Soud rozhodl, aby herec Kanyza byl vymazán z registru agentů StB. Jeho řídící důstojník, který svědčil proti němu, nepřipadal soudu dost věrohodným. Možná, že by bylo lepší tato řízení vyjmout z pravomoci justice, kterou to zjevně zbytečně zatěžuje a frustruje. Ze seznamu by se mělo vyškrtávat za odměnu, na základě např. rozhodnutí prezidenta republiky nebo nějaké zvláštní komise, zřízené Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky. Zároveň by mělo platit, že za každého vyškrtnutého se tam někdo zapíše, samozřejmě za trest, na základě rozhodnutí téže komise. Úplně nejlepší by ale bylo jednoduše StB obnovit. Ona by si pak rozhodla, které agenty si ponechá a které vyškrtne. Za vyškrtnuté by mohla nabrat nové. Je nepochybné, že by pak byli vyškrtnuti všichni, k čemu by byli StB profláknutí agenti. Myslím, že by pro toto řešení zvedla v PS ruku i KSČM.

Objevila se řada průzkumů veřejného mínění dosud nepříliš známých agentur. Jejich svědectví je jednoznačné: ČSSD po chruščovovsku dohání a předhání ODS. Zveřejňuje je všechny pochopitelně Právo. Nejjednoznačnější je výsledek průzkumu pořízeného agenturou Data Collect: lidé na Ústecku si tvrdě žádají Paroubka do čela vlády. Průzkum byl dělán, jak je cudně naznačeno, „pro soc. dem.“ Že se nestydíte takhle směšně fixlovat!

Poslanci (tj. komise k prošetření hospodaření VZP) posílá Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže iniciativně „podněty“ na bývalé vedení VZP. Další „poznatky“ (během právě uplynulých pomíjivých patnácti let svobody se tomu říkalo „udání“) směřují z komise na policii. Po volbách se počet komisí a proud „poznatků“ nepochybně zmnohonásobí. Bylo by dobré po vietnamském vzoru začít už pomalu budovat převýchovné tábory, kam budou usvědčení zločinci umisťováni.

Právo odvrhlo všechny zábrany a funguje jako předvolební bulletin ČSSD (a KSČM). Včetně zveřejňování průzkumů veřejného mínění na objednávku (ČSSD, pochopitelně, nikoli Práva). Mladá fronta Dnes a Lidové noviny usilují o formální nestrannost ve věci, ve které Právo ani trochu nestranné není a ve které není třeba být nestranným, dokonce, řekl bych, se to ani nesmí. Menšinová vláda sociálních demokratů s komunistickou podporou sice neznamená ani nový únor 1948, ani návrat normalizace, ale v každém případě to, že nás čekají minimálně čtyři mimořádně hnusná léta, během nichž si budeme musit zvyknout na leccos, co jsme si po roce 1989 odvykli. Je nutné volit, a volit tak, aby se tato možnost vyloučila.

Jakýsi „řadový sociální demokrat“ z Prahy 10 musí čelit výhružkám mučením a smrtí, protože se na internetu vyjádřil kriticky ke Klausovi. Je zajímavé, jak jsou ti lidé změkčilí. Za to, co jsem napsal (rovněž kriticky) k vyhnání sudetských Němců, jsem podobných reakcí na svou adresu obdržel stovky. Když si za svou věcí stojíte, milý pane, musíte to holt skousnout. A mimoto: nebojte se těch, co Vám vyhrožují smrtí a mukami písemně, pes, který štěká, nekouše. Až vám to opravdu bude chtít někdo udělat, nebude vám o tom předem psát.

Volební manažer ČSSD Tvrdík vyzývá předsedu Stomatologické komory Pekárka k odstoupení, protože je spoluviníkem Mackova pohlavku. Zdůrazňuje, že jeho výzva není ovšem namířena „proti slušným lékařům“. Dříve se říkalo „proti všem slušným pracujícím“. A být zahrnován mezi „slušné pracující“ byla dříve tak trochu ostuda. Třeba bude zase.

Předseda České pravice Simkanič, proslulý tím, že kdysi sežral (nebo roztrhal, už si to přesně nepamatuji) údajnou směnku kompromitující premiéra Grosse, na sebe v televizní debatě upoutal tím, že stáhl kandidátku své strany z voleb a vyzval stoupence České pravice, aby dali své hlasy ODS. Sláva! ODS má vyhráno.

