Pátek 18. května
Podle průzkumu veřejného mínění, který provedla agentura STEM, se ČSSD dotáhla na ODS. Podle přepočtu na mandáty by volby, pokud by se konaly teď, skončily opět patem. K tématu se váže naše dnešní glosa.

Společnost Člověk v tísni pořídila pro školy tři videoklipy v rámci vzdělávacího programu Varianty. Jeden z nich se týká Čunkova postupu proti romským obyvatelům devastovaného vsetínského domu (druhý je o strážníkovi pražské policie, který se účastnil akcí pravicových extremistů, poslední o předsedkyni pražské KSČM, která učí na základní škole a obhajuje Klementa Gottwalda). Těžko se zbavit dojmu, že Člověk v tísni staví před školáky odstrašující příklady s návodem, co mají rozhodně odsoudit. Jde tedy o propagandu. V demokratickém státě je naučit děti samostatně myslet důležitější než ideologická indoktrinace, byť i nesená nepochybně dobrými úmysly. I dospívající děti by měly mít pocit, že dospělí aspoň trochu důvěřují jejich schopnostem, pokud jde o správný úsudek. Navíc si nejsem jistý, zda lze Čunka stavět na stejnou rovinu jako Semelovou, což Člověk v tísni chtě nechtě dělá.

Jiří Paroubek se vyjádřil Právu k osobnosti Tonyho Blaira: „Tony Blair, pokud vím, nikdy hrubým způsobem neurážel novináře… jestli bych chtěl mít nějaký politický vzor v kontaktu s veřejností, tak je to právě Tony Blair.“ Současně si myslí, že "schůzka s Blairem Topolánkovi nic nedá, i kdyby se s ním sešel stokrát“. Pokud jde o urážení novinářů, pan Paroubek si nevidí do toho orgánu, kterému se u normálních smrtelníků říká huba. K tématu se ještě vrátíme.

Václav Klaus si pozval na kartáčovitou poradu o české pozici k reformě Unie ministra zahraničí Schwarzenberga, premiéra Topolánka a dva Topolánkovy podavače, Zahradila a Šedivého. V kůži ministra Schwarzenberga bych v této společnosti nechtěl být. Schwarzenberg to má však těžké i u zelených, kteří ho do vlády nominovali. Zahraniční sekci strany i některým oblastním organizacím se nelíbí jeho postoj k radarové základně v Brdech. Někteří chtějí žádat jeho odvolání. Je od počátku jasné, že zahraničněpolitická koncepce Strany zelených je prakticky neslučitelná s koncepcí ODS (v případě lidovců to není tak výrazné). Schwarzenberg je mezi dvěma mlýnskými kameny: pro Klause a jeho pomocníky je příliš proevpropský, pro stranu, která ho nominovala, příliš proamerický. Obě strany mu vytýkají to, za co by ho vlastně měly chválit. Krajně nezáviděníhodná pozice.

Začal summit EU – Rusko v Samaře. Putin nechal předběžně zadržet své politické odpůrce, kteří chtěli v Samaře demonstrovat, mj. Garryho Kasparova. Sbalili je na letišti pod záminkou, že musejí prověřit pravost jejich letenek. To je jako u nás za Jakeše (samotnou demonstraci Putin na naléhání představitelů EU, kteří by se jinak dostali do nemožné situace, nezakázal). Za Jakeše to už nebylo tak strašné, namítne možná někdo. Jenže nezapomínejme, že Rusko se dnes pohybuje opačným směrem než „ČSSR“ v letech 1987-9.

Závidím trochu Estonsku. Jsou, pokud jde o Rusko, první na ráně, postižitelní energetickou blokádou i organizovanými hackerskými útoky na internetu. Ale mají jednu výhodu: vědí, že stoupenců Putinova Ruska je tam zhruba třicet procent. Možná o trochu méně, možná o trochu více. U nás je situace docela nepřehledná a občas člověk váhá, je-li jich ještě pořád pod padesát procent, nebo už víc. Navíc, stejně jako v letech 1945-8, mnozí z Putinových stoupenců a pomocníků možná ani nevědí o tom, že jsou Putinovými stoupenci a pomocníky.

