Padne v úterý Topolánkova vláda, nebo ne? Kolem této otázky se točí uvažování politiků, lobbistů i komentátorů. Jednoznačnou odpověď si netroufám dát, nejsem věštec (učeně se této profesi dnes říká prognostik). Nicméně je snad dovoleno zmínit a zhodnotit určité signály.

Všechno rozjela kauza Dalík, kterou ČSSD nestydatě propagandisticky nafoukla (podobné případy nejsou nic výjimečného, před krátkou dobou jsme byli svědky toho, že nepříliš věrohodný šéfredaktor nepříliš věrohodného listu obvinil jednoho nepříliš věrohodného předsedu jedné nepříliš věrohodné strany, že mu lidé se stranou spojení vyhrožují ekonomickými sankcemi, pokud nebude linii strany prosazovat ještě otročtěji než dosud; a Dalík podle slov novinářovi, s nímž byl v kontaktu, pokud jsem tomu dobře rozuměl, ani nevyhrožoval, ani ho výslovně neuplácel).

Situace je taková, že vláda v úterý skutečně padnout může. Závisí to na tom, jak zahlasují zelené stoupenkyně paní Kuchtové (Zubová, Jakubková), klausovská frakce ODS (Tlustý, Raninec, Schwippel a Klas) a lidovecký Saint-Just Hovorka. Žádný z nich to nechce předem říci, z pochopitelných důvodů: jednak by se předčasně dostal do nezáviděníhodné situace, v níž bude tak jako tak po hlasování, a jednak by předčasně znehodnotil před veřejností i politikou vysoký kurs, který shodou okolností v politické krizi jeho akcie nabyly.

Nejjednodušší je pozice obou poslankyň SZ a pana Hovorky: v okamžiku, když vláda padne, bude jejich politická hodnota nulová. To nejlepší, co je čeká, je nějaký výnosný vejminek. Je užitečné mít je jako spojence v protivném táboře, a nebezpečné mít je jako protivníky v táboře vlastním.

Ještě daleko výrazněji se profilují „rebelové“ v ODS. Nejprve se dali slyšet, že se zachovají podle toho, jak se k věci postaví tzv. rebelky zvolené za SZ. Považuji za vrcholně neslušné přenášet odpovědnost za své rozhodnutí na dvě křehké dámy, zejména v situaci, kdy toto rozhodnutí může být od různých nezodpovědných a zlomyslných pozorovatelů považováno za skunkovinu.

„Rebelové“ z ODS navíc, jak se zdá, velmi silně touží po tom, aby rozhodné slovo zaznělo od pana prezidenta. Měl by je motivovat a zároveň taky oznámit, jaké kroky chystá po svržení nenáviděného Topolánka. To vzbuzuje podezření, že snad očekávají, nebude-li v tomto řešení nějaká skulina, kam by se mohli uchýlit se svými politickými ambicemi. Pan prezident ovšem není v oblasti politiky žádný greenhorn, a asi odmítne (i když třeba jen pro vlastnost, které se u neprezidentů říká vyčůranost) vzít na svá bedra odpovědnost, kterou mu tito lidé hodlají, podobně jako paní Zubové a Jakubkové, nezištně naložit.

Jak všechno dopadne, si netroufnu předpovědět, Klaus je mimořádně šikovný, pokud jde o politickou techniku, a nynější vedení ODS nemůže ani cítit. O jeho stoupencích v ODS si ovšem troufnu říci, že kdyby byl atentát na Césara páchán tímto způsobem, byl by César bezpochyby přežil.

lidovky.cz 20. března 2009

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.