Pátek 15. září
Zelení podpoří při hlasování o důvěře Topolánkovu vládu, pokud se před hlasováním veřejně zaváže, že neuzavře velkou koalici se sociální demokracií a nebude prosazovat změnu volebního zákona. Obě podmínky jsou pochopitelné a logické.

Topolánek se sešel se slovenským premiérem Ficem. Oba prý potvrdili „vynikající, přátelské, nadstandardní vztahy mezi oběma zeměmi, takové, které nejsou s žádnými jinými státy“ (Ficova slova). Je jistě velmi dobře, že obě země mají mezi sebou po rozdělení federace přátelské a bezproblémové vztahy a v této tradici je třeba pokračovat (dobré vztahy měly obě země mezi sebou i za Mečiara). ČR a SR jsou ovšem suverénní státy, oba si musí zachovat jistou autonomii a není nejmenší důvod k tomu, aby k sobě navzájem přistupovaly jinak než ke svým dalším sousedům. Vztahy by měly být zcela standardní. Což ČR umožní např. kritizovat, bude-li to zapotřebí (a já se obávám, že to zapotřebí může být) nestandardní způsoby, pokud by k nim premiér Fico sáhl (tím jsme i zavázáni všem slovenským stoupencům standardní politiky). A taky by nám dělalo velmi dobře, kdyby v případě, že se do premiérského křesla probije Paroubek a začne dělat nestandardní politiku, se proti tomu i v našem zájmu na Slovensku ozvali. „Nadstandardní“ vztahy mohou bránit racionální a slušné zahraniční politice.

Paroubek reagoval nevraživě na Tlustého schůzku se Zemanem, Zemana si zatím otevřeně kritizovat neodvážil. Stranické špičky si vybíjejí zlost na Tlustém a na exministru Rusnokovi, který přijal Tlustého nabídku ke spolupráci, učiněnou na Zemanovo doporučení. Je těžké si Zemanův krok vyložit jinak, než jako (mimo jiné) zatím malou ťafku Paroubkovi a jeho „nulové toleranci“ k vládě ODS. Zeman by mohl udělat v doposavad monolitním táboře ČSSD pěknou paseku. Na nespokojenost s Paroubkem tam asi už teď bude trochu zaděláno. Jaké cíle Zeman sleduje, zatím příliš jasné není: je to jen posedlá nenávist k Sobotkovi? To mi nepřipadá možné. Je to projev toho, že „osobnosti-zakladatelé“ polistopadového režimu (Havel, Klaus, Zeman) začínají být z Paroubka nervózní, protože se bojí tak říkajíc „příliš velké změny“? Paroubek se vymyká, rozhodně (na rozdíl od nich) neprovozuje politiku „ruka ruku myje“. Jen se bojím, že to je jediný rozdíl, který by mu snad člověk s přimhouřením obou očí mohl přičíst k dobru.

„Hnutí nezúčastněných zemí“, potěmkiáda vymyšlená v roce 1961 a zaměřená s tichou ruskou podporou na oslabení Západu, koná nyní svůj sabbat v Havaně. Účastní se ho i Čína (Rusko zatím ne). Cílem je výrazněji než v minulosti boj proti americkým imperialistům a jejich přisluhovačům. Prostředky boje jsou zatím omezené (podpora terorismu, tzv. postátňování, tj. okrádání západních firem), ale čínská účast může v budoucnu znamenat obrat. Čína se hospodářsky bouřlivě rozvíjí, moderní technologie dílem krade, dílem si sama vyvíjí. Země, které se v Havaně scházejí, produkují v nejlepším případě ropu, v horším drogy, v nejhorším (Kuba) zhovadilou ideologii, všeho bude v boji s křižáky a sionisty zapotřebí. Jak to bude hezké, až válku proti nám povede „Hnutí nezúčastněných zemí“!

