Pátek 7. července
Ani dnešní volba předsedy PS nevyšla. Navíc v prvním kole pro kandidáta koalice Kasala hlasovalo opět jen 99 poslanců (v druhém kole, po vypárování nemocného poslance ODS Patery, už Kasal dostal hlasy všech koaličních poslanců). Formálně logický závěr by byl, že proti Kasalovi hlasoval Patera, ale hlasování se řídí zjevně jinou logikou, chybějící hlas proti koaličnímu kandidátovi znamená v tomto případě jakousi symbolickou, ale výraznou podporu Paroubkovi. Paroubek je nepochybně s někým z koalice domluven, zároveň se ale dá předpokládat, že ten dotyčný je pro Paroubka ochoten udělat jen tohle, při hlasování podle jmen o důvěře vládě by ho asi nepodpořil (dovolil bych si odhadovat, že dotyčný je na to moc velký srab). Chybějící hlas je silným Paroubkovým argumentem pro to, aby byl pověřen jako druhý sestavením vlády. V dané situaci bych to upřímně řečeno považoval za logické. Chce-li koalice vládnout, musí být schopna odrazit Paroubkův útok (ten bude pochopitelně slibovat hory doly, kroutit se jako odaliska a zpívat jako siréna). Z toho ovšem taky plyne, že třetí šance by měla být opět pro koalici a že tedy výměna by v tom případě musela znít: šance pro Paroubka při druhé nominaci premiéra za předsednické místo v PS. V tuhle chvíli se ovšem zdá, že Paroubek směřuje plnou parou k velké koalici (viz např. jeho dnešní článek v MfD) a hodlá si zajistit co nejlepší výchozí pozici. Kasal se před volbou zcela zbytečně ucházel o komunistickou přízeň, zadal si a nic z toho neměl, komunisté si kladli docela chytře nesplnitelné podmínky. Už teď je ostatně jasné, že ve volbách sice ztratili řadu mandátů, ale ve skutečnosti na nich vydělali.

Jiří Paroubek se také na evropském fóru mocně zastává svého spřízněnce Fica. Mají mnoho společného: Paroubek je připraven pelešit se s komunisty, Fico se už spřáhnul se Slotou a Mečiarem. Sociálně demokratičtí europoslanci Falbr a Rouček jsou konsternováni, naruší to zřejmě jejich idylické pobývání v klubu Evropské socialistické strany. Paroubek podle Lidových novin na adresu evropských socialistů prohlásil: „Pokud by jim (tj. Smeru, bd) opravdu zastavili členství, tak bych chtěl pánům v Bruselu vzkázat, že mě tam už neuvidí. Čili: po boku Ficova Slovenska vzhůru směr Bělorusko (Paroubek ovšem ví, že EU je papírový tygr a nechá si všechno líbit, protože jí nic jiného nezbývá). Pokud bych já chtěl v této souvislosti něco vzkázat do Bruselu, znělo by to: už vidíte, co jste to před dvěma lety přijali?

Josef Mlejnek píše v Lidových novinách: „…dvoukolových většinových systémů existuje několik, a každá z variant má trochu jiné důsledky. Obecně by však postupující sbližování ČSSD a KSČM, a to hlavně na úrovni elektorátu, pravděpodobně způsobilo, že skoro jakákoliv varianta dvoukolového většinového systému by toto sbližování ještě umocnila, nikoliv oslabila. ČSSD by tak totiž byla vystavena tvrdému dilematu: buď spolupracovat s komunisty, anebo takřka s jistotou volby prohrát.“ Má úplně pravdu, jen je třeba ještě dodat: pokud by se ovšem rozhodla spolupracovat s komunisty, pak naopak prohrát nemůže. Menší strany totiž nemají šanci se do PS dostat a sama ODS na rudý dvojblok, jak vidno, nestačí.

Jak vyšlo najevo, soud v lustračním sporu nynějšího předsedy KSČM Filipa rozhodl, že Filip sice spolupracoval s StB, ale nevěděl o tom, protože netušil, že komunistická zahraniční rozvědka je součástí StB. To je ovšem jen a jen problém pana Filipa, a navíc spolupracovat s komunistickou špionáží je stejně zavrženíhodné jako spolupracovat s domácí politickou policií. Z lustrací se už dávno stala fraška a tohle je jen její další kapitola.

