Pátek 6. října
Exministr Svoboda způsobil svým včerejším prohlášením, které vzápětí napůl dementoval (prý šlo z jeho strany jen o akademické vypočítávání možností) skutečné pozdvižení. Opět se bouří členstvo, pražská organizace, do níž exministr patří, od něho žádá veřejnou omluvu. Vedení strany bude teď chtít od všech svých poslanců revers, že nedají svůj hlas vládě, jež se bude opírat o komunisty. Kdo odmítne podepsat, má se vzdát mandátu. Je před volbami a funkcionáři se obávají hněvu členů a voličů, kteří mají nad lidoveckými papaláši momentálně navrch. Takže ti, pro než doposud byla KDU-ČSL dobrým bydlem a teď cítí, že se pomalu stává Titanikem, budou muset své zaječí úmysly o měsíc odložit. Po volbách se ukáže.

České velvyslanectví odmítlo účast na oslavě Havlových sedmdesátin v Berlíně, které pořádá tamější České centrum. Spolková vláda tam totiž vyslala náměstka státního ministra pro kulturu Schäfera, který údajně urazil oběti nacismu, když se při zahajování jakési výstavy ve Weimaru zmínil o utrpení Němců při odsunu a nezmínil přitom utrpení vězňů z někdejších koncentračních záborů, kteří byli také přítomni. Výtky tohoto typu velmi nápadně připomínají vyvádění islámských fundamentalistů kvůli údajným urážkám proroka. Utrpení vyháněných Němců a utrpení vězňů v koncentráků mají dvě společné věci: jednak jsou si podobné (v obou případě jde o utrpení) a jednak způsobovat lidem vědomě takové utrpení je hnusné svinstvo. Vůbec však není pravda, že by se o nich muselo mluvit vždycky jedním dechem. Požadují to ti, kteří mají na svědomí vyhnání a byli by rádi, kdyby se jejich vina nějak okecala.

Senát odklepl novelu volebního zákona do PS, podle níž budou mít nyní voliči možnost udělit čtyři preferenční hlasy místo dvou. Změna je líbivá, ale nesmyslná, vyvolá mezi kandidáty jedné strany orgie populismu a vnitřní zápas a znemožní stranám odpovědně sestavovat kandidátky – přitom volič nevolí lidi, ale strany, je zcela legitimní, aby o tom, kdo má sedět v PS, rozhodovaly stranické orguány a když už chce mermomocí někoho zvýhodnit nebo znevýhodnit, dva preferenční hlasy mu bohatě stačí.

Pavel Verner píše v Právu: „Bojovně naladění mladíci bez dospělé zkušenosti s totalitou i zralí muži se špatným svědomím (mnozí si kdysi s komunisty zadali) malují obraz české společnosti, na němž tuzemští komunisté jako by se drali k absolutní moci, mnoho jim k tomu nescházelo, a my ostatní čelíme akutnímu nebezpečí nástupu rudé totality.“ Sám za sebe považuji toto obvinění za obrovskou drzost.

Tamtéž vyzývá Petr Uhl k revolučnímu povstání lidu, pokud Topolánek okamžitě neodstoupí a prezident okamžitě nejmenuje jeho nástupce. Revoluce se dá uspořádat velmi snadně. C. a k. Štěchovy státní odbory vyšlou do Prahy jako obvykle sadu autobusů s třiceti tisíci zájemci o zájezd do metropole, každý tentokrát dostane flašku tuzemáku, kterou musí cestou povinně vypít. A na Staroměstském náměstí se pak uspořádá jakási replika února 1948. Že by někdo demonstroval proti úřední odborové demonstraci, je stejně nepravděpodobné jako v únoru 1948. Bude to revoluce jako vyšitá, jen se to všechno musí sfouknout za dvě hodiny, pak revolucionáři vyrazí na nákupy a do hospod.

Paní Topolánková si v novinách stěžuje, že jí a její rodině manžel „systematicky, řekla bych přímo cíleně, konstruktivně, chladnokrevně tak dlouhou dobu lhal“. Ať si to s ním tedy vyřídí obvyklým způsobem, v rozvodovém řízení, neotravuje tím zbytečně několik milionů lidí a netříská z toho politický kapitál. Je to nestoudné.

Martin Weiss píše v Lidových novinách v souvislosti s vyjádřením Cyrila Svobody, že lidovci dnes začínají tam, kde Unie svobody včera skončila. To je omyl, podstatný rozdíl mezi oběma stranami je v tom, že Unie svobody prakticky neměla žádné členstvo, kdežto KDU-ČSL ho má, a je to členstvo početné, které navíc, jak se ukazuje, na sobě aspoň zatím nenechá dříví štípat. V tom je obrovská výhoda téhle strany. Weiss taky píše, že liodovcům nikdo nezakázal, aby se stali českou CDU/CSU. Tento argument považuji za krajně nekorektní: zakázali jim to čeští voliči, kteří nikdy nedají hlasy straně, co má v názvu křesťanství. Křesťané jsou podle průměrného českého člověka cvoci, co věří nesmyslným pověrám a upalovali čarodějnice.

