Úterý 20. února
Jiří Paroubek označil zprávu Lidových novin o údajném plánovaném spojení ČSSD a Ficova Smeru za cílenou kampaň, která má stranu poškodit. (Jde zejména o podezření, že by vplynutím do nového subjektu ČSSD unikla finančním nárokům advokáta Altnera, který ji zastupoval ve sporu o Lidový dům.) ČSSD požaduje, aby LN buď uvedly zdroj informací a důkazy o jejich pravdivosti, nebo aby okamžitě zprávu dementovaly. Přitom dobře ví, že žádné slušné noviny svůj zdroj prozradit nemohou. Je to zjevně další pokus Paroubkova vedení ČSSD o zastrašení tisku. Zdá se, že ČSSD má na podobné spory příliš mnoho peněz, člověk aby si začal pomalu přát: kéž ten dr. Altner ve svém sporu uspěje a pustí jim trochu žilou.

Podle dr. Pejchala, odpůrce vrácení Svatovítské katedrály katolické církvi, se změnou vlastnictví nic neděje, v katedrále se nadále budou konat bohoslužby. Jistě, ty se tam konaly i za totáče. Pan doktor se ve stopách zvěčnělého Pavla Dostála staví do pozice obránce nekatolických církví: „Otázka Svatovítské katedrály je však otázkou nejen všech občanů České republiky, ale také všech křesťanů. Proč jen katolické církve? Historicky se tu střídali protestanti s katolíky.“ To je podobná taktika, jakou zvolili komunisté po roce 1948. Tenkrát jim vyšla: díky kolaborantům typu Josefa L. Hromádky se jim tehdy ještě silné katolíky podařilo rychle izolovat a jejich církev brutálními opatřeními paralyzovat. Že by to těm ostatním bylo bývalo k něčemu dobré, těžko říci: jen Hromádka směl nadále dělat komunistickému režimu potěmkinské křoví. Není nejmenšího důvodu, proč by měly kostely patřit českému ateistickému (ne sekulárnímu, ale ateistickému) státu. K čemu potřebuje pan doktor Pejchal kostely? Problém je jedině v tom, že katolická církev, aby si na jejich údržbu mohla vydělat, musí podnikat a musí k tomu mít prostředky. Její provoz je díky historické zátěži nesmírně nákladný. Podle mého názoru jsou protestantské církve v lepší pozici a měly by uvážit, zda se na tenhle stát prostě nevykašlat a nepokusit se žít z vlastních zdrojů.

Podle průzkumu, který zadala v 27 státech britská stanice BBC, věří většina lidí na světě v soužití Západu a islámu. Já taky, jen mám strach, že k tomu bude nejdřív zapotřebí, aby Západ dokázal, že dokáže odrazit útok militantních islamistů. Nevěřím na žádný konflikt civilizací, ale na konflikt militantních islámských států a skupin s bohatým, nábožensky indiferentním a poněkud rozloženým Západem.

Jak se ukázalo, Tošovského navrhl do funkce šéfa Státní banky československé tehdejší ministr financí Václav Klaus. Poskytl k tomu MfD rozhovor, v němž mimo jiné říká, že institut lustrací v první polovině devadesátých let neexistoval. To ale není pravda, lustrační zákon byl přijet někdy na sklonku roku 1991 a pamatuji se, že když jsem (ještě za federace, v létě 1992) nastupoval do funkce Klausova šéfporadce, zažádal už pro mne Úřad vlády o lustrační osvědčení. Institut lustrací asi ještě neexistoval v době, kdy se Tošovský stal šéfem SBČS. Když se stal guvernérem ČNB, určitě už ano (Klaus ovšem uvádí, že to už byl problém prezidenta Havla a má asi pravdu).

Petr Pešek píše v Lidových novinách, že Rusové USA a Západ jen vydírají, protože se sami obávají nebezpečí z jihu a chtěli by se nějak zapojit do systému protiraketové obrany (sami na něj zatím nemají). O tom silně pochybuji. Rusové vědí, že prvním cílem Íránu a militantních islámských skupin bude Západ. Oslabení Západu by přivítali, protože by si mohli zase vzít zpátky to, co kdysi ztratili, a možná ještě navíc. Proto Írán a Severní Koreu podporují a chrání. Rusko dělá (a jako supervelmoc musí dělat) globální politiku a jeho heslem zůstává staré známé „Moskva - tretij Rim i četvjortovo ně budět“. Na přímou konfrontaci se Západem si (zatím) netroufnou, ruský imperialismus je tradičně zbabělý. Ve svých strategických úlohách dělají – rovněž tradičně – jedinou chybu: nepočítají s tím, že pokud islamisté uspějí (jako uspěl v Evropě Hitler na počátku čtyřicátých let), dojde velmi pravděpodobně i na ně.