Jakýsi Zdeněk Bruthans nechal v roce 1999 coby majitel činžovního domu zavraždit svou nájemnici. Vyfásl za to patnáct let. Jeho manželka u soudu i do médií prohlásila, že „poškozená“ (tak se nazývají, pokud se nemýlím, v policejním žargonu oběti vraždy) nevedla řádný život: stýkala se se ženatým mužem a měla spojitost s pornoprůmyslem (přesněji řečeno pracovala jako grafička v nakladatelství, které vydává i erotické publikace). Matka zavražděné za to paní Bruthansovou žalovala, soud žalobu odmítl. Zvláštní na tom je, že podle té paní Bruthansové se zjevně ženy, které mají poměr se ženatými muži a pracují v nakladatelství, které vydává nemravnosti, smějí vraždit. Nebo aspoň jsou vhodnějšími obětmi pro případnou vraždu než např. jeptišky. Zajímavá logika. Snad k ní soud přece jen mohl přihlédnout.

Zvláštní shodou okolností se těsně před volbami proslechlo, že USA uvažují o umístění vojenské základny, jež má být součástí ochrany před raketovým útokem z východu, v Česku nebo v Polsku. Vzhledem k předpodělanosti českých politiků se Američané taktně zdrželi otevřeného jednání o té věci (Poláci mají přirozeně o základnu zájem) a vedou se jen „soukromé rozhovory“. Odvážně svůj názor prezentují jen zelení a komunisté: jsou zásadně proti (přičemž zelení to říkají zaobaleně: jen tenkrát, když to bude chtít celá EU. Celá EU nedokáže dnes chtít vůbec nic). Dají se zbabělým zatloukáním a uhýbáním vyhrát volby? Tohle jistě není jediný případ, ale jako příklad je velmi výrazný.

Provozovatel kina v Jirkově na Chomutovsku odmítl zařadit do promítání film Šifra Mistra Leonarda, Víc než to (znesnadňovat lidem přístup k filmu vůbec ničemu nepomůže) mne zaujalo, co proti filmu má (cituji dle Práva): „jsem věřící člověk a ten film popírá samotné základy evropské civilizace a demokracie. Ty stojí na biblických principech, jako je neopakovatelnost a vzácnost jedince.“ To pojmenování základu demokracie je velmi hezké a přesné.

Mezi Klausem a Právem se rozhořel spor o to, zda se prezident „tajně“ sešel s některými představiteli ODS nebo ne. Připadá mi to irelevantní: Klaus má zjevné vazby na ODS, jsou dány i jeho čestným předsednictvím strany, a s lidmi z vedení strany se nepochybně stýká. Všichni to vědí od té doby, co byl zvolen, věděli to ti, co ho volili, ve chvíli, kdy ho volili, a vědí to i bez Práva; proto ani Klausova dementi nejsou příliš účinná. Tak to prostě je.

Na schůzi pěti stálých členů Rady bezpečnosti a Německa, kde se jednalo o íránském atomovém programu, bylo prý dosaženo významného pokroku: Británie, Francie a Německo navrhly „balíček technologických a obchodních pobídek“ pro Írán (jde prý mj. o lehkovodní reaktor a palivo, které Írán dostane výměnou za povolení inspekcí a zmrazení obohacování uranu). Aby získali souhlas Ruska a Číny, nehovoří navrhovatelé vůbec o sankcích, pokud Írán nebude souhlasit, a příští kroky podmiňuje dalšími konzultacemi velmocí. Dokonalejší appeasement si těžko dovedu představit. Buď vyhovíte našim požadavkům, nebo se vám nic nestane.

Na nadcházejícím XIV. Všesokolském sletu na Strahově zazní opět jedna z písní Michala Davida, která provázela cvičení během jedné z bolševických spartakiád. Je to jen další svědectví toho, že se Sokol tak nějak vyžil a že komunisté kdysi s chutí navázali na tradici, na níž bylo cosi podivného. Za starého mocnářství Sokol suploval neexistující českou armádu, s tím, že místo kulometů a děl se používaly švédské bedny, bradla a činky. Za první republiky dodávaly desetitisíce cvičenců, provádějících na povel kotouly a dřepy, národu pocit síly, v mnoha ohledech iluzorní. Komunisté z toho pak hravě udělali naprostou šaškárnu. Dnešní pokračovatelé Sokola to vše berou zjevně jako jednu souvislou tradici. Typické pro český vztah k minulosti.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.