Pátek 9. března
Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl, že bývalý radní Prahy 10 Hrdlička a rovněž bývalý poslanec PS Doležal nežádali úplatky za pronájem obecních pozemků. Soud shledal hlavního svědka nedůvěryhodným. Rozsudek není ještě pravomocný, protože státní zástupkyně se odvolala. Případ je trochu podobný aféře Čunek (klíčová role „korunního svědka“). Oba obžalovaní se zřekli všech funkcí v ODS a Doležal z ODS vystoupil. K případu se ještě vrátíme (podotýkám, že pana Doležala vůbec neznám, shoda jmen je náhodná). „Jestliže Doležal zůstane čistý, jistě se bez problémů vrátí do politiky“, píše Pavel Verner v Právu. To chci vidět. K případu se ještě vrátíme.

Podle průzkumu agentury STEM věří u nás v Boha 28% lidí. Nevěří 48% (nevěřících proti poslednímu průzkumu ubylo 8%), 24% lidí neví. Co to znamená, že neví? Neví, zda věří nebo ne? Jak je to možné? Právě těchto lidí přibývá.

V článku o holandské straně Křesťanská unie v Právu se mluví o „Heidelbergerově katechismu“. Ve skutečnosti jde o Heidelberský katechismus (podle města Heidelberg).

Karel Škrabal píše v Mladé frontě Dnes o tom, že se u nás z Temelína stal „národovecký symbol“. Je mi líto, ale pokud tomu tak je, stalo se tak až poté, co se Rakušané do Temelína velmi intenzivně obuli na začátku devadesátých let v situaci, když už byl skoro hotový. Pohnutky, které rakouskou veřejnost a rakouskou politiku vedou k odporu vůči jaderné energii všeobecně a k temelínské elektrárně zvlášť, jsou minimálně stejně nejasné a podezřelé jako pohnutky obránců Temelína.

Ve věci dvou Gruzínců, kteří protestovali před časem před ruským velvyslanectvím proti deportacím svých krajanů z Ruska a byli následně obviněni z podněcování nenávisti ke skupině obyvatel, rozhodla soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 6 , že stát není národ a kritika jeho zahraniční politiky nemůže být trestná, protože nikoho nepodněcuje k nenávisti. To je velmi pěkně zformulováno, naši radost kalí, že se jí to povedlo až na druhý pokus, poté, co od ní v prvním oba obžalovaní dostali podmínku a odvolali se. Navíc tentokrát se zase odvolala státní zástupkyně. Kauzu bude třeba velmi pozorně sledovat, připomíná poněkud případ Jana Beneše, jen je ještě o jeden řád vykutálenější: má u našich soudů Rusko podobný statut (nechci napsat vliv) jako SSSR před rokem 1989?

Sobota 10. března
Václav Klaus pobývá v USA. Na základě minulých zkušeností se tentokrát chová velmi obezřetně. Zdůrazňuje, že mu jde hlavně o zrušení vízové povinnosti pro občany ČR, že se u amerických představitelů střetává se všeobecnou vstřícností, že Američané jednají s Rusy ohledně protiraketových základen a budou v tom pokračovat. Dokonce uvažují o tom, že by Rusy do projektu zapojili. Nebude tedy nakonec v Brdech ruská radarová základna? Bylo by zajímavé sledovat, jak by se postoj české veřejnosti a hlavně těch komunistických a sociálně demokratických starostů v Pobrdí pod tím dojmem proměnil.

Útvar pro odhalování organizovaného zločinu prý pátrá v pohraničí po zbraních ukrytých na sklonku druhé světové války wehrmachtem a „sudetskými Němci“ (údajně s nimi nyní kšeftuje organizovaný zločin). V té souvislosti zmiňuje o tzv. wehrwolf, organizaci, která prováděla „až do roku 1947“ v ČSR záškodnickou činnost. Potvrzují to prý čeští historici. Jak by ne, ti potvrdí všechno. Považuji zprávy o tomto sudetoněmeckém „odboji“ za nesmírně nafouknuté. V německých oblastech ČSR panoval prakticky od převratu krutý teror, na němž se podílely ruské jednotky i československé úřady, armáda a policie (jsou dokonce známy případy, kdy se ruští velitelé proti zvlášť surovým „výstřelkům“ českých ozbrojených jednotek postavili). Když u nějakého Němce našli zbraň, znamenalo to automaticky trest smrti. Za takových podmínek se odboj dělá ještě hůř než potom v padesátých letech. Zbraně, které se našly a najdou, budou pravděpodobně zbraně, které z nějakých důvodů ukryli vojáci Třetí říše.

