Pátek 1. prosince
Česká vláda se dohodla na smírném řešení sporu s japonskou bankou Nomura. K podstatě problému se nechci vyjadřovat, nejsem ekonom. Jako laik cítím jistou úlevu, že ČR nebude muset po průšvihu s CME platit další desítky miliard korun (a např. nasazení přepadového policejního komanda považuji ze strany státu za poměrně nestandardní způsob řešení finančních problémů). Připadá mi jen zvláštní, když se vláda s protivnou stranou dohodne písemně na tom, že se obrátí na prezidenta s žádostí o milost pro obviněné bankéře. Staví ho tak do dosti nemožné situace.

Premiér Topolánek se dnes sešel s předsedou ČSSD Paroubkem a připravovali program pro dnešní schůzku představitelů obou stran. Mluvili prý především o programových záležitostech. Paroubek odmítá “čtyřkoaliční“ projekt (se zelenými), tvrdí, že zelení jsou v jednáních „tak trochu navíc“ ale „snad ničemu neškodí“. ODS a ČSSD by si měly vyjasnit tuhle věc, statut, jaký mají při jednáních zelení (pro ODS účastník, pro ČSSD pozorovatel, který nepřekáží), je pro ně ponižující a směřuje k možnému konfliktu. Konflikt by přišel ČSSD vhod.

Dr. Rath se nedomnívá, že by byl předseda PS Vlček vázán nějakým slibem. On by rozhodně nehlasoval pro Vlčkovo odvolání, jak se Vlček za poslance ČSSD zavázal. Dr. Rath jak vidno nedrží zásadu, že dané slovo platí. Bez této zásady se nedá dělat žádná rozumná činnost, tedy ani politika: přesněji řečeno dá se dělat jen politika zcela specifická: taková, jako se u nás dělala od roku 1948 do roku 1989. Tenkrát to ovšem politici (komunističtí) netvrdili na plnou pusu.

Exministryně Buzková se vzdala mandátu v pražském zastupitelstvu. Zdá se, že nezvládla umění odejít. Správně tušila, že ji Paroubek ve vedení strany nesnese, ale nechala se umluvit, aby kandidovala za ČSSD v Praze, načež ji obvinili (právem nebo neprávem, ale každopádně se to hodilo do krámu) z nedbalého vedení kampaně a svedli na ni špatný pražský výsledek. Nynější její zdůvodnění (zastupitelský mandát nepřevzala „z osobních důvodů“) je nejasné. Kdyby byla před časem odešla zcela rezolutně a najednou a nezdůvodňovala to tak, že ji každý musí podezírat z vykrucování, měla by dobrou šanci se za čas vrátit. Paní Buzková se bohužel chovala tak trochu (připouštím, že analogie je v tomto případě velmi volná, ale něco na ní je) jako Dubček po srpnu 1968.

Polský ministr školství navrhuje, aby mládež do 16 až 17 let měla vycházky jen do 22 či 23 hodin (a ven směli zase až po páté hodině ranní. V noci budou zřejmě v polských obcích obcházet biřici a kontrolovat věk těch, co ještě pobíhají venku. Polská vláda funguje (v první řadě díky panu ministrovi) jako generátor mimořádně pitomých nápadů.

ČSSD prý není jednotná v názoru na novou vládu. Část (např. místopředseda Sobotka) se domnívá, že by strana měla jít do opozice a vládu jen tolerovat, část (předseda Paroubek) je pro účast ve vládě (kde ovšem, jak se zdá, chtějí být jen jednou nohou). Náhlý rozpuk plurality uvnitř ČSSD mi připadá podezřelý. Každopádně teď Paroubek může tvrdit: víte, já mám ve straně potíže, a když nebudete v koaliční dohodě rozumní, tak…

Místopředseda Nejvyššího soudu Bureš, jehož jmenování bude nyní co do ústavnosti zkoumat Ústavní soud, tvrdí, že pět ústavních soudců (jmenuje je) jsou v jeho záležitosti podjatí, protože se kamarádí s odvolávanou předsedkyní ÚS Brožovou, která si u ÚS na jeho jmenování stěžuje. Podjatá je i soudkyně Lastovecká, která se jeho případem zabývá. Nejlepší by možná bylo, kdyby si dr. Bureš najmenoval přímo senát, který se na ÚS smí jeho případem zabývat.

Sobota 2. prosince
Komunisté chtěli v Poslanecké sněmovně prosadit usnesení, které by vládě zakazovalo pokračovat v jednání s USA o umístění protiraketové základny v ČR. Nepodpořila je však žádná další strana. Protože ani KSČM, ani ČSSD, ani zelení zase nepodpořili návrh ODS a KDU-ČSL, aby sněmovna vzala na vědomí zprávu vlády o jednáních ohledně základny, nezaujala PS k věci vůbec žádné stanovisko. To je pro další politickou orientaci ČR slibná věc. Věci, na kterých se občanské strany a rudý blok neshodnou, budou prohlášeny za neexistující. Zelení by prý preferovali projekt vzniklý spoluprací v rámci NATO nebo ještě lépe EU. Až se takový projekt dostane do stádia, kdy by se o něm mělo rozhodovat, bude jeho prosazení v ČR snadné: bude tu spousta místa a žádní lidé.

Předseda PS a stínový ministr zahraničí Zaorálek zaštítil seminář, který by se měl konat příští týden v PS pod názvem „Pražská výzva pro Irák“. Má ho pořádat blíže neurčená „skupina irácké opozice“. S konáním semináře nesouhlasí ani ministerstvo zahraničí, ani irácké velvyslanectví. Pan Zaorálek nemá ani seznam účastníků, byl pouze ujištěn, že půjde o „politické a akademické osobnosti velmi dobře známé na české a irácké politické scéně“. Bude mezi nimi i prof. dr. Usáma bin Ládin? Pan Zaorálek je zjevně zcela neohrožený. Co, to si laskavý čtenář doplní.