Severní Korea odpálila mezikontinentální raketu. Raketa sice čtyřicet vteřin nato explodovala, ale provokace dokonale vyšla. Japonsko a USA jsou právem znepokojeny (nehrozí samozřejmě, že by tuto zbraň Severní Korea někdy opravdu použila, ale může s ní do budoucna čile kšeftovat, takže se jednou třeba dostane do rukou těch, kteří nebudou váhat ji použít, protože jsou sami nezasažitelní), Čína a Rusko vyzývají k rozvaze a k tomu, aby se situace řešila diplomaticky. Sankce proti Severní Koreji jsou pro ně nepřijatelné. Mimořádně vyčůraná politika. Zato rada OSN pro lidská práva má jiné starosti – vyjádřila včera „hluboké znepokojení nad porušováním lidských práv palestinského lidu vyvolaném izraelskou okupací“.

A když už jsme u téhle tematiky, přečetl jsem si, že v rámci hradních shakespearovských slavností dávají letos Kupce benátského. Přiznám se k mezeře ve svém vzdělání, hru jsem poprvé slyšel v rádiu asi před třemi lety, když jsem ležel v nemocnici po jakési operaci, a skoro jsem nevěřil svým uším: nedivím se, že se moc často nehraje, je to podle mého názoru nechutná antisemitská slátanina (nemám to za zlé jejímu velkému autorovi, byl v téhle věci zřejmě jen dítětem své doby). A nemyslím si, že by byla něco víc než jakýsi dokument o něčem, na co Evropa zrovna nemůže být moc pyšná.

„Odborná a laická veřejnost“ zuřivě protestuje proti údajnému znesvěcení kostela (vlastně bývalého kostela, a bývalý kostel to je už od konce 18. století) svatého Michala na Starém Městě. Tomu nerozumím. Kostel nesmí patřit katolické církvi (Svatovítská katedrála). V kostele ovšem taky nesmí být banka nebo jakási show. K čemu jsou vám kostely, holoubkové? Drtivá většina z vás v Boha ani náhodou nevěří, pro ty, co v něj věří, je jich v Praze habaděj. Kostely by tedy zřejmě měly sloužit jako jakási muzea, dokumentující zaostalost našich křesťanských předků, a také to, že ač to byli takoví primitivové, ovládali docela slušně různá umělecká řemesla. A vůbec, proč není stejný povyk kolem přestavby empirového kostela na náměstí Republiky na jakési varieté?

Sobota 8. července
Polský premiér Marcinkiewicz podal demisi. Měl údajně problémy s s bratry Kaczynskými a vůbec s vedením strany ohledně personálního složení vlády (naposled v souvislosti se jmenováním nového ministra financí). O demisi Marcinkiewicze usiloval i předseda koaliční extremistické strany Sebeobrana Lepper. Výkonný výbor PiS navrhl na jeho místo jednomyslně předsedu strany Jaroslawa Kaczynského. Zdá se, že Polsko, Slovensko a Česko postupně srovnávají krok.

Místopředseda KSČM Dolejš dal den před opakovanou volbou předsedy PS najevo, že by KSČM za určitých okolností byla ochotna podpořit lidoveckého kandidáta. Nato jim Kasal nalítl a naklusal na jejich poslanecký klub, kde se dozvěděl, že KSČM o něčem podobném ani náhodou neuvažuje, a Dolejš se mu pak vysmál. Jediným výsledkem je opětné potvrzení skutečnosti, že s komunisty se mluví, a to za všech okolností a na všech úrovních.

Prezident Klaus dal po opakovaně nezdařené volbě předsedy PS najevo, že se hodlá osobně vložit do jednání o nové vládě. Paroubek mu to chválí, ale napomíná ho, že musí odložit své stranění ODS. Ve skutečnosti je ovšem Klaus bezmocný a jediné, co může vyjednat, je něco jako velká koalice ve formě pro ODS nepříliš výhodné. Možná mu taková dohoda zajistí znovuzvolení. Možná. Paroubek dál navrhuje vládu odborníků, které by nominovaly ODS, ČSSD a případně další politické strany: sen exprezidenta Havla. Předseda zelených Bursík po jednání s Paroubkem nabyl dojmu, že ČSSD nehodlá tolerovat koalici ani za programové ústupky a jde jí jen o podíl na moci. Paroubkovi zjevně k větší vstřícnosti chybí jistota, že sám nesestaví vládu, jež by mohla ve Sněmovně obstát. Dokud takové jistoty nenabude, nebude s ním rozumná řeč. Samozřejmě nelze vyloučit, že by se mu, kdyby dostal příležitost, vládu sestavit podařilo: pak má ovšem koalice a taky Česká republika dost velkou smůlu, ale nedá se s tím nic dělat.

