Úterý 17. července
Česko není připraveno na kybernetický terorismus, konstatuje Právo a věcně má nepochybně pravdu. Zároveň píše: "Takřka jistě se tak … stane (že terorismus tohoto druhu dorazí i k nám) v případě, že u nás bude umístěna část americké protiraketové základny.“ Zbývá jen pro upřesnění dodat: a terorismus k nám dorazí po drátech z Moskvy, tak, jako se to stalo před nedávnem v Estonsku. Terorismus tohoto druhu se dá přežít, pokud mu dokážeme zčásti zabránit a zčásti pak po jeho ataku obnovit pořádek. Jsou o hodně horší druhy terorismu.

Syn Jiřího Paroubka se rozešel se svou přítelkyní krátce poté, co se jí narodilo dítě. Manželé Paroubkovi se rozhodli, že budou Paroubkovu přítelkyni i její dítě podporovat a že se zároveň nebudou plést do vztahu mezi ní a jejím synem. To je všechno úplně korektní, správné a normální, nikdo se do toho nemá co plést a nikdo nemá manželům Paroubkovým co vyčítat (byla by to drzost). Divná je jen jedna věc: proč kvůli tomu svolali tiskovku? Je to jejich soukromá záležitost, bulvár o tom bude nějakou dobu psát, že by se zrovna tohle promítlo do preferencí ČSSD a jejího předsedy, je velmi nepravděpodobné. Pan Paroubek má na jednu stranu panickou hrůzu z médií, že o něm utrousí pár nevlídných slov, a současně neváhá týmž médiím označovat hulvátsky své oponenty za lháře. Kdyby ubral v tomhle, zbavil by se možná na druhé straně hysterického strachu z bulváru. Bulvár nemá politický vliv, jaký mu pan Paroubek přisuzuje.

Michal Mocek, který konečně našel útočiště tam, kam patří, totiž v Právu, píše, že teď se bude Západ snažit v diplomatických jednáních udržet v rámci smlouvy CFE, jinak smlouva CFE padne. Smlouva CFE samozřejmě padne, to je hotová věc, a padnou všechny smlouvy, které brání Rusku provozovat neobrežněvskou politiku. To samo o sobě není ještě žádná katastrofa. Otázka je, jak se k tomu postaví země jako ČR. To by katastrofa být mohla.

Jak se dalo čekat, vláda v Polsku nepadla (hrozilo, že velká část poslanců Sebeobrany vstoupí do PiS, zábavná představa, a tak se Leper rozhodl, že strana z koalice neodejde a naopak se sloučí s Ligou polských rodin v jednu stranu, zjevně aby si udrželi v nejhorším případě šanci na znovuzvolení). Spojením populistických extremistů a nacionálně katolických fundamentalistů vznikne opravdu zvláštní útvar. Nynější polská koalice hned tak nezemře, je odsouzena k dlouhému a bolestnému skomírání.

Poradce ruského ministra obrany generál Šamanov (jak půvabné jméno!) prohlásil, že ruské rozhodnutí ohledně smlouvy CFE je jasným signálem pro země NATO, aby „přerušily kroky k získání jednostranných vojenských výhod na úkor ruské bezpečnosti“. Z českého hlediska je to výzva vlka kůzlátkům, aby okamžitě oddělaly petlici od dveří do chlívka, protože začíná mít hlad. Ruské rakety mohou být blíž ČR, hrozí článek (podepsána šifra mcm, hádejte, kdo to je). Doba se změnila, ve třicátých letech by na českou veřejnost ještě tak nepůsobilo, kdyby v Rudém právu psali „Hitlerovy tanky mohou být ještě blíž“. Pravda, Putin není Hitler. Ale tím míň důvodů, proč si nechat vyhrožovat.

Ministr Nečas uvažuje o tom, komu otevřeme svůj pracovní trh a komu ne. Do jeho rozhodnutí se nějak promítá česká představa o nebezpečích, které nám hrozí. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Zdá se, že reforma veřejných financí může vyústit v rozkol v ODS, což by ovlivnilo i prezidentskou volbu. Nevím, zda by v této situaci rozkol ODS neprospěl: znamenalo by to její rozchod s Václavem Klausem a jeho lidmi, ale bohužel taky pád vlády a nástup ČSSD a Jiřího Paroubka. K tématu se vrátíme.

Dan Hrubý viní v MfD z toho, že se centrum Prahy změnilo v jakýsi nestvůrný Disneyland (což je nesporné a velmi ohavné), turisty. Myslím, že neprávem. Může za to vychcanost našich kompetentních krajanů, kteří udíleli v pražském centru restaurační a obchodní léna takovým způsobem, že se tam člověk dnes nejlíp domluví rusky. Něco podobného neexistuje v Mnichově, ve Vídni ani v Budapešti. Je to naše folklorní rarita.

