Úterý 13. března
Zítra bude policie vyslýchat vicepremiéra Čunka a jeho bývalou sekretářku Urbanovou. To, že Čunka volá k výslechu teprve teď, snadno vyvolá u méně důvěřivých lidí dojem, že se snaží vicepremiéra co nejdéle „grilovat“, až selžou nervy buď jemu, nebo jeho koaličním partnerům. Pak vyšetřování vyšumí do ztracena. Z toho důvodu je prezidentův apel na urychlení věci (pokud jsem mu dobře rozuměl), v níž se rozhoduje o zásadní věci (důvěra vůči Čunkovi versus důvěra vůči policii), docela oprávněný.

Vicepremiér Bursík chce, aby se výše pojistného u automobilů nevypočítávala z objemu válců, ale z výše emisí. Tento na první pohled zeleně spravedlivý požadavek dopadne tvrdě na důchodce, kteří už doživotně vlastní vůz Škoda 105 a měli by platit stejně jako platí ti, co vlastní Mercedes. Fundamentalismus, i když jeho pohnutky jsou ryze populistické (přiznat zelenou barvu), se nechtě obrací v něco nejen nepopulistického, ale taky asociálního. Divím se, že pan vicepremiér dosud nezohlednil fakt, že faktorem produkujícím skleníkové plyny je i lidský organismus a že by tedy bylo vhodné zdanit i lidi, a to podle množství emisí, které produkují. Za tím účelem by se při okresních nemocnicích zřídily speciální STK, které by se zabývaly výměrem daně. Bohužel i toto opatření by bylo asociální, protože by hrubě znevýhodnilo seniory.

Jakýsi Švýcar se v Thajsku opil a zneuctil obrazy tamního panovníka. Za to mu hrozí až 75 let ve vězení. Kromě skrytého, ale výrazného varování před návštěvou té země obsahuje zpráva i inspiraci pro naše poměry: neměli bychom něco podobného zavést i u nás? Mnoho lidí by to nepochybně přivítalo.

Místopředsedkyně PS Němcová navrhuje, aby Čunek rezignoval na post vicepremiéra s tím, že po případném očištění se vrátí. Topolánek by mu to měl garantovat. Je zjevné, že takové řešení je nereálné, případ se povleče přes rok a Topolánek nemůže garantovat nic. Pokud Čunek odstoupí z postu vicepremiéra, přizná vinu a nezbyde mu než odstoupit ze všech postů a zmizet z politiky.

Školáci v Polsku budou nosit uniformy. Opatření není zcela dokonalé: správně by měli nosit uniformy i učitelé.

Slovenský premiér Fico navrhl, aby komunisté, kteří byli po ruské invazi vyhozeni z KSČ (a existenčně poškozeni) dostali odškodné (každý 90 tisíc slovenských korun). Spor je o 141 agentů StB, kteří spadají do této kategorie. Mne by spíš zajímalo, jaké dostanou odškodné ti, kteří nikdy v KSČ nebyli.

Exministr a poslanec Bublan navrhl do zákona o Ústavu paměti národa několik pozoruhodných inovací: v radě ústavu mají být zastoupeni i komunisté (navrhovatelé tam nechtějí žádné politiky), ústav má studovat i dobu okupace (dokonce i Jiří Hanák se v Právu ptá, proč tedy ne i léta 1945-8) – výhledově má pak jít i o dobu temna (pan Bublan si zjevně dělá legraci). V zákoně se nemá mluvit o „komunistických zločinech“, protože jeho smyslem je „objektivně zhodnotit dobu a najít příčiny toho, co se stalo“. Když se najde dostatečná příčina, je, jak víme z debat o vyhnání Němců, jasné, že o nějakých zločinech nemůže být ani řeči. Sídlo ústavu má být v Táboře (proč přímo ne v Hranicích u Aše nebo v Jablunkově?). A konečně nemá platit, že zaměstnanci ústavu nesmějí být bývalými členy KSČ. Z návrhu je příliš cítit ruka šéfa ČSSD Paroubka a snaha celou věc „rozředit“ a zabít (podobně jako např. za návrhy rozšířit EU Ukrajinu a Kazachstán).