ČSSD uvažuje mj. o tom, že by kandidovala na prezidenta Jiřího Dienstbiera. Zdá se, že by podpořit Dienstbiera nedělalo potíže komunistům ani zeleným. Tím by v PS hladce prošel, problémem je Senát, kde ani jedna z těchto stran nemá valnou podporu. Jiří Dienstbier by byl Václavu Klausovi důstojným protikandidátem: horší by mohlo být už snad jen to, kdyby oba prezidentovali současně (což ovšem ústava naštěstí nedovoluje).

Podle volebního průzkumu agentury Median vede ODS se 40,5% o 15% před druhou ČSSD (25,4%). Vedení ČSSD tomu příliš nevěří a já taky moc ne. Ostatní agentury mají úplně jiné a logičtější výsledky. Nedovedu si představit, že by ODS na nynějším způsobu vládnutí nakonec netratila.

Někdejší Čunkova sekretářka Urbanová prohlásila, že se minulý pátek u policejního výslechu projednávaly diáře pana Čunka s jejím diářem a z porovnání vyplynulo, že Čunek onoho inkriminovaného dne, kdy údajně došlo k předání úplatku, na radnici byl (Čunek tvrdí, že se toho dne účastnil výjezdního zasedání vlády ve Zlíně). Paní Urbanová, jak vidno, funguje už jako policejní mluvčí.

Kardinál Vlk prohlásil, že média dramatizují kauzu Svatovítské katedrály a živí animozitu vůči katolické církvi. Něco trochu podobného prohlásil před pár dny i Klaus, ten to zase myslil opačně. Pozoruhodné ovšem je, že hradní úředníci velmi přibrzdili ve své útočnosti a vyjadřují se zdrženlivě (dokonce i pan Jakl). Zřejmě dostali nové instrukce.

Předsedkyně Klubu otevřené demokracie v Senátu Soňa Paukrtová hodlá prý navrhnout, aby prezidentské veto musely přehlasovat obě komory parlamentu, dolní komora ústavní většinou. To by sice znamenalo zvýšení pravomocí senátu, ale hlavně a především naprosto neslýchané zvýšení prezidentských pravomocí. Je smutné, že jediným představitelem parlamentní strany, který se proti tomu rezolutně postavil, byl komunista Filip. Ostatní se spíše kroutí. Návrh naštěstí nemá šanci, znamená změnu ústavy. Klub otevřené demokracie je jakýmsi zbytkem po výbuchu US-DEU, jsou v něm mj. senátoři Mejstřík, Štětina, Schwarzenberg a Zlatuška. Jakýpak asi mají na návrh své předsedkyně názor?

Alexandr Mitrofanov doporučuje místopředsedovi vlády Čunkovi, aby odstoupil do vyřešení svého případu z vládních funkcí. Zajímalo by mne, jak se to dělá. Čunek může buď odstoupit, nebo neodstoupit. „Odstoupit do vyřešení“ nelze.

Právo uvádí fotografii Architektonického návrhu Národní knihovny z jiné perspektivy, než z jaké byla doposud v tisku představována, zhruba od vchodu na stadion Sparty. Dojem je úděsný. Pokud Právo rozměry stavby trochu nenadsadilo, ovšem.

Na summitu EU v Bruselu se zúčastnění dohodli, že do roku 2020 musí aspoň pětinu produkce elektřiny představovat energie získaná využitím obnovitelných zdrojů. Některé země (mj. i ČR) si ovšem vymínily, že „cíle“ pro jednotlivé země se teprve budou projednávat a budou závislé na souhlasu vlád těchto zemí (20% platí pro EU jako celek). Smysl takových ujednání mi uniká. Pozitivním důsledkem je, že se EU pořádně nedostala ke kritice projektu americké protiraketové základny. Mluvil o něm jen prezident Chirac, pochopitelně jej odsoudil, protože vede k již překonanému rozdělování Evropy. V Evropě, která vzniká sjednocováním Francie (též Německa) a Ruska, nebudeme mít lehký život.

Marta Švagrová poctila v Lidových novinách ty, kterým se nelíbí monstrózní návrh architekta Kaplického, následující barvitou charakteristikou: „Ozvali se ale zapšklí chytráčci, kteří se na slávě jiných přiživují aspoň plivancem, když jinak to nedokáží. Hrdost na schopného rodáka je jim cizí, zato závist je žene spolehlivě.“ To je správné: apelovat na národní hrdost nikdy neuškodí.