Tamtéž píše Pavel Páral o sporech zaměstnanců řetězce Plus s vedením. Na téma odbory říká: „Jedna malá protestní akce před prodejnou Plus v Mostě byla zjevně k ničemu a na větší akci odbory zřejmě nemají sílu.“ Kdyby se nestydaté vedení ČMKOS nestaralo tak intenzivně o svržení vlády, nýbrž o to, co odborům přísluší, mohlo se tam sejít těch pět tisíc lidí, co na Václaváku vydávali za třicet tisíc, a dám krk na to, že na vedení firmy Plus by těch pět tisíc stačilo. Jenže našemu novodobému ROH nejde o zaměstnance, ale o svržení „kapitalismu“. Stejně jako v roce 1945-8.

Politolog Michal Kubát píše v MfD docela zajímavě o Polsku. Na to, že jako polonista má k předmětu svého zájmu bezprostřední vztah, je dost kritický. Nicméně: podle jeho názoru je nápad se zavedením školních uniforem a segregací na školách dle pohlaví jen reakcí na násilí ve školách. Je ovšem třeba dodat, že je to reakce nebetyčně pitomá. Také píše, že nejde o snahu vlády ovládat státní a bezpečnostní média (hlavně státní televizi a rozhlas), protože to není v polské politice nic nového a dělaly to všechny předchozí vlády. To nic nemění na tom, že dělat něco podobného je nestoudnost.

Cestovní kanceláře dostaly teď novou konkurenci, píše Petra Hořčičková v LN, totiž odborové organizace. Pravda, málokterá cestovní kancelář si může dovolit zorganizovat bezplatný zájezd třiceti tisíc venkovanů do Prahy! Až se propojí odborářské hnutí v rámci EU, budou se konat podobné zájezdy do Paříže, Londýna nebo Madridu, vždy, když bude třeba demonstrovat za svržení tamější vlády a proti americkému imperialismu.

Naom Chomsky v článku v LN, který mimochodem považuju v mnoha ohledech za nehorázný, ale nechci se jím nějak obsáhle zdržovat, píše mj. úplně správně o tom, že „sekularismus je nezbytnou součástí demokratické společnosti“. Sekulární demokracie podle něho není ani pronáboženská, ani protináboženská, a vůči systémům osobní víry je spíš neutrální. To je moc fajn, ale sekularita tohoto typu předpokládá přesvědčení o tom, že tomu, kdo má jiný názor než já, není nutno okamžitě podříznout krk, protože je to sice nepřítel, ale zároveň taky bližní, a bližním se takové věci dělat nesluší. Vztah mezi náboženstvím a „sekularismem“ je daleko složitější, než jak si to představují volnomyšlenkáři tohoto typu (sekulární společnost, v níž koexistují ti, kteří si myslí, že protivníkům není třeba podřezávat krky, s těmi, kteří si myslí opak, bude mít dosti značné problémy s vnitřním mírem). Bez nějakých základních sdílených idejí je sekulárnost sekulárností šimpanzů v africké buši.

Středa 18. července
Vedra v uplynulých dnech měla zjevně destruktivní vliv na český politický život. Nedělo se skoro nic a v novinách člověk taky nenašel skoro nic, protože první stránky byly věnovány tomu, že je horko. Horko se mi zdá být spíše mediální (v létě horko bývá), mám skoro dojem, že kdyby o tom méně psali, bylo by o tři-čtyři stupně méně a politici by ožili. Takhle není skoro o čem psát. Teď už naštěstí zase všude píší, že se ochlazuje, takže teploty následně o pár stupňů klesnou.

Libyjská Nejvyšší soudní rada změnila cestou milosti pěti bulharským ošetřovatelkám a palestinskému lékaři trest smrti na doživotí. Stalo se tak poté, co rodiny dětí nakažených AIDS (nákazu ošetřovatelkám přišili jako vinu) obdržely 400 milionů dolarů (na jednu rodinu vyjde necelý milion). Za tím účelem byl před časem založen „Bengházský mezinárodní fond“. Bude mít ještě dost práce, zatím totiž není vyhráno, je třeba ještě ty nešťastnice dostat domů do Bulharska. To bude stát další miliony. Kaddáfí je teď otec národa (zjevně si potřeboval mezi lidem posílit autoritu a docela mu to vyšlo). Nad zprávami tohoto typu zakouší člověk zvláštní bezmocnost.

České noviny přinesly zprávu, že proti americké základně je v Polsku celých 55% lidí. Jen v Mladé frontě dnes se ale dočteme, že počet odpůrců proti poslednímu průzkumu klesl o 5%. Poláci zjevně nemají rádi, když jim někdo vyhrožuje, a zvlášť nelibě nesou, když jsou to Rusové. To je světlá stránka polské nedůtklivosti. Na českou veřejnost působí vyhrožování opačně, protože jsme, jak známo, holubičí národ. Nebo se tomu dá říkat i jinak?

