Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996UDÁLOSTI: Z posledních dnů
Sociální demokracie nastoupila cestu klidných obstrukcí. S tím, že má trumfy v rukou: to je do jisté míry pravda, stala se nejsilnější opozicí, kterou si lze představit: opozicí, která sice nemůže vládnout, ale jinak může všechno. Prezident Klaus svolal zasedání nově zvolené Sněmovny na (správně by se snad mělo říkat od) 16. června. Podle jednacího řádu Sněmovny nová sněmovna od toho data zasedá, ale kdy musí být její první, ustavující schůze, tím ještě není přesně řečeno. Předseda dosavadní sněmovny Zaorálek, v jehož kompetenci je schůzi svolat, tak chce učinit teprve tehdy, až se strany dohodnou o obsazení funkcí ve Sněmovně. To je do jisté míry logické, vedlejší efekt je, že až do té doby zůstává v úřadě Paroubkova vláda. Pak podá demisi a prezident ji pověří výkonem funkce do doby, než jmenuje novou (i když potom nová vláda nedostane důvěru, zůstává v úřadě až do doby, než prezident jmenuje další; atd.) Zaorálek původně mluvil o tom, že jednání o obsazení funkcí se může táhnout měsíce, pak zvolil konstruktivnější tón, to však ještě neznamená, že změnil názor.
ČSSD navrhuje vládu odborníků. Shodnout se na ní mají politické strany, které, to není jasné. Zdá se, že vyloučeni mají zůstat lidovci (proč, to není jasné, nebo lépe řečeno je: Paroubek je nesnáší), naproti tomu s komunisty se možná má počítat. „Úřednická vláda“, „vláda odborníků“ je průnik nepolitické politiky do vládnutí, a nepolitická politika, jak víme, není nic jiného než vypočítavý politický kalkul, sloužící k tomu, aby zmátl politické oponenty a oblbnul veřejnost. Něco podobného, tedy přesněji řečeno vláda politicky neutrálních osobností, je možné jen na krátkou dobu, potřebnou k přípravě nových voleb (tak, jako tomu bylo v roce 1998). Taková vláda by přitom musela vykonávat svou funkci s vědomím, že její mandát je takřka nulový. Sociální demokraté ovšem chtějí „úřednickou vládu“ na čtyři roky.
Sociálně demokratická iniciativa se nesetkala s jednoznačným odmítnutím u zelených. Taky se zdá, že strana není zcela jednotná v tom, zda má jít do pravostředé koalice, podpořit tuto koalici z opozičních lavic nebo dokonce jednat i s ČSSD. Čím déle bude krize trvat, tím budou zelení nejednotnější.
Jakýsi neklid se však projevuje i v ČSSD: formálně má Paroubek neustále „vedoucí roli“ ve straně (Škromach: „myslím, že soc. dem. v této chvíli jednoznačně strojí za svým vůdcem“, krásný termín, pasuje k sobotnímu premiérovu projevu), objevují se i koncepty, které se od toho jeho liší: např. podpora vlády ODS, KDU-ČSL a zelených na dvouleté období s tím, že se do té doby připraví změna volebního zákona. (Jaká? Tu poslední si kdysi vymyslily ODS a ČSSD a jejím výsledkem je nynější absurdní volební pat. Pozoruhodné je, že i na tomhle, stejně jako na opoziční smlouvě, ODS prodělala kalhoty. Co do počtu odevzdaných hlasů zvítězila, ale není jí to k ničemu.) Jiní (málokteří) hovoří i o něčem jako opoziční smlouva. Zdá se, že ani Paroubek to nebude mít lehké, dosáhl pěkného výsledku, ale úspěšně dovedl ČSSD k volebnímu patu. Jeho sen o menšinové vládě s tichou podporou KSČM je zatím nerealizovatelný.
K případu uplácení poslance Ploce se dá zatím říci jen to, že mimořádně nápadně připomíná případ Kořistka ve vší jeho problematičnosti a nevěrohodnosti. Považuji za vyloučené, že by si Strana zelených chtěla koupit poslance (jednak na to nemá peníze a jednak proč by to dělala), a že by mu ODS, kdyby už projevila takovou sebevražednou neopatrnost, nabízela pouhých pět milionů. Když se věc hodně rozmázne, upevní to ovšem soudržnost poslaneckého klubu ČSSD, zejména mezi jeho novými členy. A šlo snad o něco jiného?
Premiér Paroubek na Plocovu adresu prohlásil: „Tady vidíte čestného člověka, který v politice nikdy nebyl.“ Zřejmě se mu zdá, že čestnost do politiky nepatří. Došel k tomu názoru na základě sebereflexe?