Karel Steigerwald postavil v dnešní MfD čtenáře před jakýsi kvíz: jedná se o případ medvídka Knuta z berlínské ZOO, kterého chtěli ochránci životního prostředí (ale taky někteří zoologové) nechat utratit, veřejnost se jej však zastala, a tak zůstal naživu. Pan Steigerwald píše: „Šlo o nemilosrdný střet dvou politických skupin: zastánců hlasu ryzí přírody a zastánců práva na život medvíďat. Jedni z nich představují levici, druzí jsou napravo. Hádejte, kdo je kdo.“ Musím říci, že velmi dobře vím, jaký je můj názor: je správné, že medvídka nechali žít. Chce se mu žít jako každému z nás, a nechce se mu umřít jako každému z nás. Za Boha ovšem nevím, je-li to pravicové nebo levicové, a upřímně řečeno, je mi to, jak hezky říká náš lid (za hrubost se omlouvám) u prdele.

Putinův poradce Jastržembskij prohlásil (cituji podle Pavla Máši z LN) v souvislosti se summitem v Samaře a s postojem jádra EU k novým (a slabším) unijním členům: „Jsou situace, kdy solidarita škodí politice a hodnotám, o něž se opírá.“ Ruská politika, pan Putin a jeho tým, uzráli na udělení bobříka vyčůranosti za měsíc květen 2007.

Sobota 19. května
Pavel Bém se stal prvním pražským primátorem, kterému se podařilo pokořit Mount Everest. Gratulujeme. Panu primátorovi přitom omrzl malíček. Za každý velký čin se platí.

V případu týraného dítěte, který teď hýbe českými médii a policie v něm naráží na jednu záhadu za druhou, je zapleten i někdejší předseda Strany zelených a šéfredaktor Literárních novin Jakub Patočka. Vyšetřovatelé mají údajně podezření, že za tím vším je jakási náboženská sekta. Pan Patočka by se výborně hodil za jejího náčelníka. Dokonce by ho mohl hrát i ve filmu. Je to přesně ten typ. V Mladé frontě Dnes citovali „zdroj“ („člověka obeznámeného z vyšetřováním, který si nepřeje být jmenován“): „Nevíme, jestli je (Patočka, bd) součástí nějakého uzavřeného společenství nebo jestli pomohl s ukrytím Anny. Je velmi inteligentní.“ Pokud vyšetřovatelé dospěli k tomuto závěru, nevystavují si příliš dobré vysvědčení.

Vycházející hvězdou české politiky je hlava protibursíkovské opozice ve Straně zelených Matěj Stropnický. Vyšel s ním dnes velký rozhovor v Právu a zároveň i v Lidových novinách. Pro část čtenářů (k nimž se hlásím i já) představuje tak velká dávka tak stupidních názorů zdravotní problém: nedalo by se to příště zařídit nějak šetrněji?

Mladá fronta Dnes opět přesvědčila, že si zaslouží titul „Klausovy c. a k. poštovní noviny“. V sloupku na názorové straně vytýká zástupce šéfredaktora Musil Bémovi, že se fláká po Himalájích, místo aby se čelně a s vervou pustil do předsedy ODS Topolánka. V sobotním rozhovoru představují Klausova oddaného podržtašku Zahradila (kterého Klaus nasadil Topolánkovi do kožichu). A publicistika je věnována zmizelým vesnicím v tzv. pohraničí (naše pohraničí začíná u Mělníka). Konstatuje se tu, že „zájmu českých objevitelů o zaniklé obce nijak nebrání, že v nich žili před rokem 1945 hlavně německy mluvící obyvatelé“. Panebože, to je pokrok! Už to nevadí! A mluví se zásadně o „odsunu“. Nechápu, proč si lidé ze sdružení Antikomplex, o jejichž publikaci Zmizelé Sudety je řeč, nechají něco podobného líbit.