Čtvrtek 19. července
Daňoví experti ODS došli k názoru, že radikální snížení daní, které navrhl Vlastimil Tlustý a jeho frakce, je neproveditelné, protože by se neúměrně zvýšil výpadek příjmů veřejných rozpočtů a ten by pak bylo nutné snížit neúměrným zvýšením dolní sazby DPH, což je nepřijatelné pro koaliční partnery. Nechápu, proč věc, která musí být na první pohled či poslech jasná i těžkému oligofrenikovi, musí v ODS zjišťovat daňoví experti. Daňoví experti ODS teď připraví mírnější návrh, o němž se zase neví, zda bude přijatelný pro poslance Tlustého a jeho lidi. ODS je strana zvláštního ražení, lépe řečeno, zmatek, který v ní momentálně panuje, připomíná svět filmů Louise de Funese.

Na trati Praha – České Budějovice se podařilo opět vpustit na jednu kolej dva vlaky. Dosavadní zkušenost praví, že kdykoli se zvolí tento postup, skončí srážkou (v tomto případě se ji podařilo na poslední chvíli odvrátit, vlaky se zastavily). Nejspíš v ČD pracuje experimentátor-optimista, který této zkušenosti nevěří. Je pravda, že pokud by se skutečně prokázalo, že na jedné koleji se mohou v protisměru minout dva vlaky, znamenalo by to skutečnou revoluci v železniční dopravě a pan Dušek a jeho lidé by mohli právem žádat pětkrát vyšší platy.

Chystá se radikální změna zahraničního kursu českého státu, píše v Právu Alexandr Mitrofanov a nepochybně má pravdu. Mýlí se jen v její povaze. Domnívá se, že (současná) vláda chce být dobrovolným rukojmím nikoli Spojených států amerických, ale jedné americké administrativy. Zatímco to spíš vypadá tak, že příští česká vláda chce být už zase dobrovolným rukojmím nikoli specielně Putinova impéria, ale Ruského impéria obecně.

Čeští stoupenci radarové základny dostali další citelnou ránu: její výstavbu „v tak bezprostřední blízkosti Slovenska“ (vždycky jsem si myslel, že z Brd je na slovenské hranice poměrně daleko) odmítá slovenský premiér Fico. Říká to sice jako svůj osobní názor (nikoli názor slovenské vlády), jen nevím, zda to není trochu podobné, jako když o svém ryze soukromém názoru mluví Muammar Kaddáfí, s nímž si při své návštěvě Libye tak dobře rozuměl.

„Brity vystrašil cvičný let dvou ruských bombardérů,“ píší v Právu. „Brity vyplašil let ruských bombardérů,“ můžeme se dočíst v Lidových novinách. Šlo o to, že zmíněná ruská letadla se pohybovala k hranicím britského vzdušného prostoru, takže proti nim vystartovaly britské stíhačky. Podělaní Britové! To my Češi jsme jinačí hrdinové. Nás nerozhází ani to, když ruská letadla nejen směřují do našeho prostoru, ale dokonce do něho vletí, přistanou na našich letištích, vyskáčou z nich vojáci a zůstanou pak u nás dvacet let.

Zdá se, že pod šéfem ÚOOZ Kubicem se houpe křeslo. Vláda se prý obává jeho pověsti „neřízené střely“, píší v Mladé frontě Dnes. Problém si způsobil do určité míry pan Kubice sám: ne snad tím, že nechce jít na ruku žádnému mocenskému uskupení (to by mu sloužilo ke cti), ale tím, že dopustil, aby se problémy, na něž narážel při své práci, staly politickým klackem v předvolebním boji. I pokud chtěl jen využít politické situace těsně před volbami pro vyřešení svého pracovního problému, mohl si spočítat, že později se ho budou bát i jeho tehdejší političtí protektoři. Nebudou mít žádnou záruku, že příště neudělá totéž jim.

Miloš Čermák představuje v Lidových novinách svého prezidentského kandidáta. Je jím ministr Schwarzenberg. Vynikající nápad. Teď už zbývá jen zajistit těch 141 poslanců a senátorů, kteří ho budou volit. Už je vidím, jak se do toho hrnou.

Prezident Klaus jmenoval soudkyněmi tři čekatelky, které se kdysi odvážily si na Jeho prezidentskou výsost stěžovat. Zřejmě mu publicita v té věci nebyla vhod, spočítal si asi, že mnoho bodů u veřejnosti mu jeho trucování nevynese. Bude třeba v publicitě pokračovat, protože jde v první řadě o ty dva, co svou stížnost nestáhli – o pana Langera a paní Krejčíkovou.

Veřejnost EU považuje změny klimatu za zásadní, píše v LN první náměstek ministra životního prostředí Dusík. Tak to je hotová věc: pokud si to odhlasovali, je to tak a už s tím nikdo nehne.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.