Pátek 22. prosince
Prezident Klaus včera odmítl jmenovat vládu, s jejímž složením ho seznámil premiér Topolánek. Odkázal na to, že nemá zajištěnu v PS podporu, a on již dříve dal najevo, že nechce kabinet závislý na „obchodu s jedním hlasem doleva či doprava“. Uvedl, že se zásadně rozchází s předsedou vlády v názoru na prosazení vlády a že návrh hrozí vznikem dalších politických či dokonce ústavních krizí. Vyzval proto premiéra, aby se pokusil najít řešení, jež by jeho obavy minimalizovalo (tj. širší podporu nebo aspoň toleranci vlády). Dále uvedl, že „i z důvodů velmi křehkých vztahů s Rakouskem“ nedovede pochopit, proč Topolánek považuje Schwarzenberga za vhodného kandidáta na ministra zahraničí. Zároveň se zvedla vlna reptání v ODS, zejména v pražské a asi taky středočeské organizaci, nad tím, že se Topolánek vzdal pro ODS ministerstva financí (Topolánek se rád zbavil Klausova nohsleda Tlustého, nicméně resort byl v minulosti pro pravostředé vlády klíčový a ODS si ho vyhrazovala pro sebe). „Někteří vedoucí činitelé ODS“ (přesněji řečeno nejspíš Zahradil) taky sdílejí Klausovy výhrady ke Schwarzenbergovi s tím, že by mohl problematizovat „poválečné uspořádání“ - tím mu ovšem krutě křivdí, pan Schwarzwenberg je, jak jsem se mnohokrát přesvědčil, oportunista, kterého něco podobného nikdy ani ve snu nenapadlo a taky nenapadne. Věcně na prezidentových námitkách a hlavně na námitkách ODS něco je (u Schwarzenberga nesedí jen to nehorázné zdůvodnění, problém je, že by mohl, nebo dokonce musel slyšet na ostentativní antiamerikanismus zelených), formálně znamená prezidentovo stanovisko nepřípustné vměšování do oblasti praktické politiky, kde mu ústava neposkytuje žádné pravomoci. Prezident bezprostředně po negativním ohlasu na své kroky trochu zaváhal (jeho mluvčí prohlásil, že prezident ovšem vládu jmenuje), pak ho to přešlo (mluvčí se opravil v tom smyslu, že prezident někdy nějakou vládu jmenuje). Jde o mocenský boj dvou frakcí v ODS, z nichž jedna má navíc intenzivní podporu z Hradu. Je ze zásadních důvodů nutné, aby Topolánek stál na svém (jinak se cestou precedentu pokřiví český politický systém, ODS zůstane bezmocnou depoziturou Hradu a postupně ztratí veřejnou podporu). Zatím, jak se zdá, trucuje. Je ovšem otázka, zda se nedočká obvyklé reakce ze strany KDU-ČSL, Čunek už vyjádřil pochopení pro prezidentovo stanovisko a zaujal postoj nezúčastněného (Klaus a Topolánek si to musí mezi sebou vyřídit). Paroubek a Filip se rozplývají nad Klausovou státnickou moudrostí. Být Klausem, styděl bych se za tuhle chválu.

Zdá se, že zvolit Ježíše polským králem se skupině poslanců Sejmu nepovede. Zatrhne to polská církevní hierarchie. Arcibiskup Žiczinski upozornil, že do kompetencí Sejmu nepatří vymezování Kristova místa a jeho role. To je respektabilní a vyčerpávající vyjádření. Snaha přeměnit Polsko na teokratický stát íránského typu (s tím rozdílem, že místo islámu by v něm zaujal jakýsi národní katolicismus) asi neuspěje a moderní koncepce sekulárního demokratického státu, v němž se křesťanství prosazuje každodenním konáním věřících a ne ukazy načalstva, se přece jen prosadí, přesněji řečeno udrží.

Sobota 23. prosince
Poté, co se Václavu Klausovi podařilo zasít rozkol do ODS, celý se zklidnil a prohlásil, že jeho odmítavý postoj k nové Topolánkově vládě je záležitost politická, nikoli ústavní, a že nakonec vládu jmenuje. Rozčiloval se jen, že mu Topolánek přinesl hotový seznam a žádné jméno s ním předem nekonzultoval (proč by to Topolánek dělal, Ústava mu to nenařizuje a v případě své první vlády to taky nedělal a Klaus se nijak nezpěčoval ji jmenovat). Je zajímavé, jak se Klaus i Zeman zároveň pokoušejí zničit strany, které „udělali“. Klaus je zatím podstatně úspěšnější. ČSSD přišla díky Melčákovi o „stovku“, ale ODS je docela rozpolcená. Proti Topolánkovi se zjevně vzbouřily regiony, které bolestně zasáhla skutečnost, že Ministerstvo pro místní rozvoj (penězovod z Bruselu do regionů) připadne lidovcům. Je ovšem zajímavé, že proti Klausovi se postavil i exmístopředseda ODS Miroslav Macek (je to už podruhé, kdy Macek zaujal v podstatě racionální stanovisko – poprvé to bylo během kongresu ODS, když byla řeč o třetím pokusu a předčasných volbách). Macek zjevně na rozdíl od Klause, Béma a odéesáckých regionů nepodceňuje Paroubka.

V rozhovoru pro MfD prohlásil Klaus o Schwarzenbergovi, že je Rakušan. To samozřejmě není pravda a Klaus to nemůže nevědět. Jinak by jistě byl důsledný a protestoval by už v okamžiku, když Schwarzenberg kandidoval na senátora.

Předseda KSČM Filip navrhuje, aby PS usnesením požádala Klause, o odebrání mandátu Topolánkovi (zjevně nejde o poslanecký mandát, ale o mandát k vytvoření vlády). Paroubkovi se prý nápad zamlouvá. Byla by to zajímavá generální zkouška na Paroubkův třetí pokus. Zároveň by se poslanci mohli rovnou usnést, že Topolánka pověsí před hlavní vchod do PS za nohy na lucernu. Ústavně by obojí bylo srovnatelně čisté. Připomíná to Haškova zešílevšího soudce, který odsoudil v jakémsi občanskoprávním sporu jednoho z účastníků k trestu smrti a nařídil soudnímu sluhovi, aby rozsudek neprodleně vykonal: „jdou a pověsej ho na klepadle“. Komunisté bohužel v minulosti už mnohokrát prokázali, že to, co je u Haška legrační nadsázka, dokážou docela vážně a důsledně realizovat.

Trojkoalice se pokusila vyjít Klausovi vstříc a zmírnit jeho obavy z toho, že pokud se dostane k moci, nebude mít šanci obhájit prezidentský úřad. Navrhuje přímou volbu prezidenta. Přímá volba prezidenta ovšem předpokládá změnu ústavy a na tu trojkoalice určitě mít nebude. Navíc Klausovi nejde jen o znovuzvolení, ale taky v neposlední řadě o to, aby měl ODS pod kontrolou. Topolánek se mu pokouší vymknout. Chová se k němu podobně nevděčně jako v roce 1968 Dubček vůči Brežněvovi.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.