V Řecku, jak se zdá, triumfovala, podobně jako před dvěma let u nás, Velká protikorupční revoluce. Obyčejní lidé povstali proti politikům, kteří kradou a nemakají, a slavně zvítězili (v referendu). Pouze na rozdíl od nás Čecháčků, přikrčených mezi české kopečky, měla revoluce nikoli jen národní, ale přímo internacionální rozměr. U nás povstali postnormalizační opozice (vedená ČSSD a jejími odbory), Havlovi sirotci (jistě, ne úplně všichni) a postnormalizační zbohatlíci, kteří se na to už nemohli dívat (ti nakonec dopadli nejlíp) proti domácí reakci, předtím nepříliš úspěšné. V Řecku povstal národ, vedený neokomunistickými extremisty, proti vykořisťovatelům z EU, kteří do nich nainvestovali nějaké peníze a teď mají tu drzost, že je chtějí zpátky, ačkoli každému musí být přece zjevné, že chudáci Řekové je už nemají, protože je všechny prošustrovali. Jakýsi tamější pitomec prohlásil do kamery ČT, že Řecko kdysi (v druhé světové válce) zachránilo Evropu od nacistické potopy, a teď zase dokázalo neonacistické Evropě, že je schopné jí vzdorovat. Jistě, nemělo by se to přeceňovat, byl to plod jakési davové hysterie po vyhraném referendu a není vyloučeno, že se za to ten nešťastník bude za dva-tři roky stydět; taky je pravda, že hlavní odpovědnost mají, stejně jako u nás, drzí politici, kteří ty lidi vyhecovali. Ale stejně, nebylo by dobré zapomínat, že v řeckém referendu nepřehlasovalo Řecko své evropské nepřátele (přesněji řečeno věřitele, rovnítko mezi “věřitel“ a „nepřítel“ je pozoruhodné, věřitel se stává nepřítelem nikoli ve chvíli, kdy nám peníze půjčuje, ale až když je chce zpátky), ale jedna část Řecka (ta méně rozumná) tu rozumnější. Řecká protikorupční revoluce má přesto na rozdíl od té naší i mezinárodní rozměr. A v té souvislosti jsem se hluboce zastyděl. Vždycky jsem si myslil, že nejdrzejší národ v Evropě jsme my Češi: viz např. naše krátké, ale velmi výrazné vyvádění bezprostředně po druhé světové válce, na něž jsme posléze v boji s německým nepřítelem organicky navázali v devadesátých letech. Pokorně se přiznávám, mýlil jsem se: Řekové nás s přehledem strčí do kapsy. Pro pořádek jen podotýkám, že náš poválečný triumf měl krátké trvání: po necelých třech letech na nás dopadla trestající pěst dějin, a z důsledků jejího zničujícího zásahu jsme se dodnes úplně nevzpamatovali. Problém je jeden, ale velký: vzhledem k tomu, že řecký triumf má mezinárodní rozměr, neodnesou jeho důsledky jen oni, ale celá Evropa. Taky my. Upozorňuji ještě na pěkný článek Dana Drápala v internetové Přítomnosti (je pozoruhodné, že zajímavé články dnes vycházejí skoro výlučně jen na „samizdatu“). (Článek Co vlastně byla ta řecká lež? vyšel rovněž na Neviditelném psu – pozn. red. NP)

Pro úplnost doplňuji několik důležitých událostí z Husových oslav (cituji z Práva): „Na Ovocném trhu rozbalili své stany šermíři, kteří divákům předváděli zbraně a techniky šermu ze středověku a z doby Jana Husa… Několik tisícovek návštěvníků slavností si připomnělo významnou osobnost českých dějin prostřednictvím pestrého programu, v němž nechyběly … ukázky života ve středověku, které připravilo občanské sdružení Civitas Pragensis.“ Sdružení jistě náleží do „občanské společnosti“, která má být podle JUDr. Marvanové a jejích přátel zastoupená v Radě ČT na úkor politiků, kteří (často? většinou?) nemakají a kradou. Vejde se tam ještě, nebo ne? To zjevně do budoucna stanoví návrh zákona, která paní Marvanová se svou iniciativou „Vraťte nám stát“ (pardon, teď se to jmenuje „Svobodu médiím“) chystá. Otázka je, zda je nutné nebo vůbec vhodné, aby takový zákon odhlasovali politici, kteří si takové cti očividně nezaslouží. Nejlepší by bylo, kdyby byl přijat v referendu. A každý rok znovu, protože výčet organizací „občanské společnosti“ se bude nutně proměňovat. Přijde to sice trochu draho, ale zato bude spravedlnost.

Podle průzkumu TNS Aisa nejvíc z koaličních stran ztratilo Babišovo ANO (proti květnu 2 %). Nicméně i tak vede nad ČSSD o 7,5 % (ve všem ostatním se průzkum zhruba shoduje s dalšími průzkumy, druzí jsou se zřetelným odstupem komunisté, a pak zase s odstupem opoziční smetí a KDU-ČSL). Průzkum je nepochybně věrohodný v tom, že ANO ztrácí. O kolik, ukáže se za dva roky ve volbách do PS, skoro se mi chce dodat, budou-li ještě nějaké.

„Malý evropský národ povstal proti dluhovému otroctví,“ prohlásil po referendu odstupující řecký ministr financí. Jistě, řečtí neokomunističtí radikálové nejsou první, kdo hlásají zásadu, že platit dluhy je buržoazní přežitek.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.