V LN Píše Hans Henning Hahn o tom, že projekt společných evropských dějin je problematický. Což o tom, v tom bych s ním souhlasil. Nechápu jen, proč předpokládá, že existují jakési národní pojetí, která se navzájem střetávají. Je docela přirozené, že uvnitř každého „národa“, státu, se vede neustálá debata o problematických momentech národních dějin a že se to nějak obráží i v učebnicích. Např. pokud jde o vyhnání sudetských Němců, existuje v českých učebnicích jistá "pluralita“. A je to normální. Neexistuje žádné závazné „evropské“ pojetí dějin a neexistuje ani žádné závazné „národní“ pojetí dějin. Existuje jen univerzální příkaz spravedlnosti, který je závazný pro každého jednotlivce, ať je Němec, Čech nebo Portugalec.

Kostelu svatého Michala u Staroměstského náměstí hrozí zneuctění, protože má být přestavěn na obchodně-administrativní centrum. Předtím se hovořilo o tom, že by v něm mělo být muzeum českého skla, a to by bylo OK. Existují zřejmě jakási pravidla o nakládání s kostely, kterým příliš nerozumím: muzikálová scéna nebo muzeum skla ano, administrativní centrum ne. V čem je ten rozdíl?

V článku z LN, který je nazván poněkud nadneseně „polemika“, označuje Jana Machalická názory Ivana Klímy vyjádřené tamtéž za „staromilské žvásty urážející jednoho z největších objevitelů a experimentátorů v moderním malířství Jacksona Pollocka“ (je snad u nás kritizovat Pollocka stejně nebezpečné jako v Thajsku hanobit panovníka?). Klíma má podle ní tu drzost, že „si troufne tak zpozdilá hodnocení abstraktního umění prezentovat veřejně“ a „diletantskými výroky škodí již tak zdevastovanému estetickému cítění české společnosti“. Hlavní problém je ovšem v Kaplického projektu Národní knihovny. V podobném duchu psala už v sobotu o kriticích Kaplického rovněž v LN Marta Švagrová. Polemika je jedna věc, sprostota druhá. Machalická vede – byť nepřímo – paralelu mezi Klímou a Hitlerem. To považuji za mimořádně nechutné. Obě dámy hájí Kaplického dílo s vášnivostí obhájců Rukopisů či svazaček z padesátých let a nabuzují dojem, že ctít Kaplického je stejně významné jako hájit feminismus. Ve skutečnosti se každé umělecké dílo vystavuje kritice, na kritiku má právo každý, nejen „odborníci“, a proti názoru se má stavět názor, ne nadávky.

Ve včerejší poznámce k článku Lukáše Jelínka v Právu jsem napsal: „Pan Jelínek se dále pozastavuje nad tím, že Ústav paměti národa budou spravovat a minulost interpretovat politici a jejich věrní. Ale to se např. se „spravováním“ sudetoněmecké otázky děje minimálně od Česko-německé deklarace (viz česko-německá komise historiků apod). Nevšiml jsem si, že by pan Jelínek proti tomu někdy protestoval.“ Pan Jelínek se vůči tomu dopisem ohradil a upozornil mne mj., že své stanovisko k sudetoněmeckému problému dal najevo podpisem pod Smíření 95 a petici Litujeme. Což je svatosvatá pravda. Panu Jelínkovi se za nepatřičnou poznámku omlouvám.

Středa 14. března
Tandem vládní koalice + Melčák se prokázal být poměrně efektivní: vládě se podařilo prosadit na program schůze PS přesně to, co chtěla, a opozici se naopak z toho, co chtěla, nepodařilo prosadit skoro nic. Pohanka absentoval (zjevně je v záloze). Opozici navíc chyběli někteří (sociálně demokratičtí) poslanci. ČSSD bude do budoucna muset zvýšit vnitřní kázeň. Až se to povede, bude o všem rozhodovat poslanec Melčák. Ostatní se stanou nadbyteční a měli by až do příštích voleb dostat neplacenou dovolenou.

Podle průzkumu STEM si ODS i ČSSD v podstatě drží své preference (32% a 23,7%), zelení těsně předstihli komunisty a lidovci přes Čunkovu aféru netratí. Kdyby se volby konaly teď, měla by vládní koalice přesvědčivou většinu 116 mandátů. Jenže vláda je v úřadě teprve pár týdnů, zelení začínají zlobit a Čunkův případ bude nejspíš eskalovat. V září – říjnu bude nejspíš všechno úplně jinak.

