Druhé kolo senátních voleb nepřineslo žádný překvapivý výsledek, který by pomohl, byť i jen nepřímo, zvrátit zablokovaný politický mechanismus smysluplnějším směrem než k „velké koalici“. Úspěch ODS má tentokrát i své stinné stránky – dostala opět pocítit jistou slabost svého postavení na české politické scéně.

Do druhého kola postoupilo 26 kandidátů ODS, z toho 20 na prvním místě. Strana získala 14 mandátů, v šesti případech na konečný úspěch nestačilo ani první místo v prvním kole: čtyřikrát obrátil výsledek kandidát ČSSD, dvakrát kandidát KDU-ČSL. Všech jedenáct kandidátů ČSSD se shodou okolností v druhém kole střetlo s kandidátem ODS a bilance sociálních demokratů je aktivní: v šesti případech uspěli.

Heslo „všichni proti ODS“ tedy zafungovalo, i když dnes znamená něco trochu jiného než v minulosti. Kdysi v druhém kole triumfovaly síly Pravdy a Lásky a sílu jim dával legitimní odpor proti „opoziční smlouvě“. Tito voliči jsou dnes rozprášeni: řada z nich se voleb do Senátu vůbec neúčastnila, někteří dokonce klesli tak hluboko, že dali v prvním kole hlas kdysi nenáviděné ODS jako evidentně menšímu zlu. V druhém kole šli k urnám ti, co tam měli svého kandidáta, a ovšem taky věrný a ukázněný spojenec ČSSD, KSČM, svázaná se sociálními demokraty nejpevnějším poutem, spojenectvím zájmů: do budoucna má naději na takový faktický (nikoli formální) podíl na výkonu moci v tomto státě, o jakém se jí dosud nezdálo. To je přirozeně silná motivace. „Všichni“ dnes tedy znamená rudý blok, a ten je, jak se opět ukázalo, schopen ODS zkomplikovat situaci.

Svůj základní problém si ODS v minulosti způsobila sama svou egoistickou politikou: chybí jí spolehlivý a dostatečně silný partner, takový, jakého má ČSSD v KSČM. KDU-ČSL na to sama evidentně nestačí, navíc po volbách do PS vyslala mohutné signály politické proradnosti a možná i díky nim zápasí teď o holou existenci. Zelení jsou korektní partner, ale zatím příliš slabý a navíc je v programových záležitostech dělí od ODS takový odstup, že spolupráce bude pro ně vždycky obtížná.

ODS dosáhla vítězství, které jí opět nebude k ničemu. Ukazuje k velké koalici – tedy k něčemu, co Topolánek oprávněně odmítá - a zároveň odhaluje slabé stránky ODS. Pokud by se nedej bože octla v opozici, bude moci jen brzdit zákonodárnou iniciativu vítězných stran a bránit ústavním změnám. Senát je poměrně bezvýznamná instituce. Základní otázkou občanských demokratů do budoucna je jejich zdůvěryhodnění: to, zda se dokážou zbavit bezohledného cynismu, který jim dal do vínku jejich zakladatel a který je mimochodem vede k tomu, každého, kdo se ochomýtá v jejich blízkosti, buď zničit, nebo sežrat. Slušnost se v politice nakonec přece jen vyplácí, je totiž, jak by řekl Masaryk, nejen ušlechtilá, ale taky praktická, a právě tady má ODS veliké resty. Bude je teď muset dohánět za poklusu. Pokud bude chtít, ovšem.

MfD, 30.10.2006

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.