Pondělí 12. března
Nedělní televizní debata předsedy ČSSD Paroubka s místopředsedou vlády Čunkem byla ukázkou politické nekorektnosti organizátorů. Čunek přišel do studia ČT obtížen svým skandálem a tento skandál byl jedním z témat dvouhodinovky. Pánové Moravec a Paroubek pak měli snadnou práci. Nikdo nemůže na ČT chtít, aby dělala reklamu vládě, ale stejně by neměla dělat reklamu opozici. Čunek byl v té nezáviděníhodné situaci pochopitelně k Paroubkovi vstřícný (aby ho jeho sok moc netrápil) a Paroubek mu nakonec vyhověl. I kdyby byla vláda Čunka televizi sama nabídla, měla to ČT s odvoláním na okolnosti a objektivitu pořadu odmítnout.

Čunek, zahnaný do kouta, slíbil Paroubkovi mj. jakousi možnou) kooperaci při výběru prezidentského kandidáta. Paroubek nabídku milostivě přijal a zdůraznil, že společný kandidát musí být přijatelný pro „celou levici“ (rozuměj pro komunisty). Hledání zázračné osobnosti, která spojí lidovce, zelené, ČSSD a komunisty (dohromady by měli při třetím kole volby těsnou většinu) bude obtížné. Kandidát bude muset vyhovět podmínkám podobným jako jsou ty, co dostala chytrá dívka v pohádce (ani pěšky, ani přijet, ani oblečená, ani nahá…) Zdá se, že rekord v přijatelnosti zatím drží Jiří Dienstbier (i když lidovci ho, řekl bych, neskousnou), neodpovídá ovšem přání zelených, aby kandidátem byla žena. Nevím, snad by se to dalo spravit nějakou operací. Jiří Dienstbier patří k těm málo lidem, kteří by mě coby Klausovi protikandidáti přiměli k tomu, abych se skřípějícími zuby podporoval dosavadního prezidenta.

Jiří Paroubek není žádný troškař. Senát přišel s návrhem na rozsáhlé úpravy poslanecké (a senátorské) imunity, on by ji nejraději zrušil úplně. Nežijeme prý ani v absolutismu, ani ve starověkém Římě, prohlásil, poslanci a senátoři se nemají čeho bát. Jistě, zvlášť když budou poslouchat příštího premiéra (nebo dokonce prezidenta?) Paroubka. Pokud ne, je logické, že následky si ponesou sami. Návrh pana Paroubka je naprosto nehorázný. Nežijeme v absolutismu, ale v posttotalismu, je třeba si zachovat jistou dávku realistického škarohlídství a pro jistotu počítat s tím, že český politik je v určitých situacích schopný všeho.

Vicepremiér Čunek obhajoval v diskusi poplatky za léky, Paroubek byl proti. Jakýsi průzkum zjistil, že většina lidí je proti poplatkům. Dělat takové průzkumy je vyhazování peněz. Stejně bude většina lidí proti zvyšování daní.

Lukáš Jelínek opakuje v Právu nesmyslné tvrzení, že StB byla zločinecká organizace. StB byla politická policie. Politická policie nemá být, ovšem. Ale zakrývat neochotu brát její materiály s tou vážností, s jakou se berou policejní materiály, expresivním výrazivem, je směšná a průhledná finta. Pan Jelínek se dále pozastavuje nad tím, že Ústav paměti národa budou spravovat a minulost interpretovat politici a jejich věrní. Ale to se např. se „spravováním“ sudetoněmecké otázky děje minimálně od Česko-německé deklarace (viz česko-německá komise historiků apod). Nevšiml jsem si, že by pan Jelínek proti tomu někdy protestoval.

Československou církví husitskou dále otřásá skandál biskupa Bicana. Duchovní v čele s patriarchou by se z důvodů pochopitelných Bicana rádi zbavili, ale problém jsou řadoví věřící, kteří se za něho postavili. Ostatně jak by ne, když k církvi se hlásí i Jiří Paroubek a Václav Klaus.

Podle nejnovějšího průzkumu CVVM důvěřují čeští občané z mezinárodních organizací nejvíc OSN, výrazně méně EU a NATO. (Přitom důvěra v mezinárodní organizace všeobecně klesá.) To je zajímavé: OSN, naprosto bezmocná, směšná a v mnoha ohledech nemravná insituce, která v rozhodujících okamžicích zpravidla selhává, má důvěru. Nepřipadá nám nebezpečná, nic nám neprovede. NATO a EU, jakkoli jsou po úpadku Ruského impéria v jakési krizi a nepodařilo se jim nalézt novou tvář, jsou o dost akceschopnější. Těch se bojíme, protože by mohly přistřihnout křidýlka naší suverenitě. OSN nemůže žádnou suverenitu ohrozit. Nemůže skoro nic.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.