, byl už mimo Hrad. Nikdo nic neví. Jen straničtí papaláši, kteří nepoví. To je veřejná volba? Je zjevné, že důvody, pro něž ODS byla pro volbu tajnou, nebyly kalé. Důvody, pro něž chtěla ČSSD veřejnou, taky ne, navíc ji dosáhla podrazem (situaci dnes v Právu velmi přesně analyzoval předseda ÚS Rychetský), a nedosáhla veřejné volby, nýbrž jen toho, že vedení stran má kontrolu nad svými voliteli. Připadá mi to hnusné, a to, co se od včerejška dělo, o hodně hnusnější od ČSSD a zelených, než od ODS.

Sobota 9. února – prezidentská volba konec (15.00)
Volba skončila, jak jistě už víte, bezvýsledně, Klausovi chyběl do zvolení jeden jediný hlas (komunisté nakonec nehlasovali ani pro jednoho kandidáta). Zdá se, že rozhodli tři volitelé stižení náhlými zdravotními problémy: senátoři KDU-ČSL Barták a Kalbáč (oba patřili k těm, co chtěli hlasovat pro Klause) a poslanec Snítilý (ČSSD), u nějž se pánové Paroubek a Hašek ve vyjádření pro ČT nemohli mezi sebou jasně shodnout na tom, zda hlasoval pro Švejnar nebo se zdržel, případně to není jasné. Tedy potenciální kverulant. Selektivní charakter téhle epidemie je trochu podezřelý. Doufám jen, že nebylo použito heparinu (to je žert, prosím). Celé tohle namáhavé a nervy drásající představení bude nutné tedy sledovat za pár dní v repríze. ČSSD bude „z 99%“, jak řekl předseda Paroubek kandidovat znovu Švejnara. Teď se tedy na pár dní můžeme zase já i vy, milí čtenáři, věnovat drobné všední práci.

***

Představení pro silné nervy
První prezidentská volba skončila neúspěšně, komunisté splnili ohlášené a nepodpořili ve třetím kole ani jednoho z kandidátů. Jednání se protáhlo na dva dny a většinu času zabral vleklý spor o způsob volby. Veřejnost je pobouřena a populisté z řad žurnalistů ji v tom podporují. Přitom šlo co do obsahu i techniky provední o zásadní věc. (Za totáče bylo samozřejmě všechno jednodušší, předsedající zavelel: ruce vzhůru, a bylo odvoleno).

Požadavek veřejné volby je docela legitimní, argumenty ODS o „svobodě“ tajné volby pro zastupitele neudržitelné a podezření z postranních úmyslů je těžké se ubránit. Ve skutečnosti ale nakonec dala postranní úmysly najevo i ČSSD. Způsob, jak prosadila veřejné hlasování, byl nedůstojná habaďura (právní výhrady proti proceduře schvalování zformuloval dnes v Právu přesvědčivě předseda ÚS Rychetský), a to, co bylo realizováno, žádná veřejná volba nebyla. O tom, jak kdo hlasoval, vědí jen pověření šafáři z jednotlivých klubů, technika sčítání vyšla vstříc přání ČSSD mít kontrolu nad svými voliteli, nikoli požadavku veřejnosti na informace. To, co se teď můžeme o hlasování jednotlivců dozvědět, bude na úrovni „jedna paní povídala“. U všech hlasování v PS a v Senátě si dodatečně můžeme na internetových stránkách obou institucí přesně zjistit, jak kdo hlasoval. Tady by to šlo taky: kdyby se hlasovalo po jménech.

Shrnuto a podtrženo, přes všechny hloupé řeči jejích představitelů nese za průtahy a nekorektnost průběhu volby odpovědnost v první řadě ČSSD a ovšem také její spojenci.

Klausovi uniklo zvolení o fous a nepotřeboval by k němu komunisty. Během volby ochořeli dva senátoři KDU-ČSL (shodou okolností by volili právě jeho) a jeden poslanec ČSSD (u nějž existuje podezření, že včera nedal hlas Švejnarovi). To je ale smůla, že. Aby mohl zvítězit Švejnar, potřeboval by v této situaci všechny komunistické hlasy kromě dvou. To mluví samo za sebe.

Byli jsme svědky představení pro silné nervy. Jako každý thriller může mít dva konce: dobrý (přesněji řečeno méně špatný), tedy volbu Klause, a katastrofický, totiž volbu Švejnara. Ukázalo se bohužel, že jde o seriál s blíže neurčeným počtem dílů.

lidovky.cz 9. února 2008

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.