Sobota 16. září
Nový ministr Julínek provádí velké personální změny ve vedení ministerstva. Kromě toho vyměnil i všech deset členů správní a dozorčí rady Všeobecné zdravotní pojišťovny. Bez ohledu na to, jaký je, bude nebo taky nebude pan Julínek ministr zdravotnictví, nic jiného mu nezbývá. Bývalý premiér Paroubek privatizoval celé české zdravotnictví do rukou dr. Ratha a novému ministrovi nezbývá než s tím něco udělat, pokud nechce fungovat jen jako strašák do zelí v obrovitém soukromém podniku dr. Ratha.

Nová Zemanova iniciativa (setkání s Tlustým) dělá předsedovi ČSSD Paroubkovi jakési starosti. Dal totiž exministru Rusnokovi, který projevil ochotu zapojit se do jakéhosi ministerského pracovního týmu, okamžitě najevo, co ho čeká. V ČSSD, aspoň tam, kam dosáhnou pracky jejího předsedy, si už ani neškrtne, a kromě toho, jeho mravně pochybené jednání by mělo být ohonorováno vyloučením ze strany. To jsou jakési lehce předlistopadové manýry (pan Paroubek pana Rusnoka zatím naštěstí ještě nemůže zavřít). Nevím, zda se takovými prostředky dá udržet stranická kázeň a jednota v stále ještě relativně svobodném prostředí. Pokud ano, je to další smutné svědectví o stavu ČSSD.

Prezident Klaus se pozval Václava Havla u příležitosti jeho sedmdesátých narozenin na oběd. Havel předtím konzultoval neformálně situaci v české zahraniční politice při setkání s ministrem Vondrou (ten, jak se zdá, hodlá zaujmout v ODS místo vyklizené v roce 1997 Janem Rumlem). „Sešli jsme se proto, že jsem měl obavu, aby se nám v těch ostrých střetech tohoto supervolebního roku nerozpadl základní konsensus o směřování české zahraniční politiky“ (oba mají ten dojem nejspíš proto, že Paroubek projevil v posledních dnech značnou svébytnost, zejména v otázce americké protiraketové základny – nejde ani tak o to, jaké stanovisko zaujal, ale jaké řeči kolem toho vedl). Zeman se schází s Tlustým a přihrává mu lidi do expertního týmu. Nemají náhodou tři hlavní protagonisté polistopadového vývoje strach, že si teď to, co budovali mnohaletým úsilím, v zuřivých sporech a hádkách, bez velké námahy přivlastní bývalý ekonomický náměstek n.p. Restaurace a jídelny?

Vatikán, vždy tak vstřícný k muslimskému světu a vždy tak kritický k USA, má problém. V Pákistánu, Turecku, Jordánsku, Palestině, Kuvajtu atd. se zvedá rozhořčení nad papežovými výroky o islámu (nebo lépe řečeno v souvislosti s islámem) na univerzitě v Regensburgu. Ty reakce jsou podobná směs komplexů méněcennosti, nenávisti a emancipačního úsilí, jakou projevovali v minulosti vůči Západu Rusové, jen asi desetkrát silnější. Bude odstartována další kampaň podobná té s karikaturami proroka Mohameda? Ať se multikulturalisté a pacifisté snaží sebevíc, ten, komu o to jde, si nějakou záminku vždycky najde.

Pondělí 18. září
Místopředseda Poslanecké sněmovny Zaorálek vytáhl do boje proti české servilitě. Servilita se projevuje zejména ve vztahu k USA a vůbec ke „spojencům“. Samozřejmě, ke spojencům je třeba se chovat tak, aby nás koukali respektovat a moc si na nás nevyskakovali. V tomto vzájemném zápase o náležité respektování spočívá pro nás podstata spojenectví. Bohužel se dá provádět jen tenkrát, když na obzoru není žádný nepřítel, přesněji řečeno, když možná je, ale my ho zatím nevnímáme. Když není nepřítel, pak ovšem spojence moc nepotřebujeme. Až je budeme potřebovat, přejdou nás nejapné řeči o servilitě. Možná že dokonce budeme najednou servilní až na půdu. Jenže pak už třeba nebude ke komu být servilní, protože žádné spojence už mít nebudeme. Pan Zaorálek taky přišel na to, že za islámský terorismus může taky Západ. Tj. ti, co jsou od nás na západ. My ovšem ne. My přece nikdy za nic nemůžeme.