Středa 21. února
Premiér Topolánek prohlásil ve Varšavě na besedě se studenty bohemistiky na téma vlastnictví svatovítské katedrály: „Přestože stavba byla z větší části vytvářena jako světská (jak na to proboha přišel?), je to památka, která by měla patřit církvi.“ Je přesvědčen, že církev by nebyla špatným správcem chrámu. Topolánek zjevně opět pocítil potřebu vyprofilovat se vůči Klausovi a zároveň seznal, že podobný názor se v Polsku setká s pochopením. Taky to zlepší vztahy ODS s KDU-ČSL. Při zvážení toho všeho si premiér zaslouží jakési uznání: jeho neomalenost ve vystupování trochu mate, je schopný jakési neideologické vstřícnosti a kompromisu, což politikům ODS odjakživa chybělo; prokázal to už při sestavování vlády. Horší to bude s ohlasem ve veřejnosti. Na ten hraje jako obvykle Paroubek. Ten hned Topolánkův výrok okomentoval: „Mně to připadá, že pan Topolánek je z jiného světa nežli já… Kdyby něco o této věci věděl, musel by tušit, že chrám nebyl vlastnictvím církve nikdy.“ Ekvilibristiky s vlastnickými vztahy ve středověku, na kterých si tak potrpí exhibicionisté typu Dušana Třeštíka, jsou ve skutečnosti nezajímavé. Kostely mají patřit církvím a basta. Jinak mne mrzí, že nemohu podobně jako pan Paroubek o Topolánkovi prohlásit o panu Paroubkovi, že je z jiného světa než já. Není. Jeho dvojníci mi pili krev až do roku 1989. Buzerovali mne v zaměstnání, psali o mně sprosté články do novin, sekýrovali mne nejdřív na vojně, po roce 1969 v různých dělnických a polodělnických povoláních, pak při výsleších na policii atp. Pan Paroubek pro mne znamená vítězný návrat minulosti. Jednou ta minulost zase odezní, ale toho už se bohužel nedožiju.

V nejnovější debatě o opětovném zestátnění Svatovítské katedrály zatím nezazněl hlas vášnivého kritika nálepek jako „patří všemu lidu“, „národní kulturní památka“ a vůbec pečovatelské role státu o cizí a většinou uloupený majetek Karla Steigerwalda. Asi hledá ještě pádnější argumenty a přesvědčivější formulace, než jaké použil v případu Tugendhat.

Hradní pán Klaus a jeho zbrojnoši jsou ovšem na koni. Ostentativně jednají s arcibiskupem Vlkem z pozice síly. Formulace „Očekáváme, že katedrála by se mohla vrátit Správě Pražského hradu v nejbližších dnech“ znamená, převedeno do hovorové řeči našich papalášů: „koukej navalit katedrálu, černoprdelníku, a to bez zbytečných cavyků“. Je na to dost hnusný pohled.

Pražský primátor a první místopředseda ODS Pavel Bém si setrvale udržuje druhé místo v žebříčku popularity českých politiků. Jeho pozice se nepochybně ještě zlepší, až se mu podaří pokořit Mount Everest.

„Dnes je Popeleční středa, pro křesťany začátek půstu“, píše Jan Jandourek v MfD. Správně snad měl napsat „pro katolíky“.

Podle Luboše Palaty v LN „není příliš těžké si představit, že bychom po krachu EU… mohli mít kolem poloviny našich hranic zcela jiné Německo než dnes“. Ve skutečnosti zcela jiné Německo už kolem našich hranic máme od nástupu Gerharda Schrödera. Dnešní vláda pokračuje ve Schröderově duchu (SPD jednoznačně, v CDU/CSU se sem tam někdo cuká). Emancipace od USA, koketování s Ruskem. Což je cena za to, že si západní mocnosti po šedesát let po válce pucovaly Německem boty. Změna je podle mého názoru nezvratná, její důsledky pro postkomunistickou střední Evropu nepředvídatelné. Pan Palata (a různí jiní chytráci) nás utěšují Američany. Jak ukázal vietnamský případ, jsou situace, kdy ani americká pomoc není k ničemu.