„Češi bojují za svého Ježíška,“ (a roste odpor proti symbolu nadnárodních monopolů Santa Clausovi), píše se v MfD. K článku se vrátíme.

Dr. Rath, jak nyní vychází najevo, vedl originální a neobyčejně sugestivní předvolební kampaň v Karlových Varech. Na předvolebním mítinku se zavázal, že zabrání osobám ve vedení Karlovarského kraje a jejich blízkým v přístupu k lékařské péči v pražských nemocnicích, které má pod kontrolou ministerstvo zdravotnictví. Teď se za to musel písemně omluvit náměstkovi karlovarského hejtmana Červenkovi (z konkurenční ODS). Nepochybuji o tom, že něco podobného je v silách a schopnostech dr. Ratha, a to po omluvě stejně jako před omluvou. Nechápu jen, proč o tom mluví na veřejnosti.

Pondělí 4. prosince
Předseda ODS má představu vlády, na níž by se dohodly ODS, ČSSD, KDU-ČSL a zelení, ovšem s tím, že o složení vlády rozhodne její předseda, tzn. on. Nemá to znamenat, že představitelé všech stran, účastných v dohodě, by se ocitli ve vládě. Zvlášť nestojí o to, aby ve vládě seděli představitelé ČSSD. Tato představa mi připadá nesmyslná a pro všechny kromě ODS nepřijatelná. Proč má nést odpovědnost za vládu strana, která nebude mít možnost její činnost ovlivnit tím, že se zúčastní její práce? Na podobnou podmínku může přistoupit jenom idiot. Tak to dopadá, když někdo zavrhne reálnou, i když nepohodlnou možnost (předčasné volby, jichž lze ovšem dosáhnout pouze riskantní cestou) a vybírá si místo toho možnosti nereálné, jichž nelze dosáhnout nijak.

V Turkmenistánu zadrželi české dopravní letadlo, na jehož palubě byla řada papalášů včetně (dosluhujícího) náčelníka generálního štábu Štefky. Česká armáda byla pár hodin nebojeschopná, protože její braintrust byl úplně ochromen. Naštěstí toho nikdo z našich sousedů nevyužil. Na turkmenské úřady zjevně nepůsobila ani skutečnost, že ČR je obávaným vítězem druhé světové války. Letadlo bylo propuštěno až poté, co údajně ministr zahraničí Vondra závazně slíbil, že v ČR, která je momentálně bez úředního náboženství, bude zaveden kult turkmenbašiho (prezidenta Saparmurata Nijazova) a že patnáctimetrová socha nového božstva bude umístěna na prázdný podstavec po Stalinově pomníku. Stavební práce mají být zahájeny neprodleně. Bouří se pouze poslanec Karas a klerikální křídlo KDU-ČSL.

Poté, co v MfD nahráli skrytou kamerou Marka Dalíka, jak si pouští pusu na špacír (v tuto chvíli je už jasné, že Dalíkovo „my“ neznamenalo „ODS“, protože pan Dalík nemá ani ve straně, ani ve vládě pražádné funkce, nýbrž pouze „já a můj kamarád Topolánek“), rozhodl se předseda ODS, že vůči novinářům přitvrdí: „Novináři vždy usilovali o ochranu zdroje, teď si říkají o to, abych já svůj názor přehodnotil“ (cituji dle Práva). Když chcete, holoubci, abych zohlednil vaše profesní zájmy, musíte se chovat jak se patří vstřícně. Jaký je vlastně rozdíl mezi Topolánkem a Paroubkem? Ten, že Paroubek by své záměry takhle hloupě nevyzvonil.

„Slavnou bitvu u Slavkova zase vyhráli Francouzi,“ zní titulek v Právu. Příště však bude konečně učiněno spravedlnosti zadost a dostane se i na rakousko-ruskou koalici, aby pořád nevyhrávali jedni a ti samí. Protestovat by ovšem měl Svaz bojovníků za svobodu: půjde o flagrantní případ přepisování historie.

Jak už jsem předestřel, nechci se vyjadřovat meritorně ke sporu Česká republika versus Nomura. Jenom jednu laickou poznámku, která mne napadla nad nebesky uklidňujícím článkem Pavla Párala v dnešní MfD, si nemohu odpustit: akce „České pivo“ je podle mého názoru krystalicky čistý příklad tunelu. A měla by být také podle toho ohodnocena.

Můj oblíbený autor Luboš Palata (řečeno s Palackým: kdyby shodou okolností neexistoval, museli by si ho Češi vymyslet) píše v Lidových novinách, že v Rakousku jsou Češi považováni za příbuzné Boratových Kazachů. Nejen že jsou za příbuzné považováni, oni jimi opravdu jsou! K tématu se ještě vrátíme.

Taktéž v Lidových novinách se na jedné stránce zabývají smutným zdravotním stavem Fidela Castra a Augusto Pinocheta. Nejsem Pinochetovým příznivcem, ale srovnávat ho s kubánským banditou je nevěcné. Nepřál bych sice žít pod jedním ani pod druhým, ale kdybych si už musel vybírat, nebudu váhat ani vteřinu (čímž ostatně jen opakuji v jiné situaci to, co kdysi řekl Winston Churchill).

A rovněž v Lidových novinách srovnává Marek Kerles (psychologicky) postoj Rakušanů k Temelínu s tím, jaký postoj by zaujali Češi k ukrajinské elektrárně, kdyby sousedili s Ukrajinou. Srovnání je naprosto nevěcné, černobylská katastrofa bylo něco naprosto jedinečného a výjimečného i v kulisách ruské komunistické veleříše.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.