Na otázku „Vidíte ještě nějakou možnost opakovat spolupráci se Stranou zelených a KDU-ČSL?“, odpovídá v Lidových novinách ministr Nečas: „Řeknu své osobní stanovisko, pevně věřím, že ano, protože je evidentní, že došlo k takovému propletení zájmů a postojů komunistů a sociálních demokratů, že ty dvě strany jsou v podstatě neodlišitelné, což musím velmi otevřeně říci, že se divím i komunistům, protože oni budou na tomto spojenectví ztrácet, protože jim bude pan Paroubek přetahovat voliče.“ Pan ministr má úplně pravdu, jen nevím, jak se ta jednou promarněná koaliční příležitost dá znovu zopakovat.

Sobota 7. října
První místopředseda ODS Nečas kritizuje některé své kolegy, že se nesoustřeďují na předvolební boj, ale ohlašují své ambice pro chystaný volební kongres ODS. Ve hře je ovšem taky a v neposlední řadě místo pana Nečase. Zdá se, že nastupují krajští hejtmani a že jejich nástup by mohl znamenat výměnu posarejevské klausovské garnitury včetně pana Nečase. Možná, že by se pak změnily vztahy k čestnému předsedovi, garnitura jeho věrných by mohla být aspoň trochu oslabena. ODS by to nesmírně pomohlo.

Podle „exkluzívního bleskového průzkumu pro Právo“, který provedla agentura STEM, si 53% lidí přeje za premiéra nestranického odborníka. Pokud to má být hlas pro „úřednickou vládu“, která má dovést zemi k předčasným volbám, je to rozhodně věrohodnější, než následné tvrzení, že Paroubka chce za premiéra o 8% víc lidí než Topolánka. Tomu si troufnu velmi nevěřit, vyvolává to podezření, že průzkum se konal pouze mezi čtenáři Práva. Nepochybuji o tom, že lidé nejsou z Topolánka vůbec nadšeni (není taky proč), ale z jiných průzkumů vyplývá, že Paroubka s jeho nesnesitelnými manýrami má dnes už každý plné zuby.

Některé lidovecké poslance (přesněji řečeno Kalouska a Ambrozka, což je podle dnešního Práva „část lidovců“) rozhořčila forma, jakou byli zavázáni k tomu, aby nepodporovali vládu opírající se o hlasy komunistů. Měli by si laskavě uvědomit, že řadu lidí, kteří je volili, rozhořčil nehorázný cynismus, s jakým byli a nepochybně ještě jsou ochotni vykašlat se na závazné předvolební sliby. Rozčilovat se nad výzvou, aby se v případě, že chtějí podporovat paroubkobvsko-komunistickou mesalianci, vzdali mandátu, je navíc pokrytecké, dobře vědí, že je k tomu nemůže nikdo donutit. Vypadá to jako rozčilení lidí, kteří se odhodlali zradit to, k čemu se zavázali, a pořád jim v tom nějací neodpovědní šťouralové chtějí zabránit. Ambrozek se ptá, zda pořád ještě platí svoboda pro poslance. Ovšem, pořád ještě platí svoboda pro lidovecké poslance, aby se, budou-li chtít, chovali jako prasata. Je ovšem důležité, aby, pokud se tak rozhodnou, všichni věděli, že se skutečně jako prasata chovají, a dávali jim to nepokrytě najevo.

Předseda Senátu Sobotka si myslí, že odvolat nyní Topolánka z čela strany by mohli jen blázni. Obávám se, že by to byl naopak racionální krok, pan Topolánek selhal na celé čáře.

Krajští hejtmani (všichni až na jihomoravského Juránka jsou ODS) se vyslovili pro co nejkratší termín k předčasným volbám. Možná, že nekratší cestou jsou teď už opravdu ty dvě zbývající nominace. Formálně vzato by Paroubek měl dostat příležitost (a nevím, zda bude možné se tomu technicky vyhnout). Je ovšem jasné, že Paroubek může uspět, jen pokud se někdo z poslanců rozhodne jednat nečestně.

Paroubek slibuje, že jeho vláda nebude jednobarevná a že nabídne místo i „zástupci ODS“. Jednoho už má po ruce, je to ten Pečenka, co pomáhal dr. Rathovi zbavit se ředitelky VZP Musílkové.

Platy duchovních vyjdou na miliardu, zlobí se v Právu. Darmožrouti! Správně by za to, že jim naši pracující a jejich odpovědní představitelé dovolí šířit opium lidu, měli ještě platit.

Taktéž v Právu se píše, že ODS je „zaskočena billboardy“ (zesměšňujícími její politiky). Z ničeho nevyplývá, že by byla zaskočena, nikdo není zaskočen, všichni jsme si už dávno na tyhle špinavé manýry zvykli, a tak předpokládám, že lidé z ODS taky. Navíc je to už dost ohrané. Představovat si, že by za kampaní stála ČSSD, je ovšem zcela zcestné. Viník je jasný: Sněhurka a sedm trpaslíků.