Předseda KSČM Filip na jakémsi mítinku nemluvil o servilitě. Označil případnou základnu USA na našem území pěkně a přímo za nástroj zotročení našeho národa. Jek vidno, rozdíl mezi panem Zaorálkem a panem Filipem, mezi dnešní ČSSD a KSČM, je, řečeno marxisticko-leninskou terminologií, jen v kvantitě, ne v kvalitě. A ovšem v tom, že pan Zaorálek to říká z hlouposti, kdežto pan Filip to má promyšlené.

V televizním duelu mezi Tlustým a Sobotkou označil Sobotka schůzku Tlustého se Zemanem „i“ za mocenský boj v ODS. Kromě toho je to „i“ jakýsi signál nestability v ČSSD. Ministr financí Tlustý vyrukoval s výčtem všech minusů, které zjistil na ministerstvu po svém nástupu. Hrozně bych se divil, kdyby z toho aspoň polovina nebyla pravda, Paroubek jistě věděl, proč se tak úporně brání vystřídání své vlády nějakou jinou, i když nástupci nemají velkou šanci na úspěch. Ještě předtím, než je z ministerstev zase vykouří, tam mohou na leccos přijít.

Ostravská kandidátka na senátorku Topolánková prohlásila, že není vázána žádnou stranickou disciplinou ani programem, kromě požadavku na zrušení Senátu. Jistě, navíc může říkat co chce, protože šanci na zvolení má minimální. Jediný výsledek jejího snažení bude oslabení kandidáta ODS. Což je nejspíš smysl celé akce.

„Legendární“ Alexandrovci měli v Praze velký úspěch. Vstupné stálo 1,- Kč. (To je proti Madonně výrazné zlevnění, kéž by se tak vyvíjely i ceny benzínu, nemohla by to Sazka nějak zařídit?) Symbolické vstupné 1,- Kč je jakýsi mezistupeň na přechodu do stavu, kdy účast bude sice zadarmo, ale zato povinná.

Ivan Štampach v Mladé frontě Dnes kritizuje papeže, že nesáhl k nějakému z křesťanských projevů náboženského násilí a uvádí, že i v muslimském světě kritizují skutečnost, že „v rozporu s jasným pokynem své svaté knihy šířili víru násilím“. Víru šířil násilím kdekdo. Z citátu, který papež uvedl, ovšem vyplývá, že příkaz pojednávat nevěřící psy jinak než „majitele písma“ je zakotven přímo ve „svaté knize“. Je to pravda, nebo ne? V Novém zákoně nikde nic takového není.

Podle průzkumu agentury Factum Invenio (konal se od 7. do 13. září) se rozdíl mezi dvěma nejsilnějšími stranami zmenšil. ODS by teď získala 36,3% hlasů (v srpnu 41), ČSSD 32 (30,8), KSČM 13,7 (12,3), zelení 7,3 (6,9), KDU-ČSL 6,5 (6,3). V přepočtu na mandáty by prý i tak měla případná obnovená „trojkoalice“ dostatečnou většinu, ale přepočty jsou při dnešním volebním systému asi poměrně nespolehlivé, protože mj. není jasné, jak budou hlasy rozvrženy do krajů. Ztráta ODS možná souvisí s tím, že se stala vládní stranou (náš lid nemá rád „pány“), možná též s Topolánkovou aférou, kterou ČSSD intenzívně přiživuje. O ztracená procenta se podělili komunisté, sociální demokracie a zřejmě též tábor otrávených nevoličů. Vývoj preferencí ukazuje, že Topolánkův plán prosadit předčasné volby a pak vládnout až do doby jejich konání není úplně promyšlený.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.