ODS se bez problémů shodla na eventuelní příští koalici s lidovci, o jednání se zelenými se zjevně dá říci, že zatím neskončila nezdarem. Strana zelených je v nesnadném postavení: z mnoha ne nerozumných důvodů by pro ni bylo nejvýhodnější zůstat zatím v opozici, ale náš politický život je natolik polarizován a svod, který představuje vládnutí, je tak silný, že to asi nepůjde. Navíc podpořit vládu při hlasování o důvěře z opozice je z dlouhodobého hlediska akt podivně nezištné dobročinnosti, na nějž je možné v dalších volbách doplatit víc než na účast ve vládě.
Na Václavském náměstí se konala demonstrace za okamžitou Paroubkovu demisi a za Paroubkovo odstoupení z funkce předsedy ČSSD. První je pochopitelné a řekl bych, že to má svůj smysl, respektive mělo by, kdyby místo dvou tisíc lidí jich přišlo aspoň padesát tisíc. Druhé je věc ČSSD a věcně vzato nikomu zvenčí není nic do toho, koho si ČSSD zvolí za předsedu. Pan Paroubek sice pronesl bezprostředně po volbách projev, který by se dal označit jako lehce pučistický, ale puč se nedá dělat hubou, takže se žádný nekonal.
Podle Práva by stovková koalice mohla prosadit své návrhy pomocí Senátu, jenž by do projednávaných zákonů vkládal to, co vláda potřebuje, a sněmovna by pak měla povinnost je zamítnout stojedničkovou většinou, na což by opozice neměla. Nemusí ale sněmovna naopak pozměněný zákon stojedničkovou většinou schválit? V každém případě může senát v nynějším složení případné levicové vládě zablokovat úplně všechny zákony a co by snad nedopatřením proklouzlo, dorazí prezident Klaus.
Liberecký lídr Strany zelených Pávek se chce obrátit na Ústavní soud se stížností na diskriminaci Strany zelených nynějším volebním systémem. Ač pana Pávka, který, pokud si dobře pamatuji, kdysi zakázal zvláštním výnosem státním úředníkům vstup do obce, v níž byl starostou, považuji za velmi výstředního člověka, v této věci ho chápu. Díky úpravě volebního zákona, kterou kdysi prosadili Klaus se Zemanem, přišli zelení skoro o polovinu mandátů a ODS o možnost vytvořit většinovou koalici. Je příjemné vidět, jak se vyčůranost nakonec nevyplácí, a to i nejpopulárnějším politikům ČR.
Úřad hlavního inkvizitora ČR (jmenuje se zatím Rada pro rozhlasové a televizní vysílání a naším Torquemadou je momentálně Václav Žák, kdysi coby místopředseda ČNR druhá garnitura Pravdy a Lásky, kterého Klausův úspěch vymetl z politiky) neuspěl s pokutou uloženou TV Nova za údajnou nemravnost – a to ovšem pouze z formálních důvodů, protože zmeškala termín pro zahájení „řízení“. Možná, že tyto instituce, jimiž nejspíš Paroubkovi spříznění hodlali trestat soukromá elektronická média za nezávislé politické zpravodajství pomocí pokut za nemravnost v jiných pořadech, které z technických důvodů nelze předem cenzurovat a které si přitom komerční stanice nemohou odpustit (v televizi pořady typu Big Brother, už jsme o tom psali), si napříště budou muset nechat zajít chuť. Taky jedna z lepších stránek zkaňhaných voleb.
„Tak jako po válce propadla většina tehdejší mládeže komunistické ideologii, tak po listopadu 1989 tíhne většina mladých k pravici,“ napsal Jiří Franěk v dnešním Právu. Škoda že nenapsal rovnou: „Tak jako v Německu v roce 1933 propadla většina tehdejší německé mládeže nacistické ideologii, tak po listopadu 1989 tíhne většina českých mladých k pravici.“ Aspoň by ta demagogie byla líp vidět.
Zahraniční obchod prý v dubnu zvolnil tempo. Nebyly náhodou statistiky tohoto typu v silovém poli dlouhé předvolební kampaně poněkud pokřiveny a nevracejí se teď, když napětí opadlo, pomalu do normálu?
Paroubkovo vystoupení ohledně mediálních lokajů ODS vzbudilo zaslouženou pozornost Mezinárodní federace novinářů, respektive jejího předsedy. Manipulovat média je u nás ta nejsnadnější věc na světě, ale nesmí se o tom příliš žvanit na veřejnosti, jinak si toho vždycky nějaký šťoura venku všimne.