„Menšinovou vládu ČSSD, která by se opírala o komunisty a některé další poslance, pokládám za nešťastné řešení a nikdy bych ji nepodpořil,“ říká v rozhovoru pro Právo Kalousek. Jistě. Jak názorně předvedl, podpořil by něco podobného jen tenkrát, kdyby lidovci byli přímo v té vládě opřené o komunisty.

Předseda KSČM Filip nabízí dohodu o vládě odborníků, která by měla dovést zemi k předčasným volbám. Jistě, nic ho to nestojí, vládu, kterou by podpořili komunisté, nepodpoří lidovci a zelení, a ČSSD je proti předčasným volbám z pudu sebezáchovy.

Předseda ČSSD opublikoval v Lidových novinách vědecký text, v němž se mj. praví: „V dnešní postindustriální době se společnost již nerozděluje na dva víceméně sociálně homogenní třídní bloky. Přesto zde jistý druh sociální polarizace existuje. Pocity velké většiny obyvatel planety dnes určuje fenomén ekonomické globalizace a s ní související tlak na zvyšování konkurenceschopnosti. Po lidech se žádá, aby byli nejen flexibilní pracovní silou, vysoce vzdělanou, schopnou několikrát za život se rekvalifikovat, měnit často zaměstnání, ale například i ochotnou přijmout nekvalifikovanou práci za nízkou mzdu.“ To je pro mne osobně velmi objevné: v životě jsem se totiž musel několikrát rekvalifikovat – z literárního kritika na nádeníka, z nádeníka na programátora, z programátora na vysokoškolského učitele a publicistu. Jak z výčtu povolání plyne, byl jsem tedy i pracovní silou ochotnou přijmout nekvalifikovanou práci za nízkou mzdu. Myslil jsem si vždycky ve svém primitivním antikomunismu, že za to můžou bolševici. Pan Paroubek mi teď otevřel oči: pravým viníkem je fenomén ekonomické globalizace.

Pondělí 9. října
Mirek Topolánek prý už nebude sestavovat vládu, pokud tím prezident Klaus opět pověří ODS. Tomu se snad má rozumět tak, že Topolánek se už neuchází o funkci premiéra, protože prezident nepověřuje stranu, ale konkrétní osobu. Uvedl to primátor Bém v televizních otázkách Václava Moravce. V rámci ODS se prý uvažuje o třech nestranických kandidátech, padla jména exministrů Stráského (po Sarajevu vstoupil do US, ale zase z ní vystoupil) nebo Bureše. Topolánek prý má zůstat „hlavním orchestrátorem, který bude hledat politickou dohodu, jednat se všemi stranami a s prezidentem“. Tedy pokračovat v tom, v čem už neuspěl. Bém připouští, že by vláda mohla vládnout až do roku 2008 (rok prezidentských voleb). Když už provizorium, tak pokud možno dlouhodobé, aby byl větší nepořádek. Paroubek přitom formálně trvá na třech pokusech o sestavení vlády (podstatné je, že chce aspoň jeden ze zbývajících dvou pro sebe), komunisté žádají do předčasných voleb vládu národní shody, v níž by buď seděli nebo měli v rukou důležité kontrolní mechanismy a která by mj. měla změnit dosavadní orientaci zahraniční politiky české republiky. Nevím, co si Klaus a ODS od těchto tanečků slibuje. Nejprve předvedla ODS několikrát veřejně nejednotnost protiparoubkovského tábora a Paroubek jednotu sociálně demokratických a komunistických řad, a teď se bude ODS společně s Klausem pokoušet tuto jednotu rozbít a najmou si za tím účelem nějakého mouřenína, který bude s komunisty a sociálními demokraty handlovat? Přitom by stačilo doložit, že Paroubek nemá na víc než na tuto rudou jednotu a že tato rudá jednota je mu na nic.

Místopředsedkyně PS Lucie Talmanová prohlásila, že premiér Topolánek a celé stranické vedení ODS vyhrálo volby výjimečným způsobem. To je do slova a do písmene pravda. Vyhráli je tak, že jim to není vůbec k ničemu.

Primátor Bém žádá celostátní referendum o olympiádě. To je čirý populismus, lidé budou pro, aniž by byli schopni zvážit, co to bude stát a co se na tom dá prodělat. Zastupitel Hvížďala má pravdu, olympiáda v Praze by byla megalomanské dobrodružství.

Šéf Paroubkových poradců Tvrdík přijal nabídku na prodloužení spolupráce s Paroubkem. Původně to vypadalo, že ho Paroubek chce vyhodit, aby vyšel vstříc Zemanovi, pak si to rozmyslel – zjevně mu došlo, že by těžko hledal někoho, kdo nad ním dokáže tak zručně a úslužně rozprostřít deštník, když prší.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.