Slovenský premiér Fico obvinil v Právu poslance europarlamentu, kteří jej kritizují za koalici s Mečiarem a Slotou, že posuzují slovenskou realitu z pozice západních bohatců a že by se na problém dívali jinak, kdyby museli žít na Slovensku a z osmitisícového platu. To je poněkud lukašenkovský argument. Nadějné je, že Fico touží „obejmout se s Jirkou Paroubkem“, s nímž si velmi rozumí. Oba se pak mohou objímat s „Kačery“. Polskou, slovenskou a českou politiku čím dál tím víc sbližuje jakýsi východní svéráz.

Miroslav Kalousek říká v Právu, že „k věcné programové diskusi může dojít až tehdy, když se pan Paroubek přesvědčí, že jeho ambice, aby sestavoval vládu, nebude naplněna“. Myslí si ovšem, že takové jistoty může Paroubek nabýt tehdy, když ve volbě na místo předsedy PS bude zvolen představitel koalice. To považuji za vyloučené: jediná cesta k jistotě pro pana Paroubka je, že sestaví vládu a že tato vláda pak nedostane ve Sněmovně důvěru.

Pondělí 10. července
Podle toho, co zaznělo v nedělních Otázkách Václava Moravce, chce ODS (nebo koalice?) postavit svého kandidáta i pro třetí volbu. Tento pokus je zjevně předem odsouzen k neúspěchu a je těžké se tvářit, že to taky není předem jasné. Naproti tomu ČSSD navrhne svého kandidáta teprve tenkrát, když bude zjevné, že ho podpoří i koalice. Dokud nebude zvoleno vedení Sněmovny, zůstává situace zablokovaná a nepokročí se ani o krok dál. Česká politika se začíná podobat stroji na vršení nezodpovědných klukovin. Pravice si nic kloudného vymyslet nedovede a levice si zjevně nic kloudného vymyslet nechce, protože je přesvědčena, že to nemá zapotřebí. Tak výrazný nedostatek dobré vůle (a zároveň pevné přesvědčení, že dobré vůle není v tuto chvíli v politice zapotřebí) tu od listopadu 1989 ještě nebyl. A bylo by nespravedlivé zamlčet, že vlajkonošem této politiky je Jiří Paroubek.

Polsko má prezidenta a premiéra, kteří jsou od sebe na první pohled nerozeznatelní. Má to své výhody: mohou za sebe navzájem zaskakovat. Je to však bohužel jejich jediná výhoda.

Stránky ministra Škromacha napadl turkmenský hacker. Snaží se mu zjevně vštípit do paměti, že neexistuje Bůh, ale Alláh. Obávám se, že poučení nepadne na úrodnou půdu, panu Škromachovi jsou Bůh i Alláh u… no víte u čeho. Jenom v Turkmenistánu to, jak se zdá, zatím nevědí. Je hezké, že na světě existuje země, kde mají o českých politicích ještě nějaké iluze.

Pavel Machonin doporučuje v Právu, aby představitelé obou nejvýznamnějších politických subjektů zasedli ke společnému stolu a hledali společná strategická řešení, která jsou právě v národním zájmu (tj. rozparcelovali si moc v České republice). Je pouze otázka, myslí-li pod jedním z těch uskupení jen ČSSD, nebo ČSSD s KSČM dohromady.

Tamtéž píše Jiří Pehe: „Volání po nových volbách jen několik týdnů po skončení předešlých zpochybňuje samotný demokratický proces…“ Myslím, že samotný demokratický proces daleko víc zpochybňují především ty nechutné politické tahanice, které tu od voleb probíhají a zjevně ještě nějakou dobu budou probíhat.

A tamtéž píše Antonín Rašek, že závažnější politické úvahy o rozmístění amerických raketových základen na českém území lze vést až poté, co bude zjevné, že ohrožení našeho území cizími raketami s jadernou náloží skutečně existuje. Myslím, že skutečně spolehlivě se to dá zjistit jedině tím, až sem přinejmenším jedna opravdu spadne.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.