Dlouholetý ředitel Národní protidrogové centrály Komorous se za minulého režimu intenzivně ucházel o činnost v StB (zjevně v komunistické špionáži) a dával písemně najevo svou oddanost režimu. Vyplývá to z dopisu, jímž se v roce 1987 hlásil do přípravného kursu agentů 1. správy StB a který teď cituje Mladá fronta dnes. Teď se hájí mj. odkazem na citát z Churchilla, podle něhož ten, kdo nebyl v mládí levičák a nestal se později konzervativcem, není normální (citát je připisován kdekomu, myslím že zní, že kdo nebyl v mládí levičákem, nemá srdce, a kdo jím pak být nepřestal, nemá rozum, a na můj vkus je poněkud alibisticky tolerantní). Nechci zpochybňovat kvalifikaci pana Komorouse v protidrogové oblasti, mám výhrady jen k citátu a ke kontextu, v němž ho používá: být loajální ke komunistickému režimu a jeho represivním složkám nebyl vůbec žádný projev levičáctví. S levičáctvím to nemá co dělat.

Europoslanec Zahradil patří v EP k těm, co na plenárních zasedáních nejméně mluví. V případě pana Zahradila je to největší služba, jakou může své vlasti prokázat. Zaslouží si uznání.

Čtvrtek 15. března
Vicepremiér Čunek si nechal odložit termín výslechu na policii, prý proto, že mu nevyhovovala jeho medializace (přítomnost televizí před budovou). Myslí si snad, že to v tom odloženém termínu bude lepší? Že se ho podaří dokonale utajit? A proč na tom tak záleží? Pan Čunek projevuje politicky sebevražedné sklony srovnatelné s tím, co před časem prováděl expremiér Gross. Premiér Topolánek ho zatím nemůže odvolat, protože Čunek má stále podporu v části KDU-ČSL (i když ta podpora prý slábne) a vládní koalice může ztratit i tu většinu-nevětšinu, co teď v PS má. Topolánek s Bursíkem se tedy omezují na taktní a zastřené nabádání k rezignaci. Pomsta za Grosse vyšla ČSSD optimálně.

Dr. Rath se ve Sněmovně pateticky ptal „příslušníků ODS“ (měl asi na mysli poslance), „proč si myslí, že drtivá většina občanů je hloupější než ti, kteří byli zvoleni a reprezentují tedy občany“. Podstata zastupitelské demokracie je v tom, že občané volí ty, které považují za chytřejší, než jsou oni sami, pokud jde o zastupování jejich zájmů na politické scéně. Nepovažují je za chytřejší všeobecně, jen v této jedné věci. Tak to na světě chodí: ten umí to a ten zas tohle…

Před osmašedesáti lety okupovala nacistická Třetí říše Čechy a Moravu. V té souvislosti se vzpomíná ne tehdejšího prezidenta Háchu, který nakonec pod brutálním, politickým nátlakem okupaci požehnal. Nacističtí pohlaváři vyhrožovali mj. zničením Prahy leteckými útoky. Historik Uhlíř v té souvislosti prohlásil: „Žádný z našich prezidentů se pro zemi neobětoval tolik“ (jako Hácha). Nechci se vozit po památce toho nešťastníka a nesouhlasím se surovým způsobem, jakým s ním bylo po 9. květnu 1945 naloženo. Ale není žádný velký důvod ani k oslavám: Hácha měl abdikovat. K tomu, co udělal, neměl právo. Co platno člověku, kdyby celý svět získal, ale na duši ztrátu utrpěl… A Němci by kvůli jeho demisi Prahu s početnou německou menšinou nezničili, věděli, že jim tak jako tak spadne do chřtánu.

Karel Kříž, odpůrce americké radarové základny v ČR, píše v LN: „Máme riskovat preferenční destrukci středoevropského prostoru, kde český národ žije už 1500 let?“ Zajímalo by mne, preferenční destrukci jakého prostoru lze z našeho hlediska riskovat.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.