Jakýsi čtenář v Mladé frontě Dnes tvrdí, že d´Hondtova metoda, používaná v nynějším volebním zákoně, se od té, která se používala dříve, ve výsledcích liší jen nepatrně. Čtenář se mýlí, viz náš přepočet v tomto čísle Událostí. Rozdíl je sice pouhé tři mandáty, ale je to rozdíl obrovský.
Probíhají intenzivní jednání o složení pravostředé vlády, kterou by vytvořila (Topolánkova) ODS, lidovci a zelení. Problém je, že taková vláda, v mnoha ohledech rozumná (na funkci ministra zahraničí počítá prý s Gandalovičem, Vondrou nebo Bursíkem, poslední varianta je povážlivá pro zjevný antiamerikanismus zelených, nicméně všechny tři jsou lepší než to, co by nabídli Klausovi věrní, totiž Jan Zahradil), dost dobře vzniknout nemůže, nesežene většinu v parlamentu. Mezitím proběhla jednání Klaus – Paroubek (a chystá se setkání Topolánek – Paroubek). (Končící) premiér prodělal jakousi zázračnou proměnu. Poté, co se ukázalo, že (zemanovská) varianta se sociálně demokratickou vládou podporovanou komunisty nevyšla, stal se z pana Hyda dr. Jekyll a nalezl útočiště právě u presidenta, který jednak Topolánkovi nepřeje a jednak se už před volbami jednoznačně vyslovil pro vládnutí na základě konsensu mezi ČSSD a ODS. Zdá se, že oba braši si dobře rozumí, Paroubek se dokonce omluvil za to, co řekl bezprostředně o volbách (omluvil se, je třeba to vzít vážně, politici u nás nemají zvyk se omlouvat, zrovna za tohle si Paroubek nezaslouží zlehčování). Protože hlavní události se odehrály dnes a budou zhodnoceny až v zítřejších novinách, zůstaňme zatím u tohoto: zdá se, že se Klaus dohodne s Paroubkem. Dohodl se kdysi i se Zemanem. V prvním případě na tom prodělala ODS, není důvodu se domnívat, že v druhém to bude jinak.
Předseda PS Zaorálek se v podstatě domluvil s Klausem, že svolá ustavující schůzi sněmovny na 27. června. Věcně vzato termín je to rozumný. Vstřícnost pana Zaorálka nepochybně souvisí s proměnou jeho stranického guru. Podle Paroubka i Sobotky si ČSSD nárokuje post předsedy PS, v podstatě právem, ale oba zároveň zdůrazňují, že pokud jí ODS vyhoví, neznamená to pro ČSSD žádný závazek učinit vstřícné gesto. Vypadá to jako obrovská drzost. Leč domnívám se, že setkáním Paroubka s prezidentem je tento zádrhel již překonaný (bližší až zítra). Taky se jeví v jiném světle, než jak jsme o tom včera psali, Paroubkova ochota přenechat Klausovi účast na setkání v Bruselu. Je to vstřícné gesto. Paroubek je „pragmatik“, může se tedy taky docela dobře stát: čo bolo, bolo, terazky som euroskeptikom.
Ministr Kühnl zřejmě v pátek podepíše kontrakt ohledně rakouských transportérů pro Armádu ČR. Pokud to udělá, projeví politickou odvahu. Možná, že se kvůli tomu nestane velvyslancem v Japonsku, ale ČR se neukáže jako totálně nespolehlivý partner a Armáda ČR bude mít něco, co nutně potřebuje, aby nevypadala jako parta kašparů.
Pavel Verner je v Právu, zdá se, krok zpět za Jiřím Paroubkem, kterého se domnívá podporovat. Mluví o podplácení poslanců (jsem přesvědčený, že pseudokauzou Ploc si Paroubek chtěl jen zajistit pořádek v klubu ČSSD). Řeči o Klausově hysterickém výkřiku ohledně sarajevského spiknutí taky nejsou na místě, jakkoli chápu tehdejší znepokojení řady politiků z (předsarajevské) ODS, „Sarajevo“ byl podraz: když už se někdo rozhodne spáchat atentát na Caesara, musí být Caesar přítomen. Jinak je to nedůstojná šaškárna.
CIA prý s pomocí řady evropských zemí transportovala uvězněné teroristy do „tajných vězení“, z nichž aspoň některá měla být umístěna na území evropských států. Pokud ano, je to v pořádku. Jsme na počátku války s krajně bezohledným nepřítelem, který si nijak nezadá s Hitlerem, naopak. Kverulování s lidskými právy není na místě. Proč se nestarají o lidská práva těch, které arabští teroristé podřezali jako podsvinčata!
Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.