Obrněné pero Kremlu Natalia Sudliankova vytáhla v LN do boje za ruskou národní emancipaci vůči estonským utiskovatelům své malé bezbranné země. Po zpupných estonských útocích Rusové prý museli na 9. května vyhrát hokej a bylo jen nespravedlivé (všiměte si, jak citlivě nám tím leze kamsi), že proti Rusům stanul právě český tým, když Česko zatím nevztáhlo svatokrádežně ruku na pomníky Rudoarmějců (paní Sudliankova má zřejmě na mysli sousoší dvou ozbrojených homosexuálů u Hlavního nádraží, pro mne za mne, ať si tam ta ohavnost stojí, když jí to dělá dobře). To je pozoruhodné: já si myslel, že Rusové vyhráli prostě proto, že hráli lepší hokej, a ne kvůli mystickému 9. květnu. Navíc někde v pozadí cítím, že by ráda vedla jakousi analogii s oněmi dvěma hokejovými utkáními v roce 1969 ve Stockholmu. O ty, a o to, co bezprostředně po nich následovalo, bych prosím v této zemi, být Rusem, ani nezavadil. Je trošku rozdíl mezi maličkým Estonskem a dvěstěmilionovým Brežněvovým „SSSR“, jehož statisíce vojáků se u nás právě tehdy rozvalovaly. Pokud jde o „ožraly a drancovače“ a „neznámého ruského parchanta“ (tak prý se v Estonsku na vládních místech a v tisku hovořilo o ruských vojácích a o sporném pomníku), budeme se držet zásady „Důvěřuj, ale prověřuj“, kterou nám vštěpovali dědečkové a tatínkové paní Sudlianské, když u nás čtyřicet let hospodařili. Ono totiž tak trochu záleží třeba i na kontextu: Příklad: KGB a následně ruská propagandistická mašinerie měla samozřejmě v roce 1968 pravdu, když tvrdila, že se po území ČSR projíždějí americké tanky. Bylo třeba jen doplnit, že šlo asi o tři historické kousky z roku 1945, používané při natáčení hollywoodského velkofilmu Most u Remagen. Myslím, že tiskové podpoře ruské ambasády by bylo dobře vyhradit v našich novinách nějaké speciální místo, jako se to už úspěšně povedlo v případě nesčíslných článků předsedy ČSSD Paroubka, jejichž povaha je velmi podobná.

Když už jsme u Ruska, na summitu EU – Rusko prohlásil prezident Putin podle LN mimo jiné: „Situace se změnila. Rusko se ve srovnání s 90. lety změnilo a jiný je i jeho ekonomický potenciál… a změnila se i Unie. Zvýšil se počet jejích členů a uvnitř se stalo složitější řešit otázky, které se dříve řešily snáze. Chápeme to a soucítíme s vedením EU.“ Pan Putin je velmi citlivý člověk. V Česku zavládla jakási radost nad tím, že se vedení EU solidarizovalo se svými členy, které Rusko atakuje. Ta radost mi připadá znepokojivá. Proč se radovat nad něčím, co je úplně samozřejmé? Zřejmě nějak povědomě cítíme, že to v evropském prostředí samozřejmé není a že to nemusí mít dlouhé trvání.

Pondělí 21. května
Čeští odboráři chystají na 23. června velké výletní zájezdy do Prahy spojené s protivládní demonstrací. Chápu, že odborové svazy jsou i v civilizovanějších zemích než je ČR spojeny spíše s levou částí politického spektra, ale pochybuji, že by někde byly tak důsledně obrněnou pěstí jedné politické strany, jako je tomu u nás. ČMKOS prý chystá, pokud se vládní koalice honem nepolepší, ještě tvrdší kroky. Bude revoluce? Musí se ale stihnout za dvě hodiny, aby pak byl ještě čas na procházku městem a na nákupy.

Při výstupu na nejvyšší horu světa zahynul český horolezec, nebyl to však pražský primátor, ale někdo úplně jiný. Primátor Bém tak zmeškal svou životní šanci. Kdyby byl při výstupu na Mount Everest nebo ještě lépe při sestupu (aby mu zůstal vavřín pokořitele nejvyšší hory světa) zahynul, nejen že by mu nehrozilo nebezpečí, že se v budoucnosti politicky znemožní (mrtví jsou proti tomu spolehlivě chráněni), ale postavili by mu navíc před magistrátem pomník a přejmenovali by po něm Mariánské náměstí.