Historik Jaroslav Šebek píše v LN v souvislosti s „divokým účtováním“ ve Francii po druhé světové válce, že na jeho konci bylo „několik tisíc mrtvých přisluhovačů okupační moci“. Bylo by zajímavé zjistit, kolik z nich bylo skutečných a kolik takových, na něž si to jejich hlavně komunističtí spoluobčané vymyslili, aby si s nimi mohli vyřídit své soukromé účty.

Čtvrtek 22. února
V souvislosti s aférou kolem gripenů vyšlo najevo, že na některé představitele ODS (např. na předsedu Senátu Sobotku) se kdosi anonymně obrátil a pokoušel se je podplatit. Sobotka to neoznámil (v případě pokusu o korupci neexistuje oznamovací povinnost). Hlasoval pak (stejně jako celá ODS) proti grippenům. Advokát Teryngel míní: „Tím, že to neoznámili, nic neporušili, není to jejich zákonná povinnost. Ovšem ale čemu nebrání zákon, tomu brání stud, takže oznámit to byla jaksi jejich morální povinnost.“ Nemyslím si, že člověk má morální povinnost za všech okolností všechno prásknout, i když za minulého režimu to tak pro někoho mohlo vypadat.

Krajně levicové strany v italské vládní koalici zabránily premiéru Prodimu dodržet jím navrhovaný režim při stahování italských vojáků z Afghánistánu a povolit rozšíření jedné americké vojenské základny v Itálii. Prodi pak podal demisi. Britský premiér Blair oznámil další (masivní) stahování britských vojáků z Iráku. Západoevropské země se s dojemnou pečlivostí starají o to, aby se konflikt s militantním islámem odehrál pokud možno na jejich území. V jiném případě se zjevně nedokážou bránit.

V rámci náboru mládeže do ČSSD se Jiří Paroubek rozhodl navázat úzké vztahy s hnutím „Ne základnám“. Nevím, zda kapacitu těch „padesáti organizací“, které jsou v „hnutí“ sloučeny, poněkud nepřeceňuje.

I podle agentury CVVM se rozestup mezi ODS a ČSSD zmenšil. Koalice by v případě nových voleb sice i teď měla v PS rozhodnou převahu, ale jen díky tomu, že zelení od voleb zdvojnásobili svůj voličský potenciál, kdežto KSČM stagnuje. Pozoruhodné je, že KDU-ČSL přes problémy svého předsedy už neztrácí na preferencích. Zjevně pro ni hlasuje už jen tvrdé jádro příznivců, a to představuje 6-7%, i kdyby trakaře padaly. Pozoruhodné je, že tohle tvrdé jádro na sebe při volbách dokáže nabalit jen velmi málo dalších voličů.

Václav Klaus se vyjádřil v tom smyslu, že stát nemůže napravit veškeré křivdy vůči církvím. To samozřejmě nikdy nikdo nechtěl. K tématu se ještě vrátíme.

Chválit české politiky je věc riskantní a člověk obyčejně vzápětí dostane po zásluze přes nos. Pochválili jsme Topolánka, neboť v Polsku prohlásil, že by mu nevadilo, kdyby Svatovítskou katedrálu vlastnila církev. Nato se jeho tajný rada Zahradil dal slyšet, že „musel pozdvihnout obočí“. Topolánek řekl, že slova o katedrále byla „jeho osobním postojem“. Nevadí mu katedrála v rukou církve a nevadí mu ani katedrála v rukou státu. Pan Topolánek zraje pro bobříka vyčůranosti. Nechce vůbec nijak vstupovat do probíhajících soudních sporů. Nejvyšší soud se ovšem pouze usnesl, že spor je politikum a že soud je nekompetentní udělat něco jiného, než potvrdit rozhodnutí odpovědných orgánů komunistického Československa z roku 1954. Na tomto stanovisku něco málo pravdy je. Vlastnictví katedrály závisí od celkového řešení vztahu státu a církví, a ten musí být vymezen zákonem. Nejsem právník a nezabýval jsem se podrobně problematikou vlastnictví Svatovítské katedrály (jako laik si ovšem myslím, že kostely mají patřit církvím, a nejsem ochoten o tom diskutovat), nicméně zajímalo by mne, co by se stalo, kdyby Nejvyšší soud jenom zrušil platnost vládního nařízení z roku 1954 a obnovil by se stav, který platil předtím. Pak by možná poukaz na to, že další řešení sporu je věc politická a soudy se do ní nadále nemají co plést, byl na místě.

