Paroubek prohlásil o zelených: „Oni chtějí být v koalici s ODS a KDU-ČSL. Hlas pro pana Bursíka je hlasem pro pana Topolánka. Z mého hlediska jsou zelení béčkem ODS.“ Předseda zelených Bursík reagoval, že výrok nebude komentovat a s premiérem je ochoten jednat jen o věcných tématech. Nevraživost pana Paroubka k zeleným je pochopitelná, znamenají pro něj smrtelné nebezpečí. A odpověď pana Bursíka je o hodně taktičtější než kdyby mu oplatil stejnou mincí. Pan ministr kultury Jandák by řekl, že sedí jako prdel na hrnec.

Do ČR přijel eurokomisař Kyprianu a kritizuje nás za to, že dostatečně nebojujeme s hydrou kouření. A nebyl by to ministr Rath, kdyby nevyužil příležitosti a nepráskl opozici: „To (ratifikace úmluvy) je tak trochu nad síly tohoto ministerstva, protože to naráží na určitý odpor pravicových poslanců v Senátu, kteří jaksi stáli za tím neschválením.“ O práskačích si myslím své a snad nejsem v téhle zemi sám.

Premiér Paroubek pocítil potřebu reagovat na pokles preferencí strany. Hlavními viníky jsou ovšem ODS, její političtí satelité, KDU-ČSL, „pravicová média“ (Mladá fronta Dnes a Lidové noviny) a „jednotliví novináři z dalších médií“, kteří konstruují „pseudokauzy spojované s ČSSD“. Za zvlášť nebezpečnou věc považuje Paroubek (pro sebe právem) vzestup Strany zelených, která se prý tím, že odmítla podporovat vládu, již podpoří i komunisté, přihlásila ke koalici s ODS a ČSSD. Nepřátelům však podle premiéra nahráli i někteří sociálnědemokratičtí ministři a funkcionáři strany. V té souvislosti se zmínil o Zákonu o neziskových zdravotnických zařízeních a úhradové vyhlášce, které jsou potřebné, ale nepřišly v pravý čas či byly politicky necitlivě rozehrány. A vyzval ministra zdravotnictví, aby k vyhlášce přistoupil „uvážlivě“. Kromě toho kritizoval fakt, že pod náporem nepřátelských médií strana se strana dostala do defenzívy a polevila v konstruktivní prezentaci částí svého programu. Totálně pasivní jsou prý i regionální představitelé ČSSD a zaostal i volební štáb strany. Je zajímavé, že Paroubkův kritický text má stejnou strukturu jako kdysi projevy komunistických papalášů: třídní nepřítel a zahraniční reakce pokračují ve svých zběsilých útocích na socialismus a bohužel jim leckdy, třeba nechtě, nahrávají i někteří chybující soudruzi. Rozdíl je zatím v tom, že nejde o projev, ale o článek, a že v Právu není na první straně nahoře, ale až na šestnácté straně dole. Po volbách by se to ovšem mohlo změnit. Účel je opatřit si kritikou do vlastních řad alibi: já nic, to nepřátelé a nehodní podřízení. Jiří Paroubek je ve všem všudy člověk minulosti.

František Janouch píše v Právu: „Pan ministr spravedlnosti Němec osobně komentoval případ dvou Čechů, kteří jsou dva roky v tureckém vězení za pašování narkotik - údajně nevinně. Pan ministr slíbil, že je dostane domů (inu, začíná volební kampaň a každý bod je dobrý), a dokonce, že chce-li Turecko někdy v daleké budoucnosti být členem Evropské unie, musí oba Čechy finančně kompenzovat za čas neprávem strávený ve vězení. To je jistě správné a naše, tedy unijní, požadavky na Turecko musí být přísné a nekompromisní.“ Nevadí mi, že pan Janouch nemá rád ministra Němce. Ale pan Janouch zřejmě ví, že ti dva nešťastníci, co v Turecku bručí, jsou ve skutečnosti vinni. Pokud ano, měl by se s námi o své vědomosti podělit. Pokud ne, je to, co napsal, sprosťárna ne vůči Němcovi, ale vůči těm dvěma zavřeným, kteří se do jeho článku dostali jako Pilát do kréda.

Premiér Paroubek si stěžuje na to, že byl s programem návštěvy prezidenta Putina seznámen prakticky den před ní, a to od ruského velvyslance. Tím by se neměl chlubit, jak to, že si to neohlídal?

Nejvyšší soud podle Práva patrně zrušil rozsudky nad Srbou a Tomšovicovou ve věci chystané vraždy Sabiny Slonkové. Případ by se v tom případě vrátil pražskému Vrchnímu soudu. Nejvyšší soud tak vyhověl dovolání někdejší Nejvyšší státní zástupkyně Benešové. Případ s přípravou vraždy byl od počátku podivný a nejasný, psali jsme tu o něm dost často, například zde. Osobně nemám žádné iluze o panu Srbovi, zato mám velké pochybnosti o spravedlivosti rozsudku. Je dobře, že se soud bude věcí znovu zabývat.

Ministři Rath i Jandák, které Paroubek dosti opatrně kritizoval v souvislosti s poklesem preferencí ČSSD, slíbili, že se polepší (nic jiného jim taky nezbývá, jsou na podpoře sociální demokracie zcela závislí a nemají zatím ani relativně jisté zázemí poslaneckého mandátu). Jinak se zdá, že pokles preferencí Paroubkovým suverénním postavením ve straně poněkud otřásl (ne mnoho, je to zatím dost slabý podnět). Paroubek sice za hlavní viníky označil alibisticky politické odpůrce a média, v druhé řadě své podřízené a teprve nakonec i sebe sama, nicméně z poslaneckého klubu ČSSD se ozývají hlasy, že se Paroubkovi spolustraníci na předsedu vlády příliš spoléhají a nejsou sami dost iniciativní (podobnou lehce pokryteckou sebekritikou do vlastních řad, která nesměle a nepřímo naznačuje, že by do směřování strany měli mít co mluvit i jiní lidé než premiér, kdysi začal v KSČ proces „demokratizace“, tj. rozkladu stalinské organizace, který pak vedl k „Pražskému jaru“ 1968). Podle poslance Křečka zase lidé už nerozlišují, co je hrubý pytel a co hrubá záplata a ČSSD se dostává do sporu s kdekým. Poslanec Křeček udělal půlkrok správným směrem. Zbývá už jen si přiznat, že heslo o hrubé záplatě na hrubý pytel je jen nejapnou výmluvou sprosťáků a že i slušnost může být docela účinnou politickou zbraní.

Jiří Paroubek stupňuje útoky na ministra Němce kvůli vypuštěnému „tunelářskému“ paragrafu z trestního zákona. Paroubek se potřebuje ještě před volbami zřetelně distancovat od svých dosavadních koaličních partnerů, protože jeho koncepce spočívá v tom, že takové pravolevé koalice jsou zásadně vadné a je třeba hledat konsensus „na levici“, tj. s KSČM.

A do třetice všeho dobrého i zlého, premiér prohlásil, že se Bursík odmítnutím vlády podporované komunisty vyslovil pro koalici OPDS – KSU-ČSL – zelení. Jenže to není pravda, zrovna tak dobře je myslitelná koalice levého středu ČSSD – KDU-ČSL – zelení. Problém je jen v ČSSD, je v současné době na rozdíl od ODS příliš slabá,, aby koalice mohla mít většinu v PS. Kdyby Paroubek přidal, musel by se Bursík buď rozhodovat mezi dvěma možnosti, nebo by mu zbývala jen ta druhá.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.