Ohavná bolševická kýčovitá pohádka Pyšná princezna se natáčela v sudetoněmeckém mlýně! Totiž u Jetřichovic v Českém Švýcarsku. Aby jej udělali opticky a vlastenecky přitažlivější, zdemolovali napřed přilehlý hotel a pak mlýn stavitelsky počeštili. Po dokončení filmu usoudili, že splnil svou historickou úlohu, a tak dnes z něho stojí už jen obvodové zdi. Ty byly letos z rozhodnutí Ministerstva kultury prohlášeny národní památkou. Tomu se už nelze ani smát.

Bývalý americký prezident Jimmy Carter v sobotu označil politiku George W. Bushe jako nejhorší v dějinách mezinárodních vztahů. Ten má tak co mluvit. Bezkonkurenčně největší mamlas, jaký v minulém století zaujal prezidentský úřad v USA, člověk, jehož vrcholným dílem byl strašidelně zvoraný pokus o osvobození rukojmí z amerického velvyslanectví v Teheránu, který skončil noční srážkou dvou amerických vrtulníků (nebo letadel, to už si přesně nepamatuji). Po čtyřletém hvězdném angažmá (podruhé už naštěstí nebyl zvolen, vystřídal ho Ronald Reagan) by se měl spíš pohybovat někde v newyorské kanalizaci než pronášet bohorovné soudy o svých nástupcích v úřadě.

Topolánkův pověřenec pro EU Zahradil navrhuje dosti podstatnou reformu organizace: pravomoci by se neměly přenášet jen od států k Unii, ale i naopak. To znamená že skupina zemí (jednotlivá země asi ne) by se mohla usnést, že se na ni v některých oblastech nebudou vztahovat zákony Unie. Tím by se z EU stala totálně nesmyslná instituce, o což zřejmě panu Zahradilovi jde. Možná, že by bylo nejlepší, kdyby se skupina zemí (totiž všechny země EU kromě Česka) usnesly na tom, že se na Česko unijní zákony nebudou vztahovat vůbec (lidově se tomu říká nakopnutí do zadnice). A to dřív, než české (lépe řečeno odéesácké) kverulantství udělá z Unie kůlničku na dříví.

Možná, že by to nebyla zase až tak velká škoda, protože Unii čeká portugalské předsednictví a řeči, které v té souvislosti vede portugalský premiér, nevěští nic dobrého. Unie je prý stále zajatcem postsovětského myšlení a klade příliš velký důraz na východní Evropu. Je třeba se připravit na nové hrozby, na terorismus a radikální islamismus (a malé východoevropské králíky nechat na hraní Putinovi, doplňujeme my). Myslím, že by si pan Amado s panem Zahradilem docela dobře rozuměli, v podstatě jim jde o totéž. V Samaře se Amadův krajan Barroso a Angela Merkelová chovali kupodivu velmi důstojně. Do budoucna, jak se zdá, panu Putinovi (a panu Zahradilovi?) takové nebezpečí už nehrozí.

V průzkumech veřejného mínění ČSSD dotahuje ODS, takže po předčasných volbách začíná toužit Paroubek. ODS propásla svou příležitost loni, protože si netroufla prokousat se k nim přes Paroubkův pokus. Volby nechce ani místopředseda vlády Nečas, protože by mohly ohrozit znovuzvolení Klause prezidentem. Kéž by.

Lidové noviny uveřejnily pozoruhodný článek Ayaan Hirsí Alíové, o níž jsme v Událostech už informovali. Týká se situace v Turecku a pokud jde o tureckou armádu, upozorňuje na totéž, co jsem zmínil ve svém nedávném článku: že turecký politický systém se sice, pokud jde o armádu, odlišuje od toho našeho, ale právě proto je s tím naším podstatně kompatibilnější než třeba saudskoarabský nebo íránský. Doporučuji k přečtení.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.