Ruský ministr zahraničí Lavrov má starost o osud demokracie v ČR. Prý zdejší mocipáni neberou ohled na veřejné mínění a na mínění spojenců (má zřejmě na mysli servilní vyjádření německého ministra zahraničí). Zbývá už jen, aby Paroubek, Filip a několik dalších napsali zvací dopis, a na ruzyňském letišti může opět přistát pár divizi k obnově demokracie v ČR (upřímně řečeno nevěřím, že by tuhle operaci Rusové v současné době zvládli). Lavrov nazval Steinmeierovo stanovisko „čestným postojem“. Čest v pojetí ruského samoděržaví nejlépe popsal Lavrovův krajan, totiž Jevgenij Zamjatin, ve známém románu My: záškodníci, kteří chtějí kompromitovat pokrokové lidově demokratické zřízení, jsou v něm podrobeni tortuře, která spočívá v tom, že delikvent je umístěn pod velký skleněný zvon, odkud je odčerpáván vzduch. Vedoucí diverzantka se ani po několikeré opakované proceduře nepřiznala. „Ostatní byli čestnější,“ vypráví Zamjatin, „přiznali se už při prvním mučení.“ Pan Steinmeier, jak vidno, je ještě daleko čestnější. Mučit ho nebylo třeba.

ČSSD je pro individuální odškodnění majitelů domů. Chce totiž vést dělící linii na jedné straně mezi našinci, kteří domy (privátně) vlastnili i v době komunismu a museli utrpět nejednu újmu, a dále mezi těmi našinci, kteří domy po zásluze restituovali, a na druhé straně mezi cizáky, kteří tu po změně režimu nakoupili nemovitosti, ačkoli věděli, že v dohledné době nebude možné z důvodu sociálního i veřejného zájmu problém nájemného řešit (rozuměj žádný politik si z populistických důvodů netroufne navrhnout a prosadit nějaké radikální řešení). To ovšem věděli nebo aspoň mohli tušit i ti čeští vlastenci, kteří restituovali nebo si jen domy podrželi. Pokud tomu dobře rozumím, je třeba zahraniční hejly vytrestat jakousi daní za blbost: ti pitomci předpokládali, že v téhle zemi bude v budoucnu přece jen snaha řešit problém soukromého vlastnictví nějakým civilizovaným způsobem.

Naši „sedláci“ chtějí před hypermarkety Intersparu, kde upřednostňují před českým rakouské maso, vylepovat plakáty apelující na vlastenecký cit nakupujících. Plakáty nápadně připomínají známou píseň „Nekupujte u Židů cukr, kafe, mouku, protože nám zabili modrookou holku“, s tím rozdílem, že tentokrát jde o Rakušany, což je ovšem v českých očích něco vzdáleně podobného. V čele protestů stojí Agrární komora. V letáku se mluví o „sedlácích“. Sedláci byli u nás vyhubeni jako třída už v prvních dvaceti letech bolševismu. Zbyli jenom pracující, tj. mužici, a obrovité státní zemědělské podniky nazývané pokrytecky „JZD“. Koho vlastně zastupuje Agrární komora? Těch pár přeživších potomků skutečných českých sedláků, nebo překabátěnou komunistickou zemědělskou velkovýrobu? (Chápu, že restituce stavu před bolševickým zplanýrováním českého zemědělství nebyla možná; jen bych prosil, aby si ti lidé neříkali „sedláci“. Je to drzost.)

Problém s americkou základnou nabudil našeho prezidenta natolik, že se rozhodl jednat. Vypraví se do USA a bude o věci jednat možná se samotným viceprezidentem Cheneym. To je dobrá zpráva, Bush se s ním zjevně pořád ještě bavit nehodlá. Doufám, že pan prezident vysvětlí zpupnému Američanovi to, co kdysi hrdě vmetl do tváře americkému velvyslanci v Praze (a kvůli tomu ho Bush ignoruje), totiž že jsme tu na cizí jednotky (totiž ty ruské) alergičtí, a proto se nesmí nikdo divit, že sem ty cizí jednotky (totiž americké) prostě nepustíme.

„Svaz bojovníků za svobodu“ hodlá navrhnout, aby Lány byly přejmenovány na „Masarykovy Lány“ na počest našeho prvního prezidenta. Bojovníci jsou troškaři. Proč jen Lány? Nebylo by vhodnější přejmenovat celý stát na Masarykovu Českou republiku?

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.